Sto let od obsazení Hatě a Píště Československem

Je to přesně 100 let, co československá vojska bez plebiscitu obsadila obce Hať a Píšť. Do té doby tvořící součást okresu Ratiboř v německém Horním Slezsku.

V roce 1919 na Versailleské konferenci v Paříži vznesli českoslovenští zástupci územní nároky na rozsáhlá území v pruském Horním Slezsku, nakonec však ČSR obdržela jen malou část tohoto území.

Co připadne ČSR, "vyřešil" na oné konferenci francouzský generál Henri le Rond. Ten čárou na mapě spojil města Ketř a Bohumín. Co se ocitlo pod čarou, připadlo v roce 1920 ČSR (celkem 36 obcí), co se ocitlo nad čarou, bylo plebiscitním územím, kde se obyvatelé mohli rozhodnout, zda se chtějí stát součástí Německa či Polska. Hlasující na Ratibořsku nad čarou se tehdy ve většině vyslovili pro Německo.

Ona čára však protínala katastry obcí Píšť, Hať a Ovsiště. Byla ustanovena delimitační komise, která nakonec rozhodla o tom, že Píšť a Hať připadnou ČSR, zatímco Ovsiště zůstanou v Německu. Po roce 1945 tato obec připadla Polsku.

V obci Píšť se v roce 1905 přihlásilo k moravské řeči 1519 obyvatel, k německé řeči 68 obyvatel. V obci Hať to bylo 1672 obyvatel hlásících se k moravštině a 49 obyvatel hlásících se k němčině.

ČSR dostala nepěkné hodnocení v následujících parlamentních volbách. V Hati v roce 1929 dopadly parlamentní volby následovně: Německá nacionální strana 27,36 %, Německá křesťansko-sociální strana lidová 21,65 %, Československá strana lidová 8,02 %, Německá sociální demokracie 4,73 %, Československá sociální demokracie 4,51 %, Komunistická strana Československa 3,08 %, Německá národně socialistická strana dělnická 1,02 %...

V Píšti v roce 1929: Německá křesťansko-sociální strana lidová 54,59 %, Československá strana lidová 19,26 %, Německá sociální demokracie 2,04 %, Komunistická strana Československa 2,04 %, Německá nacionálně-socialistická strana dělnická 1,91 %, Německá nacionální strana 1,66 %, Československá sociální demokracie 0,77 %...

V roce 1935:

Hať: Sudetoněmecká strana 72,86 %, Německá křesťansko-sociální strana lidová 4,76 %, Československá strana lidová 4,54 %, Československá sociální demokracie 2,27 %, Německá sociální demokracie 0,22 %, Komunistická strana Československa 0,22 %...

V Píšti: Sudetoněmecká strana 60,73 %, Československá strana lidová 14,81 %, Německá křesťansko-sociální strana lidová 9,53 %, Československá sociální demokracie 1,95 %...

V obcích, kde se v roce 1905 hlásilo k moravské řeči okolo 95 % obyvatel. To asi nepotřebuje dalšího komentáře.

Jak na celou situaci vzpomínal pro Paměť národa Píšťský rodák Josef Nosiadek:

O jejím začlenění (Píště) rozhodovala mezinárodní komise. Po obci ji doprovázel otec J. Nosiadka. Příslušnost k Československu dokazoval českými nápisy na hrobech a na soše Jana Nepomuckého u místní kaple. Byly to přesvědčivé důkazy o českém původu obyvatel. Otec Josefovi celou událost často vypravoval a on si ji dnes takto pamatuje: „Tady máme kapli svatého Jana, a kdyby ten svatý Jan tady nestál, tak jsme dnes Poláci, protože by nás k té republice nedali. Hať a Píšť. Ten svatý Jan, ta socha, je postavená někdy kolem roku 1760. Tak nějak je to vytesané. A bylo tam napsáno: Ze samé štědrosti chudých lidí byla postavena socha sv. Jana Nepomuckého v tom a tom roce. Takže přišla komise, Angličan, Francouz, Němec, Čech a Ital. Bylo jich pět, těch důstojníků. Teď jak šli, tak poukázali na ten pomník, že je napsaný švabachem, ale česky. Dále na hřbitově, že je valná část těch náhrobků napsaná česky. Takže česky tam byli Svoboda a různí známí hodnostáři.

Samozřejmě jak přišel Hitler, tak ti naši ušáci… tatínek každého pojmenoval. A ti, a teď poslouchejte dobře, jak přišel ten Němec, tak šli a pojmenovávali ty ulice. Hlavní cesta byla Adolf Hitler Strasse a všelijak takhle pojmenovali ty ulice. No a teď jak přišli, tak ti pánové z té Ratiboře, to byl okres Ratiboř, říkali, že ta ulička by se klidně mohla jmenovat ulice Svatého Jana. A ten ušák jeden, ten starosta, šéf té partaje, ten říkal, ne, že ten svatý Jan je prozradil. A tak ten nápis samozřejmě nechali vykřesat.“

Zdroj onoho příběhu Josefa Nosiadka (příběh tohoto příslušníka RAD, Wehrmachtu a po válce zakladatele místní buňky Československé sociální demokracie, co byl následně perzekuován komunistickým režimem, jistě stojí za přečtení): https://www.pametnaroda.cz/cs/nosiadek-josef-20100826-0