Čtvrtý rozměr přistižen v akci

Jestliže tušíte, co je Möbiova páska, čtvrtý rozměr a červí díra, můžete následující dva odstavce přeskočit a přečíst si až zbytek.

Möbiova páska je proužek papíru, jehož překroucením okolo podélné osy o 180° a následným slepením konců dojde ke vzniku jediné plochy. Když malý figurantek (pro informatiky, konzultanty a analytiky: „Actor“) půjde po této pásce pořád rovně za nosem, tak bude chodit sice dokola, ale v osmičce… bude postupně chodit po obou stranách pásky (pomineme-li matematický fakt, že ta páska má jen jednu stranu). A když v té pásce uděláme dírku, díky které ten malý nebožák přejde na druhou stranu, tak se bude strašně divit, jak se vzal na právě nejvzdálenějším místě celého svého světa. Tedy za předpokladu, že bude chápat jen jeden (dopředu/dozadu) nebo dva (+doleva/doprava) rozměr a nebude tušit, že existuje také nahoře a dole.

Člověk vnímá a chápe tři rozměry, ale protože je hloubavý, tak tuší a předpokládá, že ve skutečnosti existuje prostorových rozměrů více. A říká se, že ve vesmíru jsou červí díry, které fungují podobně jako ta díra v Möbiově pásce – kdo do ní vletí, ten se objeví někde úplně jinde, kam by jinak s využitím jemu známých rozměrů letěl strašně dalekou cestou. Jako kdyby ten malý človíček musel jít po polovině délky pásky, aby se na druhou stranu dírky dostal. Anebo je průlet červí dírou něco jako kdyby motokára na hustě klikaté dráze mohla přeskočit mantinel z pneumatik a ušetřit si třetinu trati.

Tak prý ty díry jsou ve vesmíru… to vlastně souhlasí, protože i Evropa a naše republika jsou součást vesmíru… Dneska jsem opravoval světlo na chodbě, pohyboval jsem se jen mezi rozvaděčem, PIR čidlem, objímkou a druhým vypínačem, na ploše asi 4x1,5 metru. Použil jsem mj. starý černý plochý elektrikářský šroubovák, který jsem našel nad rozvaděčem. Práce při čelovce byla za pár minut dokonána, světlo se rozsvítilo, vzal jsem si svůj přinesený křížový šroubovák a svůj přinesený měřák; a chtěl jsem uklidit plochý šroubovák zpátky na místo…

Ale už tam nebyl. Nikde. Na zemi, ani ve skříni s rozvaděčem. Dokonce ani na stropě. V kapse! Musím ho mít v kapse! Ne, ani tam. Zkrátka není, zmizel. Nevím jak. Tedy vlastně vím. Nechtěně jsem experimentálně prokázal přítomnost červí díry. Díry ve čtvrtém nebo dalším rozměru. Asi se tím vysvětluje i problém s ponožkami, který kdysi líčil Petr Novotný – jak mu během praní v pračce nejen mizely ponožky, ale dokonce se v ní během pracích procesů objevovaly ponožky nové (rozuměj cizí).

Když někdo někde potkáte bezprizorní starý černý plochý elektrikářský šroubovák, vhodný pro odchlípnutí krytu vypínače a z neznámého důvodu trochu špinavýod bílé barvy, zkuste mi ho hodit zpátky. A pokud se tím čtvrtým rozměrem netrefíte zpátky k nám domů (musíte ho hodit, když na své aktuální místo spadnul), tak aspoň udělá radost někomu dalšímu. Vybavte ho raději deníčkem s informací o datu a času, ať je zpětně vidět, kudy se toulal. Bude to něco jako putovní předmět při geocachingu (nebo sledovaná Koruna Československá Rychlých šípů v jednom jejich příběhu) – a dokonce ani nemusím nikam chodit, když je start u mě doma.

A možná bych mohl deníčkem či cedulkou nějaký předmět vybavit já, a pohazovat ho po chodbě tak dlouho, až mi zdánlivě nepochopitelně zmizí z očí.

Po dopsání výše viditelného textu jsem se ještě vrátil celou oblast prohledat (pravda, bál jsem se přitom, že šroubovák někde najdu a pointa se mi změní na „Byl to ten Němec Alzheimer, co lidem schovává věci – už to dokáže i za desítky sekund.“, ale nestalo se tak. Fakt červí díra. Jestli o náš domácí šroubovák někde zakopnete, tak se omlouvám, ale já fakt ovládám jen 3 rozměry, tak jsem ho k vám strčil nerad.

[adamek.cz]