Život tady není pro starý aneb Nerozumím téhle době

Nejsem sice už žádný zajíček, ale pořád si o sobě nemyslím, že bych byla stará. Přesto se občas do mé mysli vkrádá pocit, že téhle době nerozumím a že se sem nehodím. Spousta věcí je pro mě nepochopitelná.

Objednala jsem se na preventivní mamografický screening. Toto pracoviště naštěvuji už roky. Vyplňovala jsem několik dotazníků, a když si tam zavolám, vědí přesně, o koho se jedná. Jakmile jsem se objevila na recepci, vrazila mi sestřička do ruky tužku a dotazník.
"Co to je?" ptám se.
"Potřebujeme vaši rodinnou anamnézu," odvětí dívka.
"Anamnézu? Chodím k vám už roky, už o mně všechno víte."
"Jenomže my to máme v počítači a potřebujeme to i na papíru," zní naprosto nelogická odpověď. Ještě druhý den kroutím nevěřícně hlavou. Nerozumím!

Ten den, když už jsem vyrazila do krajského města, chci využít k nákupu nových sportovních bot. Mohu si vybírat, všude kolem jsou obchody plné zboží. Vejdu do jednoho z mnoha. Třípatrový chrám pro sportovce. Mají tu všechno, nač si člověk vzpomene. Od oblečení po náčiní. Snad všechny druhy sportů. Oči přecházejí z toho výběru. Už dlouho jsem v takovém obchodě nebyla. Až se mi točí hlava z toho množství.

Je tam toho tolik, ale mně žádné nesedí. Jsem zpocená ze zkoušení, utahaná víc než po maratonu. Usoudím, že je nepotřebuju a vlastně už ani nechci. Zůstanu u starých, dokud to půjde. Omlouvám se, ale kolo ekonomiky jsem tentokrát neroztočila. Možná někde leží boty, které mi sednou a budou se mi líbit. Jsem ráda, že je možnost výběru,  dobu, kdy v obchodech zboží nebylo, jsem už zažila. Ale musí toho být opravdu tolik?

Jsme zavaleni zbožím, které nepotřebujeme. Samou rozmařilostí nevíme, co si vybrat. Co si koupit dřív. Všechno je na první pohled tak lákavé. Na druhou stranu nevíme, co s použitým zbožím. Použité i nepoužité zboží přeplňuje naši planetu, a když se nad tím zamyslím, je mi ouvej. Ženeme se za něčím, a na té cestě nějak ztrácíme smysl toho všeho. Nevíme proč, co nás pudí víc vydělávat a víc utrácet. Hledáme pocit štěstí venku, a přitom je na dosah, stačí najít ho v sobě. Nové věci nás těší chvíli, ale brzy začneme bažit po nových. Nové oblečení, nové auto, nový telefon, noví přátelé, nové vztahy. Nic nemá šanci zdržet se v našich životech déle.  

Nějak tomu nerozumím. Jsem asi už opravdu stará?