Příběh Košic - čípak jsou?

Líbí se mi historický příběh tohoto města. Ve středověku významná obchodní metropole a opora uherské královské moci. Druhé nejvýznamnější město Uherska hned po Budíně.

Svůj vrchol město zažilo za Zikmunda Lucemburského a zejména za Matyáše Korvína, kdy i s předměstími čítalo 10 tisíc obyvatel. Vzkvétala řemesla, obchod i kultura. Jako doklad těchto dob dodnes slouží gotická katedrála svaté Alžběty.

V 16. a 17. století bylo město velmi poznamenáno náboženskou reformací (luterskou i kalvínskou), dále bojem mezi jednotlivými konfesemi a četnými protihabsburskými povstáními. Košice upadaly postupně počtem obyvatel, ekonomicky, kulturně i politicky.

Po zabrání Budína Turky se navíc centrem Uher stal Vídni blízký Prešpurk (dnešní Bratislava).

V 18. století se sice Košice kulturně i architektonicky pozvedly, postupně začal opět narůstat počet obyvatel, byť na svůj význam v rámci Uher již Košice nikdy nenavázaly.

V Horních Uhrách zůstal již nejvýznamnějším Prešpurk, byť centrum Uher bylo po roce 1783 přeneseno zpět do Budína, přičemž během průmyslové revoluce i toto město předstihla sousední Pešť, aby nakonec po rakousko-uherském vyrovnání došlo ke spojení Budína s Peští. Právě Budapešť měla před první světovou válkou na Košice dominantní vliv.

V roce 1850, ještě v rámci tohoto regionu před érou nacionalismu, 4738 Košičanů mluvilo primárně slovensky, 2904 maďarsky (mezi 16. až 18. stoletím nejpočetnější skupina) a 1592 německy (ve středověku nejpočetnější skupina). Košičan však nemluvil zpravidla jediným jazykem, býval bilingvní či trilingvní. V rámci historie vždy byl nějaký jazyk ve městě dominantním, ale nebyl jediným. Přítomné byly všechny tři jazyky.

Po emancipaci Uherska však v rámci Uher panoval tuhý centralismus a do popředí se dostal maďarský nacionalismus. Skrze státní úřady a politiku, skrze školství, skrze politické, kulturní a hospodářské spolky. Skrze podporovanou maďarskou kulturu. Skrze potírání menšinového (nejen) školství. Vlastně skrze potírání či omezovýní jakýchkoliv menšinových aktivit. Kdo chtěl něco znamenat, musel býti Maďarem.

Dále se hospodářské vazby Košic rozvíjely primárně směrem na jih (Miškovec, Debrecín a Budapešť).

A tak v roce 1910 se 75,4 % obyvatel hlásilo k Maďarům (maďarštině), 14,8 % ke Slovákům, 7,2 % k Němcům a 1,8 % k Polákům.

Košice tehdy byly příkladným maďarským městem, oficiálně se hlásícím k maďarské identitě. I ke své slavné uherské minulosti, kdy kdysi dávno bývávaly druhým nejvýznamnějším městem Uherského království. Všemožně tedy investovaly do svých památek, včetně rekonstrukce katedrály.

První světová válka zastihla často bilingvní či trilingvní Košičany rozpadem Uherska, kdy město ovládala chvíli Budapešti loajální (Východo)slovenská lidová republika, propagující jakousi nezávislou východoslovenskou identitu i jazyk a odmítající slovenský nacionalismus. Následně komunistická Slovenská republika rad, loutkový stát Maďarské republiky rad, aby se nakonec v roce 1920 zde etablovala plně Československá republika.

Vazby směrem na jih byly zpřetrhány, město se muselo nově přeorientovat v rámci nově vzniklé ČSR. Československá vláda do města všemožně investovala a dbala na jeho rozvoj. Mělo se zde jednat o jakousi nejvýchodnější výspu civilizace, předmostí před nerozvinutou Podkarpatskou Rusí. Najednou se investovalo do slovenské kultury a slovenského školství, do slovenského charakteru města. Byl zde masivní příliv českého úřednictva (zmiňme funkcionalistickou Masarykovu úřednickou čtvrť), četnictva, učitelského sboru, zdravotního personálu atd. Počet obyvatel Košic se téměř zdvojnásobil. Vzniklo zde velké množství staveb.

Bilingvní či triligvní Košičan se na novou éru přeorientoval, a tak se začal oficiálně hlásit k (česko)slovenské identitě. Kdo chtěl něco znamenat, musel být Čechoslovákem. Již v roce 1921 se najednou z ničeho nic 60 % obyvatel města přihlásilo ke Slovákům. V roce 1910 to bylo pouhých 14,8 %. Je třeba říct, že své místo v rámci ČSR si Košičan našel. Z Košic bylo opět druhé nejvýznamnější město. Tentokrát Země slovenské v rámci ČSR.

Město však zasáhla hospodářská krize a pak zejména dopad Mnichovské dohody. Přeci jenom o pár let dříve bylo město maďarské, najednou bylo slovenské. Horthyovské Maďarsko mělo tedy argumenty o „čechoslovakizaci“ tohoto „maďarského“ města. A tak v roce 1938 město obsadilo. Košicím se tedy vyhnula etapa tzv. Slovenského štátu. V letech 1938-45 byly součástí Maďarska. Až do roku 1944 se městu vyhnul život v totalitním režimu. Maďarsko bylo „pouze“ poloautoritářským státem.

Sice Miklós Horthy při obsazení Košic hovořil o tom, že slovenský jazyk a kultura budou chráněny. Řekl to dokonce slovensky. Zpočátku nadále v Košicích existovaly slovenské školy, ale i ty byly postupně posílány na druhou kolej, kdy to dospělo do bodu, kdy skoro žádný z učitelů plynule slovensky neuměl. Ekonomika města byla tehdy v úpadku, maďarský stát nebyl tolik rozvinutý jako ČSR. Nakonec byli často nespokojení i národnostně vyhranění Maďaři. Obyvatelé Košic však byli občany Maďarska, postupně se měli přimknout zpět k Budapešti. Ve druhé světové válce bojovali v řadách maďarské armády (bez ohledu na svůj jazyk). Maďarsko se ke státům Osy přidalo právě po německém fingovaném bombardování Košic v roce 1941.

Pozitivní bylo, že zdešjí židovské menšině se, na rozdíl od Slovenska, vyhýbal holocaust. V roce 1944 však po snaze Maďarska odejít z války či přejít na stranu Spojenců proběhl v zemi převrat, kdy se k moci dostaly proněmecké síly, tedy nakonec nebyli ušetřeni ani košičtí židé. Po další Horthyho snaze proněmecké síly odstavit se k moci dostali přímo maďarští nacisté (Strana šípových křížů). V celém Maďarsku začal teror nového totalitního režimu, ušetřeny nebyly ani Košice.

V roce 1945 se Košice staly prvním velkým osvobozeným československým městem a načas byly jakýmsi neoficiálním hlavním městem ČSR. Prakticky až do osvobození Prahy. Sídlil zde prezident Beneš i prozatimní vláda, byl zde přijat košický vládní program. Za války maďarské, najednou centrem Československa.

Právě Košice a zdejší oblast byly oblastí, kde komunisté měli jednu z nejslabších výsledků ve volbách v roce 1946. Přesto po roce 1948 se Košicím dostalo rozvoji. Vznikala četná sídliště. Nejdříve vhodně navazující na historické jádro (připomínající Porubu či Havířov, byť ve strohé ne tak silně sorelové variantě), následně obrovská rozlehlá panelová sídliště. Rozvíjelo se vysoké školství. Do města se stěhovalo tolik obyvatel, že Košice byly nejrychleji rostoucím velkoměstem ČSSR. Tehdy již plně slovakizovaným. Silně se zde rozvinul i průmysl.

Při rozpadu ČSFR zde byly silnější hlasy pro zachování federace, kdy nezávislé Slovensko bylo často brán jako výstřelek Bratislavy a tamních politiků. Košice byly městem, kterému se v rámci Československa dařilo dobře, byť i zde se od poloviny osmdesátých let začala projevovat stále prohlubující se stagnace.

Po roce 1993 město dlouhou dobu ještě více stagnovalo (rekonstruováno bylo alespoň historické centrum a dostavěna byla rozestavěná sídliště). Až po pádu Mečiara a po vstupu Slovenska do EU začal silný ekonomický růst, kdy se město začalo opět silněji rozvíjet, rozvíjely se služby, začaly vznikat moderní stavby i obchodní centra. Dnes jsou Košice městem s velkým obchodním centrem, vysokým školstvím, kavárnami, restauracemi a dalším velkým množstvím různých podniků.

A jak to je dnes národnostně? Židovská menšina zmizela v letech 1944-45, ta německá po válce. Bilingvismus Košičanů zmizel. Maďarsky i slovensky mluvila jen starší generace. Své potomstvo již autochtonní Košičani učili jen slovensky. Do města se stěhovali Slováci a Češi z celého Československa. Zbyla zde maximálně tak romská menšina (aneb i nechvalně proslulá městská část Luník IX). Oficiálně je 75,7 % obyvatel Slováky, jen 2,8 % Maďary, 1,98 % Romy (zkreslené), 0,72 % Čechy a 0,67 % Rusíny. Část obyvatel neuvedla žádnou národnost. Město je evidentně dnes dominantně slovenským.

Pluralitu si město uchovalo jen nábožensky. Většinové římské katolíky (45 %) doplňuje menšina řeckokatolická (6,12 %), evangelická (2,33 %), kalvínská (2 %) či pravoslavná (1,24 %). Náboženská pluralita je alespoň nějak postřehnutelná.

Košický historický příběh je zajímavý tím, jak Košičan měnil svou národnost, aniž by změnil krev. Měnil svou státní příslušnost, aniž by vytáhl paty z domu. Košice jsou významné historicky pro Slováky i Maďary.