Na začátku bylo kolo

Na začátku čeho? Na začátku vyhlazování a zpevňování cest. Lidi si vesele běhali po lese, dokud někdo nevynaleznul kolo, a nezjistil, že kolo na hrbolech drncá. A tak bylo potřeba cesty vyhladit, a kvůli většímu tlaku i zpevnit.

Po této vlnité dráze jede vozík s timito ctvercovými koly hladce a rovne - Ilustracní snímek (2004, technické muzeum Mnichov – omluvte kvalitu snímku z fotáku s pevným ohniskem a rozbitým bleskem)Martin Adámek

Rozdíl mezi krokem a jízdou po kole vnímám hlavně z pozic chodce a cyklisty. Řídím se svým heslem, že kolo patří na silnici, a lesy jsou pro chodce. Protože jízdou na kole po lese podle mě trpí kolo i les. A já nechci ničit ani jedno z toho. Ale nebudu to tady nikomu vnucovat, sám mám dost kamarádů vyžívajících se ve skákání na kole přes kořeny. Já se vysmívám jejich „autobusovým pneumatikám", oni mé „kapotáži z motorky", ale jinak spolu i přes jinou cyklistickou orientaci vycházíme. A snad se přes můj názor přenesou i ti motoristé, kteří by nejraději všechny nemotorové dopravní prostředky vytlačili do pralesa, aby jim nepřekážely. 

Ale podívejme se na to věcně. Tedy na princip pohybu. Kolo se valí, pořád má (mít) kontakt se zemí, a proto mu vadí hrboly a jiné překážky. Zatímco nohy se při chůzi zvedají (pokud je jejich majitel nešourá po zemi), a hlavně, narážejí do země. Tak tvrdě, jak tvrdá ta zem je.
Takže jsme zpátky u mého tvrzení, že zpevněné cesty jsou dobré pro kolo, a ne pro boty (každý turista ví, jak špatně se chodí po asfaltu), a že pro kolo jsou dobré zpevněné cesty, a ne les.

Důkazy mým tvrzením poskytuje i všemocná ruka volného trhu, kde je nabídka řízena poptávkou. Pohleďme na výrobky vyvinuté podle potřeb turistů a sportovců.
Horská a crossová kola, určená pro jízdu po nezpevněných cestách, mají odpružené vidlice, tlumící rázy od hrbolů a nerovností. Běžecké boty, určené pro tvrdý podklad, mají odpružené paty, tlumící rázy od tvrdé země.
Ale pohorky pro chůzi po lese, ani silniční kola pro jízdu po asfaltu, odpružení nemají. Nemají, protože ho tolik nepotřebují. Nepotřebují, protože se pohybují ve svém přirozeném prostředí. Pro kolo je „přirozený" tvrdý asfalt, a pro chůzi či běh je přirozený např. travnatý nebo hliněný povrch.
Dobrá, asfalt není přirozená/přírodní věc - ale to kolo také ne. Kolo je výmysl člověka, a tak k němu člověk po dlouhé, dlouhé době vymyslel ještě asfalt a koleje, které to kolo dávno potřebovalo. Prostě kolo je doma na hladkém a tvrdém povrchu, a chodec zas uvítá měkčí podklad, a snese i nějaký ten hrbol.

Berte to jen jako stručnou úvahu nad hlavním rozdílem mezi krokem a valením, ve vztahu k ideálnímu povrchu (nehodlám teď řešit setrvačnost, gravitaci, ani rychlost), neberte to jako kritiku horských kol, terénních aut, ani chodců po betonu. Navíc se mezi ty poslední řadím, když po Hradci radši chodím pěšky, než bych se nechával omezovat městskou hromadnou dopravou.
Chápu, že si lidé pořizují MTB (horská kola), a jezdí na nich v terénu. Vede je k tomu stejný důvod, ze kterého jsou ve fotbalu brankáři, jejichž zrušení by určitě zjednodušilo útočníkům práci - prostě chceme dělat (nebo sledovat) něco zajímavého, napínavého, akčního, obtížného, něco, co má děj, a co prověří schopnosti jedince nebo družstva. Takže se bude dál skákat na kole přes kořeny. Sport neděláme proto, abychom si ho zjednodušili. To bychom mohli rovnou zůstat doma, a nikdo by se nemusel nikam honit - ani na kole, ani pěšky, ani s pálkou za míčkem.
Prostě na jednu stranu si budeme zjednodušovat práci, spoustu věcí za sebe necháme dělat stroje (v nejširším slova smyslu od počítače, přes výrobní linku, až po bagr), a protože si moc dobře uvědomujeme, že člověk je navržený k tomu, aby něco dělal, a nečinnost dokáže jedince úplně zničit, tak si místo práce holt vymýšlíme nové činnosti, které můžeme dělat, abychom se zabavili. Což myslím obecně, plošně, globálně, z makro-pohledu - já se nenudím, tak doufám, že mi teď ze závisti přebytku času nezačnou chodit anonymy nebo tikající balíčky.
A chápu i to, že ve městech musí být dlážděné chodníky, protože z trávy by na hlavní třídě za chvíli byla hlína, a z ní pak za deště bahno. To je holt nevýhoda civilizace - je nás moc na malé ploše (fyzikálně: způsobujeme velký tlak), tak musíme šlapat po tvrdém.

Mimochodem - osnovu a část textu této úvahy jsem hodil na papír ve vlaku. Jde to lépe než v autobuse, protože vlak jede po hladkých a tvrdých kolejích, a tak nedrncá. Prostě kolo chce tvrdou hladkou cestu, a bota něco trochu měkčího (pokud se neboří po kotníky).
Takže boty na nohy, a hurá do lesa!

publ.www.adamek.cz