Žít ve světě bez mobilů

Byla jsem s dětmi na hradě. Povídali jsme si, jaké to bylo ve středověku. Představovali si, jak tam asi žili.

Když v tom jedna dívka prohlásila: "Já bych v té době chtěla žít." Překvapilo mě to, tak jsem jí začala říkat, že já ne, že ta doba byla určitě složitá. Války. Bída. Lidé museli těžce pracovat, měli často hlad, v domech zimu. Neměli automatickou pračku ani nákupní centrum za domem.

Přesto se k dívce přidávali další - My bychom nechtěli žít úplně ve středověku, ale v době bez mobilů. To přijdete pro někoho, ať jde ven, a on odpoví, že bude moct až za tři hodiny, protože teď hraje Minecraft (to je jako co?). A za ty tři hodiny je to stejně stejný. 

Minecraft jsem si doma vygooglila. Je to zřejmě mezi dětmi velice populární, protože o tom mluví už sedmileté.

Některé děti pochopily, že mobily nad námi získávají moc. 

"Moje ségra do mobilu pořád čumí, a když si s ní chci povídat, tak mě pošle do háje," stěžovala si Markétka. "Brácha je to samý," přitakal smutně kudrnatý rošťák, suverén, který za všech okolností musi mít pravdu, a otřásl se při té vzpomínce. Podívala jsem se nevěřícně na něj - nekecá? To bych do něj neřekla. "Já jako nevím, co na tom fejsbuku furt hledají," zaznělo z dalších úst. Ano, tyhle děti zřejmě facebook ještě nepoužívají. Chtějí žít život se svými blízkými. "Mamka mě vždycky odbyde, ať si jdu hrát, když za ní přijdu a ona má v ruce mobil." "Anebo dělá, že mě poslouchá, a přitom pořád něco píše," říkala jiná dívka a přitom trefila šiškou kmen stromu. "Zásah!" vítězně zdvihla ruce a spokojeně se usmála.

Děti pochopily, že mobily a virtuální realita nás dokáží ovládat. Zatím jsou ve škole, kde je používání zakázáno, a proto si nestačily závislost vytvořit. Ještě se rády pohybují venku. Děti, se kterými jsem v kontaktu, žijí na venkově. S městskými  nemám zkušenost,  tak nevim, jaké mají  priority.

Přesto to ve mně probouzí naději, že přijde generace, která ustoupí od elektroniky a bude žít vztahy reálné, nikoli virtuální. Držme jim palce!