V minulosti jsem spíše jen abych naplnil sny rodičů a dosáhl VŠ vzdělání, vystudoval zcela neperspektivní obor FF UK a poté nevěděl jak a zda se vůbec uživím. Nicméně život je jen náhoda, a já potkal spolužáka z vyššího ročníku, kterého bych býval ani vzhledem k jeho outfitu nepoznal s kterým jsme navštívili jednu z restaurací známých ze studijních let, kde jsme se bavili jak jde život a jaké má kdo problémy. A on se pochlubil, že obor opustil a působí v jedné "neziskovce" a díky tomu se dopracoval zisků o jakých se ani nezdá a je jak se říká "za vodou". A nabídl mi, neboť hledají nové pracovníky možnost působení u této organizace, kterou jsem naštěstí z důvodů své tehdejší neutěšené situace přijal.

A díky tomu jsem se předloni vrátil z několikaletého zahraničního pobytu, kde jsem teprve skutečně měl možnost poznat regiony a pojem co skutečně znamená bída a neštěstí.

Ale svého tehdejšího rozhodnutí nelituji, byť jsem působil v destinacích, které se s Vaší možnosti vůbec nedají srovnat, neboť tam kde jsem se pohyboval je jenom např. internet a vůbec příznaky civilizace prakticky neznámým pojmem. A když jsem se vracel domů na krátké dovolené a poté po návratu nestačil jsem se divit, čeho všeho jsem si dříve nevážil a považoval za samozřejmé, ale hlavně jsem nebyl schopen pochopit kam že vlastně zdejší vývoj směřuje. Ale hlavním přínosem byla, a je skutečnost, že byť jsem absolventem oboru který je nedoceněn a právě proto tak finančně hodnocen jsem se díky tomu svému tehdejšímu kroku, pokud nenastane skutečně nepředvídaně tragická situace, jsem zabezpečen jak předpokládám až do konce svých dnů na tomto světě.

A proto doporučuji, doufat a zkusit vše, co se člověku naskytne.

Děkuji pane Horáku za sdílení vlastní zkušenosti a Vašich postřehů.

Po cestování v Číně a pak po návratu domů jsem měl podobné pocity jako Vy - tedy že žijeme v civilizované a vyspělé zemi. Koneckonců je to také pravda. Nicméně my máme obvykle tendence se porovnávat jen s těmi lepšími. Ale tak je to správně, jinak bychom mohli usnout na vavřínech. Zdravá konkurence a soupeření jsou zdravé a prospěšné, dle mého názoru. :-)

V Americe sice berou těžké prachy, ale ono je vždy něco za něco. U nás vydáváme na zdravotnictví asi 8 % HDP. V EU je normální 11-12 %. USA 18 %. Je to obrovská zátěž pro ekonomiku.

Co se Vašeho dilema týče, když to nezkusíte, budete litovat ztracené příležitosti. Celý život. Když to nevyjde, budete litovat, že jste to zkusil, ale je to pořád lepší, než první možnost.

Co se nedostatku lékařů týče, tipl bych si, že to bude spíše problém Německa než USA. Ne každý chce pracovat mimo Čechy, ale zajet si každý den do práce hodinku, bydlet v Čechách a brát za to trojnásobný plat, to už je perspektiva, kvůli které je moudré se naučit německy.

Děkuji pane Pavle za věcný komentář.

Výdaje na zdravotnictví uvádíte správně - jsou to propastné rozdíly - a ty jsou pak vidět všude - jak ve výbavě nemocnic, tak v ohodnocování personálu. U nás je bohužel zdravotnictví velice podfinancované - na úrovni východních států Evropy, přičemž ale výkon je na úrovni té západní polovičky. Je to tak trochu perpetuum mobile.

Ano, o Německu jsem také vážně uvažoval. Německy hovořím docela plynule (na úrovni C1), i když teď už zas pomalu zapomínám. V Německu jsem stážoval, byl tam na Erasmu (a napsal i o něm blog, kdybyste si chtěl počíst). Nicméně mě Německo tak nezaujalo. Na USA se mi líbí ten duch svobody.

Ale kdo ví, jak to nakonec vše dopadne.

Pane Chadimo, blahopřeji Vám k nabídce prestižního zaměstnání. Takové se neodmítají. Jak už psali další diskutující, změnit místo můžete v budoucnu kdykoli. Na nějaké "usazování" je pár let po škole brzy. Třeba se nakonec rozhodnete, že nejlepší země k životu není ani ČR, ani USA, ale ještě nějaká jiná - a díky dobrému CV a úsporám*) budete mít všude dveře otevřené. Na Vašem místě bych neváhal, žádné dilema tu nevidím. Přeji Vám úspěšný vstup do náročného zaměstnání a hodně inspirativních rozhovorů s lídry ve Vašem oboru, se kterými se tam budete každý den setkávat. Jednou možná budete na jejich místě. Hodně zdaru!

*) Posílám krásný článek od mého oblíbeného amerického finančního bloggera: http://www.mrmoneymustache.com/2015/09/29/if-youre-not-getting-rich-in-your-20s-youre-doing-it-wrong/ . Třeba Vás také osloví.

Díky moc za komentář pane Pešulo. Musím jen malinko uvést věci na pravou míru - dostal jsem nabídku stáže - tedy nikoli zaměstnání. Pro rezidenturu v USA je potřeba ještě splnit řadu dalších věcí, z nichž mám splněnou jen část. Nicméně nabídkou této stáže se mi významně pootevřely dveře.

Článek si s radostí přečtu. Díky za něj!

Je to Vaše věc a Vaše svědomí. Nemohu se odstěhovat daleko od rodičů. Potřebují mojí pomoc a budou potřebovat čím dál víc. Mé svědomí mi nedovolí jít za ... někam daleko, když vím, že jsou tady oni. Sice mám mladší sestru, ale ta je v módu braní. Takže vím, že její jsou radosti, mé jsou starosti. Co se dá dělat. Ona je vymodlená. Já ne.

A Cleveland? Nemohu to sem nenapsat. Můj muž už rodiče nemá. Chodíme na hřbitov s květinami a svíčkami a je tam jeden náhrobek, na kterém je napsáno - zemřel ... v Clevelandu(datum ani jméno si nepamatuji). Vždy, když to vidím, říkám si, že ho rodina nechala přivézt sem. Asi jim moc chyběl.

S Vaším rozhodnutím to samozřejmě nemá nic společného. Tenkrát nebyly mobily, skype apod. Ovšem ona elektronická komunikace osobní kontakt nenahradí.

Můj názor je, že skloubit rodinu a kariéru nejde. To je iluze, o čemž jsem se přesvědčil v době, kdy jsem kariéru dělal. Pak je to o prioritě. Pokud stojí na prvním místě rodina, čímž nemyslím jen manželku, děti a rodiče, pak si nedokážu představit jít pracovat ven. Žít ve své zemi a se širokou rodinou je pro mě obohacující a dává mi smysl života. Myslím, že pokud jde člověk do zahraničí žít, o tyto věci přijde a budou mu dříve nebo později chybět. I když je lékařská profese výjimečná a věřím, že mnohé plně naplňuje, je to pořád jen práce. Na druhou stranu bych byl pro, aby každý lékař buď v rámci studia nebo atestace strávil nějaký čas v zahraničí povinně, dle vlastního výběru. Třeba v USA nebo v Africe. Přes nepopiratelnou výhodu levného studia jsou však u nás platy hanebné. Více si dnes vydělá zahraniční dělník v třísměnném provozu v kovárně. To neříkám, že bych si jeho práce nevážil. To jen uvádím, že on zaplacen je a vzdělání nemusí mít žádné. Lékař takový plat nemá a značnou část života musí obětovat studiu. Na Vašem místě bych se rozhodoval podle toho, co Vám říká Vaše srdce. Bez kalkulačky, studia podkladů, referencí, atd.. Rozhodnutí Vašeho srdce bude jediné správné. Hezký den pane Chadimo

Souhlasím s vámi, ale na ty platy lékařů musí vydělat právě ti kováři a jiní.

Explore. Dream. Discover. A hodně štěstí k tomu!!

Díky moc!

Díky za zajímavé porovnání. A určitě do toho Clevelandu vyrazte, přece nemáte co ztratit. Držím palce...

Pár kaček no

Každopádně díky za komentář a za podporu!

Jo v Americe se maka,je tu dost lidi kteri slovo volna chvile neznaji.

Kdyz treba porovnam dovolenou; v Evrope prumer 6 tydnu volna.To tady v USA proste neni aby si nekdo vzal 6 tydnu volna.Hodne lidi ( Ja tez kdyz jsem byl v korporativnim svete.) treba maji tech 6 tydnu volna ale mohou si dovolit vzit nanejvis 3

Jak uz nekdo tady rikal; v Evrope lide pracuji aby zili v Americe lide ziji aby pracovali.

Ooo tady je nekdo moc prechytralej

Jedte, ja jsem odjel v roce 1991 a nelitoval, pracuji na prestizni univerzite v Kalifornii.

Vas nekolikanasobne vetsi plat ale nebude zadarmo - zejmena jako lekar budete muset vydrzen daleko vetsi pracovni tempo, zapomente na volne vikendy a vecery. Zejmena pokud budete jeste na "residency". Pracovni kultura je v USA opravdu jina nez v cechach. Tak si rozmyslete jestli to vydrzite. Pracovni nabidku vam davaji proto abyste "drel". Jako lekar z vychodni evropy budete na spodu zebricku, alespon z pocatku.

Co na to rodina?

To je ta odvrácená strana mince. Zcela souhlasím a jsem si toho vědom.

Jen mne trochu zaráží ta poznámka ohledně východní Evropy. Skutečně jsou v USA takové předsudky? Domníval jsem se, že ty jsou spíše typické pro Evropany..

Rodina mě podporuje, ačkoli si určitě (tajně) přeje, abych zůstal doma.

Me trvalo zhruba 20 let, nez jsem opravdu pochopil rozdily mezi CR a US. Ikdyz jsem silny moravsky patriot, zpet bych se nikdy nevratil. To musite prozit, zkusit na vlastni kuzi, pochopit Ameriku a zbytek sveta. Rozhodne bych vam doporucoval uz pri vasi moznosti to alespon zkusit. Vratit se muzete kdikoliv. Preju hodne stesti:)

Díky za názor a za podporu.

A souhlasím - na pochopení rozdílů je potřeba skutečně delší doba.

Můžu se jen zeptat, co Vám v návratu brání? Jsou to vnější faktory, nebo spíše vlastní přesvědčení?