Váš článek jsem, Adame, objevila o něci později...ale to neva. Moc se mi líbí. A proto se taky připojím s názorem na Vaše dilema:-) Když se jedná o stáž, tak je asi časově ohraničená (možná jsem přehlédla).

Nevím jak probíhá výběr stážistů, ale předpokládám, že podle jejich celkové, zejména odborné úrovně. A protože o sobě píšete, že jste ambiciózní, myslím, že dveře jsou otevřené dokořán! Tak proč je zavírat?

Bude to ale nejspíš pěkný zápřah. Vzpomínám, jak své začátky v jůesej vyprávěl MUDr Pomahač. Ale zase tedy věřím, že se vrátíte bohatý...zkušenostmi, které už Vám nikdo nevezme.

A ať už se vrátíte nebo ne (to je osud), přeji Vám hodně štěstí, a nezapomeňte nám občas dát vědět, jak se Vám vede.

(takového hezkého doktora je ale pro export škoda!:-D)

Neprozradíte zaměření?

Děkuji Vám, Marie, za vlídná slova.

Ano, máte pravdu, stáž je časově ohraničená - rozhodl jsem se na ni jet. Tak uvidím, zda mě americké zdravotnictví zaujme.

Výběr stážistů byl na základě výsledků srovnávacích testů USMLE, testů z angličtiny TOEFL a životopisu.

Zápřah to bude rozhodně - rezident pracuje kolem 80 hodin týdně - v nemocnici tedy prakticky bydlí. Jsou to ale zas jen 3 roky - oproti třeba evropským 5-6 letům - což je trochu výhoda. Člověk do toho opravdu musí jít srdcem, aby to vydržel. Vrátit bych se jednou chtěl, přece jenom tady je můj domov a mám to zde rád.

Vědět určitě dám. Rád budu sdílet i zkušenosti ze stáže.

Co se týče zaměření, tak nejspíše obecná interna - a pak nějaká subspecializace - líbí se mi nejvíc gastroenterologie a (neuro)infekce - kdyby to šlo zkombinovat, ideál!

Dobrý den, přečetl jsem si jeden z Vašich prvých článků, který mě zaujal a protože je tam již zavřená diskuse, chtěl bych se s Vámi podělit o pár postřehů.

Byla mi, ani nevím proč nabídnuta stáž v Dortmundu v průmyslovém koncernu, který rozhodně neměl s mým studijním oborem nic společného. Nicméně jsem ji tehdy ještě před krizí, která nastala létech 2008-9 přijal, a dodnes toho nelituji, neb každé setkání s lidmi v jejich, a pro nás neznámém prostředí je přínosem. A to snad pro obě strany. Jeden z kolegů mi už tehdy vysvětlil poměrně jasně proč se Němci snaží se spíše nedotýkat problému přistěhovalců, neboť to souvisí s historií vztahující se k II. světové válce a přestože jsme již generací, která nic z toho nezažila přesto o tom cosi víme. A většina Němců se nějak za tuto etapu dějin trochu stále stydí a proto k cizincům přistupuje trochu jinak, než je tomu u nás.

Konkrétně Dortmund je svým způsobem "turecké" město, neboť obyvatel z této oblasti zde žije poměrně značné množství. A když jsem jednou se nějak zmínil o této "tmavší" entitě v jejíž čtvrti jsme byli ubytováni, tak mou poznámku kolegové nějak nepochopili, nebo se snažili nechápat a řeč stočit jiným směrem. A podobně tomu bylo, kdy se mi jeden svěřil, že původně pochází z Lipska, ale podařilo se mu nějak přes Jugoslávii dostat z NDR do NSR. A já jsem mu sdělil, že Lipsko sice moc neznám, ale z vyprávění dědy vím, že on tam musel jako totálně nasazený za války pracovat. A po náletech před koncem války se mu podařilo utéci domů, a do konce války se schovávat. A při tom rozhovoru jsem na něm poznal, že přestože s něčím takovým nemohl mít nic společného, se za toto co by mohlo být dávno zapomenuto svým způsobem stydí a nejsou jim podobná témata příliš příjemná, stejně jako se příliš nevyjadřoval ke své emigraci. Postě některá témata bývají tak trochu "tabu".

Ale abych dokončil myšlenku musím pokračovat níže.

Co bylo možno, byť ne příliš průhledně vycítit z rozhovorů bylo, že lidé z této průmyslové a relativně bohaté oblasti nebyli tehdy příliš nakloněni tomu, že značná část společných prostředků plynula do rozvoje oblastí bývalého NDR a tu část spolkové země otevřeně nazývali trochu hanlivě "Ost-" (tedy v překladu "východ") a nejevili pro ni příliš sympatií.

A co se týče humoru, tak máme trochu odlišné chápání, ale na druhou stranu jsem zde slyšel řadu pěkných vtipů, a o humorné situace, při kterých jsme se všichni zasmáli bylo na poměrně krátkou dobu pár měsíců, co jsem tam pobýval relativně dost a v mnohém jsme si humorných situací docela užívali a vyhledávali je a vzájemně nastražovali.

A o čem se ještě zmíním byla otázka se kterou se mi svěřil naproti mě u stolu sedící kolega a kterou mínil poměrně vážně. A totiž v té době se část tamní méně sofistikované výroby koncernu stěhovala k nám do Čech. A když jsme o tom hovořili, tak on se mě ptal na názor a vyjádřil myšlenku, že náklady na materiál jsou v celém světě podobné, a tak hlavním faktorem úspory je cena práce. A jak tato bude u nás stoupat dojde k situaci, kdy se výroba bude stěhovat dále a dále na východ. A až v Německu jak doslova řekl zbude "Scheiße," tak to oběhne svět a až zde nastane skutečná bída, je naděje, že výroba se pak někdy vrátí. A skutečně tehdy řada tamních pracovníků o práci díky stěhování výroby přišla.

A poslední o čem hovořil, a já musel dát v určitém ohledu za pravdu, že tamní turecká menšina zpravidla byla ochotna vykonávat méně placené a podřadné práce. Ale tím jak děcka navštěvují tamní školy, už se necítí být migranty, či podřadnější částí populace a v budoucnu rozhodně nebudou ochotny tyto práce vykonávat a nastane určitý problém, který svým způsobem můžeme s přílivem cizinců pozorovat v celé Evropě.

Jinak děkuji za zajímavé články a nevylučuji, když jste se dostal do nominace změním trochu názor, a ač jsem nechtěl, budu v nějaké kategorii možná hlasovat.

Krásně napsané.Nevyzkoušíš,nevíš.Nemáte co ztratit.Ať už se rozhodnete jakkoliv, zkušenost vám nikdo nevezme.Jak už někdo psal níže,tak bych si taky sobecky přála,abyste zůstal a aby bylo více takových lékařů.

Děkuji Vám moc za povzbudivá slova.

Jasně, že jet. Vrátit se můžete vždycky. A psát blogy a chodit do diskusí můžete i odtud, aby se nesnižovaly naše stavy.

Jasně, je to tu občas sranda.

Díky za vstup.

Pokud potrebujete radit verejne a od druhych v ciste osobni otazce, je neco spatne. Az ten skryty problem vyresite, budete mit jasno i ve vsem ostatnim.

Díky za názor. Nemyslím si však, že je něco špatně. Já zastávám názor, že každá rada dobrá. A čím více faktorů při rozhodování zohlední, tím lépe. Navíc když píšu, sám si tím tříbím myšlenky - jinak než když o věcech jen přemýšlím. V článku jsem ani nikoho k radám nevybízel - ale samozřejmě jsem velice rád za názory z venčí.

Nejlogičtějšímí řešením je vystudovat skoro zadarmo a pak jet do USA a tam být mladým doktorem bez dluhů, kterých mají naopak Američané nad hlavu.

Ano - když se vše zadaří - pak z finančního hlediska rozhodně ano, ale ta nejistota je velká.

.....Tady to konstatovani, ze na medicinui se lze dostat pomerne snadno mne trochu zarazi.Je mozne ze je to dnes neatraktivni obor....

/orovnani tech obsanskych prav v Cine a u nas mi pripada jako neinformovanost. Ted zrocna cinska expertka vykazala/ resp.nechala vykazat/ jinou..I jinak problerskuji ruzne informace, ktere svedci spise o opaku

Důležité je to slovo poměrně. Samozřejmě že je to obecně náročné - člověk musí být výborný na gymnáziu a pak mít úspěch u přijímaček. V USA to je ovšem daleko větší oříšek. Tam hrají roli i další faktory - a to zejména finance.

S Čínou mám osobní zkušenost. Kdyby Vás to zajímalo, můžete si přečíst můj předešlý blog. Zkratkovitě - zdaleka ne všichni mohou cestovat, volně se pohybovat, nemají takovou svobodu slova, mají cenzurovaný internet atd.

Velmi jednoduchý problém. Pokud pro Vás ani jedna ze dvou možných variant nepředstavuje riziko nedozírné škody, pak je úplně jedno, co si vyberete. Můžete si klidně hodit mincí. Protože, jak už to v životě bývá, ať se vydáte kteroukoli ze dvou dlouhých cest, velmi pravděpodobně po čase zjistíte, že zvolená cesta je o hodně jiná, než jak na začátku vypadala. Cesta se bude měnit, stejně jako Vy sám a svět okolo. Proto je zbytečné se ptát, kam se vydat, protože stejně nevíte, co čeká v cíli. Čase se z Vás stane už trochu jiný člověk a je zbytečné teď přemýšlet nad tím, co to pozměněné Já bude chtít.

Díky za zajímavou (filozofickou) úvahu. Ta mi trochu připomněla myšlenku Alberta Camus v jeho knize Mýtus o Sisyfovi - tedy ať děláme, co děláme - třeba tlačíme balvan jak Sisyfus furt nahoru do kopce, poté co spadne, tak znovu a znovu - tak při tom si tuto marnou činnost máme užít. Že tedy nezávisí ani na cestě, ani na cíli - ale jen pouze na vlastním přístupu.

Držím palec a posílám karmu

Díky moc!!

Zasloužená karma. Na Vašem místě bych pane Chadimo neváhal a odešel za prací do USA. Vrátit se můžete vždy a jistě Vám to hodně dá.

Děkuji za názor a za karmu pane Ziegler.