Prezidentské volby v MS kraji ovlivněny historií?

Člověka tak napadne vzít mapu z Idnesu a zaznačit si do toho historické hranice... A pak že stará historie současnost neovlivňuje.

1) Hlučínsko

Na okraji ve smyslu dělení centrum-periferie. Sice životní úrovní, nezaměstnaností, společenskými poměry atd. patří mezi nejbohatší oblasti kraje. Oblast, která má však naprosto rozdílné dějiny od zbytku státu. Před rokem 1742 Opavsko a Krnovsko (ruku na srdce – historie těchto dvou slezských knížectví součástí historie českého národa nejsou – nejsou do něho zahrnuty). 1742-1871 v Prusku, 1871-1920 a 1938-45 v Německu. Střídaly se zde hranice, obyvatelstvo zůstávalo.

Lidé se naučili spoléhat spíše na sebe, než na nějaký jim několikrát vnucený stát. Tedy nestarat se do celostátní politiky, nezajímat se o celostátní a celonárodní dění (tak to lze taky pochopit).

Přiznejme si. Do 90. let 19. století Německo tato oblast příliš nezajímala. Až poté přichází silnější rozvoj a přechod ke skutečné moderní společnosti a do té doby bezprecedentní prosperita.

Když už to vypadalo že přeci jenom vše bude zalité sluncem, přišla ČSR a hospodářské problémy, ztráta menšinových práv, čechizace, nezaměstnanost, vyjíždění za prací do Německa. Pak přišel uřvaný pán s knírkem (nejdříve brán jako osvoboditel, Sudetoněmecká strana zde obdržela naprosto jednoznačně silnou podporu, 1938 praporky a vítání). Následovalo však umírání zdejších obyvatel za tohoto pána a jeho podivné záměry, přičemž tito lidé měli pocit, že jim přece bylo slibováno, že se vrátí časy před rokem 1920, ne že přijde nějaké válečné tažení.

Pak přišlo zase Československo se svým podezřívajícím přístupem. Někteří odešli do SRN (a nechali na Hlučínsku příbuzné, co měli srovnání socialismus x kapitalismus pokaždé, když k nim do toho Československa přijeli), někteří zůstali a mnohokrát byli bráni jako občané druhé kategorie (lepší střední škola -> zapomeň x SRN jim posílala peníze - důchody, odškodnění válečným invalidům a potomkům padlých atd.).

Tedy. Původně byla tato oblast ovlivněna německým nacionalismem a identitou. Měla odlišný příběh od českého. Ani komunisty tu nechtěli. Byť mnozí nemohli ani volit, i tak KSČ v roce 1946 obdržela sotva 10 % hlasů. Po roce 1945 obyvatelstvo zůstává, přechází však k jakémusi indiferentnímu cítění, něco ve smyslu - "no asi echtovní Češi nejsme, ale Němci už taky ne (máme jak občanství ČR, tak občanství SRN... Co že to vlastně jsme... Je to dnes součást ČR, no...)."

V učebnicích dějepisu se o své historii obyvatelstvo nic nedočte, místo toho se učí cizí české dějiny. Ve zbytku země nejsou schopni ani tu oblast správně historicky a geograficky zařadit (Slezsko x "sever Moravy"). Chybí důležitý obchvat. Obce jsou zahlceny automobily. Kdysi důležitá železnice směrem na Berlín dnes končí na polských hranicích a jezdí po ní jen poskakující motoráčky – do dvou slepých ramen. Vezměme to směrem od Opavy. Jedno vede z Kravař na Chuchelnou, druhé od Opavy do Hlučína. Jen na Opavu se dostane odtud člověk vlakem, do Ostravy nikoliv.

Tedy modelový příklad zabrané periferní oblasti. Určitě, vzhledem k historickému příběhu, to není žádná provýchodní, proputinovská oblast. Třeba komunisté zde po roce 1989 mají téměř ukázkově nulovou podporu, kde vždy měli problém překročit i hranici 5 %. Tedy by se ani nedostali do parlamentu. Už od devadesátých let mnozí byli díky občanství SRN i občany EU. Láskou k Rusku, proti kterým předkové obyvatel této oblasti bojovali v obou světových válkách, tu zřejmě nepůjde podporu Babiše zdůvodnit.

Všimněme si toho tmavě modrého fleku v té špičce Hlučínska vlevo nahoře. Třebom. Chudá a rozpadlá vesnice. Jediná po válce téměř zcela vysídlená obec, kde poté přišli lidé od všudemožně. Tedy Třebom spíše patří do oblasti 3, kterou popisuji níže.

2) Historicky českojazyčná část Rakouského Slezska (potažmo Opavska)

Dobrovolné se zapojení do českého národního obrození a přihlášení se k českému státnímu programu v poslední třetině 19. století. ČSR zde přijímána vřele, rozvoj. 1938 obsazení Německem, protiněmecký domácí i zahraniční odboj. 1945 osvobození.

Je zde železnice Opava-Ostrava. Po ní nejezdí malý poskakující motoráček jako tomu je na Hlučínsku. Naopak. Krásné moderní dvoupatrové vlaky. Člověk se zde dostane takto pohodlně do Opavy, Ostravy, Havířova i Českého Těšína. Do Opavy jezdí i dálkové spoje směr Olomouc a Praha. Je zde čtyřproudová silnice pro motorová vozidla s parametry dálnice. Stejně jako Hlučínsko je toto na poměry kraje bohatá a prosperující oblast. Volil se zde většinově Pavel.

3) Bývalé Sudety

Po roce 1945 přišli lidé od všudemožně. Oblast se ekonomicky po výměně obyvatel nikdy nevzpamatovala. Typické pohraničí s typickými problémy, s typickými volebními výsledky pro typické pohraničí – bývalé Sudety.

4) Severovýchodní Morava

Toto je už jádrová oblast českého státu. Morava přeci jenom k českému státu patří více než Slezsko. Pojem sever Moravy je dnes vztahován právě i ke Slezsku. Zdejší obyvatelstvo zcela přijalo za své české národní obrození. ČSR byla jejich stát. Za války součást Protektorátu Čechy a Morava. 1946 vítezství KSČ.

Severní modrá špička je Ostrava. S mnoha lidmi, co si skutečně po roce 1989 pohoršili a jsou přesvědčeni, že kdysi bylo lépe. V tom lese modře zbarvených probabišovských sídlišť křičí tmavě červeně zbarvené centrum Ostravy volící jednoznačně Pavla. Pavla volí i vesnice a městečka. Tady MS kraj taky nebyl baštou Babiše. Severovýchodní Morava? Volil se zde většinově Pavel.

5) Těšínské Slezsko

Třeba rozdělit.

5A Karvinsko. Za socialistického režimu zde přichází za rozvíjejícím průmyslem lidé z celého Československa. Města se rozvíjejí, převrstvuje se historická paměť, byť i původní obyvatelstvo zůstává. Je však ale stále více přečíslováváno přistěhovalci. Po roce 1989 ekonomické zhroucení. Velká nezaměstnanost, naprostá ztráta budoucí perspektivy této oblasti. Oblasti, která byla před rokem 1989 socialistickým státem protežovaná. Najednou je to oblast, co se cítí opuštěná. Babiš jednoznačně.

5B Jih Těšínska – zde mimo Třinecké železárny a Třinec vesničky. Třinecké železárny zde zaměstnávají velkou část lidí. Autochtonní obyvatelstvo. Historicky (mimo nejzápadnější českojazyčné území při toku Ostravice) se část hlásila k Polákům, část ke Šlonzákům (ryze místní identita). Polská menšina stále silná – mající dvoujazyčné nápisy, menšinové školství, média atd. Šlonzáci se rozmělnili mezi Čechy (nově dominantní – z ničeho nic se z lidí s polským příjmením a doma mluvícími po naszymu stávají Češi) a Poláky.

Za Rakouska rozvoj. Oproti Haliči se lidé zde měli vcelku dobře. I za Československa se jim dostalo pozornosti. I za socialistického režimu. Je zde mezinárodní železnice, staví se zde silnice. D48 stojí, tah od D48 směrem na Slovensko rozestavěn a z větší části zprovozněn (velká část této silnice čtyřproudová). Byť i zde jsem slyšel několikrát od lidí "Čechy nezajímáme."

Křičí tam tmavěmodrá Hrčava. Celkem odříznutá a stěží přístupná vesnička. Ne příliš rozvinutá. Doslova si po první světové válce vyřvala připojení k Československu (ostrov českosti uprostřed polské a slezské oblasti). Ale zbytek. Rozhodně ne dominantně pro Babiše (mimo historicky českojazyčné vesničky na jihozápadě – ty jsou ale od zbytku Těšínska odříznuty – člověk se zde dostane jen na Frýdek až poté do zbytku Těšínska). Zbytek Těšínska? Na pohled to opticky vypadá pro Pavla.

6) Závěr

Moravskoslezský kraj je tedy zajímavá skládačka. Rozhodně tedy nelze označit celý kraj za Babišovu baštu. Voličům Babiše netřeba nadávat, netřeba jimi opovrhovat. Spíše bychom se měli zaměřit na důvody, proč ti jeho voliči na ten jeho populismus vlastně slyší.