Poprvé v životě jsem obdržela tréninkový plán. Je moc hezký, barevně vyvedený. Dostala jsem jej v sobotu. Poprvé přečetla v neděli. Nemá chybu. Začínáme v pondělí. A čím? V pondělí je volno! Paráda!
Ono to s tím volnem není až tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. Volno se nachází v kolonce běh. Ale ve vedlejším rámečku trenérka píše: posilovna - kruhový trénink, plavání, kolo, apod. Doufám, že tím míní, že si mohu vybrat. Vybrala jsem si posilování. Auu. Dva dny mě bolelo celé tělo. Nad tím bych se měla zamyslet a posilování zařazovat pravidelně a ne jen tehdy, když mi to někdo napíše. Přece není možné, abych po dvaceti klicích nemohla hýbat druhý den rukama.
V úterý jsem měla běh. Ten provádím každé úterý a téměř stejně, jak mi to napsala. To bylo výborné.
Na středu zněl příkaz: volno nebo jiná sportovní aktivita. Z těchto variant jsem si vybrala tu první, tedy volno. Večer jsem zařadila saunu.
Dnes je čtvrtek. V tréninkovém plánu jsou intervaly. A tak teď raději sedím u počítače a píši. Abych na ně nemusela. Už jsem snědla celou čokoládu! „Jo holka, nic jiného ti nezbyde, než vyrazit,″ říkám si v duchu v reakci na svou nenasytnost.
Nemohu se rozhodnout. Stadion nebo příroda? Ovál na tartanu nebo rovinka podél řeky? Vzít psa nebo jej nechat doma? Ach, úplně vidím ty její oči. Slyším, jak žalostně volá, když ji zamknu za dveřmi. Nene... volba je jasná. Půjdeme s pejskem, naměříme si délku a budeme intervalovat, přesně podle toho, jak velí trenérka.
Takže oblékat, nasadit moderní měřící přístroje, psovi postroj a vyrazit! A žádné flákání, Zuzko!!!
