Svoboda je pryč, vážení!

Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?

A ještě ke všemu jakási virtuální realita?

Abyste tomu rozuměli, kromě reality žiju jako miliony dalších virtuálně na facebooku. Založila jsem si novou stránku coby spisovatelka. Píšu na ni své postřehy, fejetony a někdy se mi zdá, že jsem i chytrá. Tuhle mě napadla taková myšlenka, kterou jsem měla potřebu sdílet. Bylo po Vánocích a mně se srazilo oblečení. Asi nějaká chyba v Matrixu. Rozhodla jsem se s tímto podělit se svými čtenáři, každého přece potěší,  když zjistí,  že i další člověk tloustne. Ostatně FB mě neustále vybízí: "Napište něco svým čtenářům. Čekají na to! (Jako, jak to ví?)" Coby poslušná holka jsem na svou stránku Zuzana Součková chtěla napsat a též napsala: Po vánočních svátcích se z mých triček a dokonce i z trik stalo jo-jo. Neustále se mi rolují pod prsa. Poradí mi někdo, co s tím?

Zmáčknu enter a čekám, kdy se na stránce objeví. Nic. Asi jsem to tady na tom tabletu udělala blbě, jsem takový počítačový analfabet. Ovládám tuhle elektroniku asi tak, jak bych zvládala řídit letadlo. Tak nic! Počkám! Ani po chvíli se post neobjevil. Vykutám ze dna své osobnosti poslední zbytek trpělivosti, pustím PC a píšu totéž. Skřípu přitom zuby, nesnáším psát něco znovu. Tvůrčí invence je většinou už pryč a já to doluju z paty. Napsáno, enter, nic! Zuřím!

Po chvíli mi blikne hlavou - co jestli se mu (komu? FB?) nelíbí slovo prsa?

Do třetice... napíšu totéž, ale místo slova prsa, dám břicho. Enter. A je to tam. Tak a teď jsem totálně nasr...štvaná.

Co si to kdo dovoluje? Proč komusi vadí slovo, které je součástí našeho těla? Nejen ženského. Je to snad pohoršující či dokonce vulgární? Zdá se někomu, že jsem použila sprosté slovo?

Mně to přijde v pořádku!

Howgh!