Odlidšťování politiků, aneb příběh jedné ministryně

Není podstatné jméno, politická příslušnost ani to, ve které vládě působila. Jde o prohnilý systém politického marketingu a opilosti mocí, jenž z normálních lidí dělá „bafuňáře“.

Když dotyčná ministryně nastoupila do funkce, chovala se naprosto normálně, dokázala se na soc. sítích bavit i třeba o tom, že její dítě něco provedlo, pamatuji se, že jsem na to reagoval, prostě prezentovala se ne jen jako politička, ale i jako žena a matka…, a nemyslím si, že by jí to nějak uškodilo, pokud jde o veřejné mínění, spíš naopak. Dokonce odpovídala i na moje dotazy, přiznávám, ze značné části poněkud kritické. Chápu, že ministři jsou hodně vytížení, odpovídala tedy stručně, ale důležité je, že odpovídala člověku, kterého neznala ani osobně ani z médií – prostě obyčejnému „kmánovi“.

Postupem času se však změnila k nepoznání – začala být velmi opatrná, distancovaná, věci řešit jen oficiálně, už neříkala – napište mi to e-mailem, podívám se na to –, její „lidská“ stránka ze sociálních sítí zmizela (nebo se možná přesunula na nějaký hodně soukromý profil…), na komentáře samozřejmě také zásadně přestala reagovat; faktem ovšem je, že jí to z hlediska popularity nijak „nepřidalo“, naopak jsem pevně přesvědčen, že postupem času, kdy na venek jakoby „ztratila lidskou tvář“, její popularita šla poměrně strmě dolů.

Ale stejně si myslím, že hlavní roli v proměnách lidí v „papaláše“ hrají tzv. PR odborníci, marketingoví poradci a podobní „pašáci“, kteří politikům radí, aby si raději „nasadili kamennou masku“, než aby se náhodou „prokecli“, že třeba jejich dítě něco pořádně neumí, že něco nevědí, že se v něčem občas také zmýlili…, atd., atd. Pak není divu, že klesá důvěra lidí v demokracii. Lid totiž vycítí, zda mu vládnou „lidé“ nebo „odlidštěné loutky“ všemožných „radilů“ všeho druhu.