Jeďte, poznejte svět. Vrátit se můžete. Přeji Vám hodně štěstí jak za mořem, tak i při návratu.

Děkuji!

V Česku má lékař jistotu svého postavení, byť chudého, protože v Česku se odmítá umožnit platit lékaře podle kvality! Český lékař je nesvobodný, nemůže si svojí kvalitou zajistit lepší výdělek. Kvalitu může ocenit jedině pacient a toto ocenění je zcela znemožněno socialistickým inženýrstvím, které nevadí ani ODS ani TOP 09, čímž se tento problém stává neřešitelný.

Kvalitní lékař je schopen udělat pro pacienta mnohem více práce, než je mu povoleno, ale žádný pacient to neocení, protože je zdravotnictví bezplatné, a cestování po lékařích většině Čechů nevadí. Naopak dovednosti lékaře ocení VZP svými pokutami za dobře vykonanou práci. Absurdní, ale je to tak!

Důsledkem je, že lékař, který se nevzdělává, je na tom lépe, než lékař, který se vzdělává. Čím méně lékař pracuje, tím relativně lépe je hodnocen.

Trváme na socialistických až komunistických iluzích o dostupnosti kvalitní, dostupné zdravotní péče bezplatně. Je to podvod zejména na chudých, ale zatím to všichni našim komunistům a sociálním demokratům baští. A tak stav zdravotní péče, která se stává stále více nereálná a virtuální, je neřešitelný.

Bohužel situace je tak, jak říkáte. Snad ale mladší generace již budou smýšlet trochu jinak a situace se bude zlepšovat.

Díky za komentář.

Myslím si, že budete litovat tak jako tak. Nejste 100% přesvědčený o tom, kde chcete žit. Takže pokud se rozhodnete pro Ameriku, jak budete starší tak budete stále vic a víc litovat,že jste propásl spoustu krásných chvil, které jste mohl trávit s rodičema, se sourozencema, s kamarádama. Ty chvíle s rodinou vám budou chybět. Pokud se rozhodnete zůstat v Cechách, budete mít v hlavě takového brouka, který vám bude stále připomínat, že v Americe jste mohl mít více možností, být uspěšnější...

Můžete udělat kompromis, abyste se vyhnul těžkému rozhodování, že odjedete a pokud se vam tady v Americe nebude líbit, tak se vrátíte. Myslím si, že na 99,99% už se do Cech nevrátíte. Hodně štěstí při rozhodování a dejte nám vědět...

S tim prvnim odstavcem na 100% souhlasim ,,,,, s tim druhym ohledne tech 99,99% uz tak moc ne . Je to dost velka neznama. Muze se stat neco v rodine, co ho bud prinuti vratit se zpet hned ,nebo pozdeji nasledkem vlastni viny nebo svedomi se rozhodne pro navrat ,muze udelat profesni chybu ,ktera pokud bude mit nejakej zavaznejsi dopad na zdravi pacienta ho dokonale odrovna ( tady v US ma kazda profese nejakej osobni rekord ) nekde zaevidovanej a dnes vas bez jeho pecliveho prostudovani nevezmou ani k popelarum ,nezapadne do kolektivu,spouste lidi nevyhovuje americky zivotni styl a dalsi a dalsi duvody ,ktere z tech 99,99% udelaji tak 50 na 50 %

Řekl bych, že ten citát je pravdivý.

Ať neuděláte cokoliv, budete za 20 let litovat.

Pokud nepojedete, budete litovat.

Pokud nezůstanete, budete litovat také...

člověku tedy nezbývá nic, než litovat máte ale pravdu, právě že člověk si nemůže být nikdy jistý, zda to či ono rozhodnutí bylo to nejlepší možné...a může o tom donekonečna přemítat.

...jak budou přibývat roky, bude růst pytel s "ale"...ted v tento okamžik je právě tolik odvahy, která je k tomu nutná. Víte, co jsem kdy slyšela hezkého? Na smrtelné posteli neikdy nelituješ toho, co jsi udělal, ale vždycky toho, co ne i když to nevyjde... tu zkušenost vám nikdo nevezme a i to Vás posune:) jste moc milý, a pro tuto cestu "šťastně" pozitivní ...co tím chci říct - budete tam oblíbený a získáte si všechny - dveře se Vám otevřou...:)

Moc Vám děkuji za povzbudivá slova a vážím si jich.

Asi je dobré si splnit svůj sen - tedy pokud sníte o práci v USA.

Jen abyste nedopadl jaká já kdysi, když jsem se těšil na Štrbské pleso do Areálu snov.

Zjistil jsem, že pokud někdo sní o asfaltu a betonu, nebude jistě Areálem snov zklamán.

Já jsem si ale představoval, že pokud už zasáhnout do přírody, tak mnohem méně a citlivěji...

Bratranec emigroval v 70. letech do Kandy s manželkou a dvěma syny. Ano, my to budeme mít těžké, ale kluci už jako Kanaďani to budou mít fajn, říkali si. A tak ze synů vychovali Kanaďany.

Jenže výsledek je trochu debakl - přestali si s nimi rozumět. Samozřejmě ne ve všem. Ale třeba se dívají na film a kluci se rozesmějí. A bratranec s manželkou trochu nechápou čemu. Nebo naopak - oni se zasmějí a kluci neví co bylo tak humorné. Prostě jak tady někdo napsal - necvrnkali spolu kuličky. Tedy Kanaďani a Češi se liší tím, co četli za knihy, jaké viděli filmy, jsou z jiného kulturního prostředí a tak jsou věci, ve kterých si rozumět nemohou. A teď se dokonce jeden kluk - ten starší - odstěhoval do Prahy, kde pracuje v softwarové firmě a do Kanady se nemíní vrátit. Tak to jsme nemuseli emigrovat, říká bratranec.

Já mluvím o rodině proto, že pokud plánujete 10 - 15 let v USA, čeká vás možná něco podobného s podobným výsledkem.

Zajímavý postřeh a děkuji za něj.

V širší rodině máme podobný příběh - avšak poněkud, řekl bych, veselejší. Moje prateta s prastrýcem (ty výrazy zní hrozně) emigrovali do USA někdy v 70. letech a tam vychovali své 2 syny. Ti jsou fluentní přirozeně v angličtině, přičemž češtinu také ovládají, ale poněkud hůře a s přízvukem. Nyní všichni žijí zase v ČR a všichni mají velice dobré zázemí a pozice. Vztahy v rodině mají také velice dobré.

Myslím, že ani v případě Vašich příbuzných nemusela být emigrace do Kanady chybou. Člověk fluentní v angličtině a francouzštině, navíc s kanadským občanstvím, má v Praze poněkud komparativní výhodu. Tedy záleží na oboru, ale jestli dělá v podobné firmě jak píšete, divil bych se, že by to nezužitkoval. :-)

Je jasné, že se rozhodnete sám i bez našich rad. Jako český pacient bych si ale zcela sobecky přál, abyste zůstal. Takže mě neberte vážně.

Chápu Vás pane Rozsívale a děkuji za vstup do diskuse.

Urcite jedte, takova prilezitost neprichazi kazdy den a vzdycky se muzete vratit do Cech... aneb jak pravi klasik - nikdy nelituj veci, ktere jsi udelal, ale veci, ktere jsi neudelal. Zdravim ze San Franciska, taky jsem sem jela jenom na rok, nakonec je z toho dvacet let a jsem rada, ze jsem tenkrat chytla prilezitost za pacesySlova Marka Twaina do kamene tesat!

To by člověk neřekl, na kolik tady člověk narazí zajímavých životních osudů. I z tohoto důvodu jsem rád, že jsem tento článek publikoval.

Děkuji a mějte se!

Chápu Vaše dilema.

Emigroval jsem v roce 1977. Můj profesor matematiky mi to rozmlouval a řekl mi, že se situace v Československu časem zlepší. Na to jsem mu odpověděl, že pokud se zlepší, tak se vrátím. Jiný kolega, který byl více znalý světa, mi na to řekl, že pokud odejdu a v cizině se uchytím, tak se již nikdy nevrátím. Tak se též stalo.

Pokud by se mi teď někdy náhodou stýskalo po Česku, tak mi stačí zabrousit na český internet a stesk po domově mě téměř okamžitě přejde. Tím pochopitelně nechci říci, že v NL, kde žiji, je vše ideální a že mi tu některé věci nevadí. Asi se mi trochu stýská a jistý vztah k Česku mám, jinak bych tu nejspíš neblogoval.

Musíte se rozhodnou sám. Na rozdíl od nás tehdy, když odejdete, tak se můžete vždy vrátit. Já být Vámi, bych to jistě zkusil. Něco jako domov si můžete vybudovat i jinde. Každý je však jiný.

Děkuji Vám pane Chudáčku za cenné informace a vstup do diskuze.

Je pravda, že jisté pouto k Česku si dnes ve virtuálním světě člověk vytvoří poněkud snadněji...a navštívit rodinu či zajít na pivo s přáteli může čas od času tak jako tak.

Dcera je psycholožka, dostala zajímavou nabídku, "mamko, jen půl roku, to dáš", samozřejmě že jsem jí tu zkušenost přála,nakonec Boston není San Francisko, jenže se zákeřně zezadu dostavila láska a už tam mám i vnučky. Ale je spokojená a šťastná, jen já to mám za holčičkama trochu z ruky.

Hezky

Tak snad jezdí či budou jezdit i sem do Česka - byla by škoda, aby nebyly bilingvální, když mají takovou skvělou příležitost.