Smrdíme si?

Ve svém pracovním životě jsem v kontaktu s lidmi. Jak známo: „Lidi jsou různé...” Já dodávám: „... někdy i smradlavé”. Nechci se nikoho dotknout. Většina je voňavá či neutrální. Občas se ale setkám s opravdu smrdutým týpkem.

Zrovna onehdy přišel pán. Promluvil a směrem ke mně se vyvalila stoka. Zamáčkla mě do opěradla židle, která působením tlakové vlny popojela vzad. Dotyčný se ke mně bez mrknutí oka naklonil. A mluvil a mluvil.

„Copak o tom neví?”

Co říkal, jsem nebyla schopna pobrat. Nebyla jsem s to se soustředit. Pud sebezáchovy jel na plný plyn. Přemýšlela jsem, co budu dělat? Hrdlo se mi stáhlo, v puse jsem měla nebývalé množství slin, které jsem zběsile polykala. Nenápadně jsem se snažila zhluboka dýchat. Nádech jsem praktikovala skrze svoji šálu omotanou kolem krku. Občas se ke mně přes stůl familiérně naklonil, já udělala rychlý záklon vzad. Přemýšlela jsem, jestli se mu neomluvím pro náhlou indispozici. Snažila jsem se, co nejrychleji jednání ukončit. Choval se slušně, byl celkem i pohledný, ale bohužel měl v ústech kanál. Nechtěla jsem být zaujatá. „Třeba je nemocný,” snažila jsem se ho omluvit. Ale směs pachu z cigaret, piva, nevyčištěných zubů a bůhví čeho ještě, která se vinula od něho ke mně, mě přesvědčovala o opaku. Ten člověk je zdravý, ale nějak si zapomněl osvojit základní hygienické návyky. Ovládla jsem se. Ovšem zážitek to byl otřesný. Byl to test osobní vůle. Zkouška, kterou jsem musela projít. Ptáte se, jestli jsem ji zvládla? Řekla bych tak napůl.

Jindy zase přišla paní. Usedla na židli. Trochu se zavrtěla a já málem omdlela. Skrze její bundu mě ovanul neskutečný puch. „Snad se tato dáma nemyla tři roky?” pomyslela jsem si a snažila se být slušná. V duchu se ovšem modlila, ať už je pryč. Po jejím odchodu jsem otevřela okno a odešla na toaletu. Zápach byl tak hustý a hutný, že i po návratu v kanceláři zůstával a čpěl. Na chvíli jsem nabyla dojmu, že se dotyčná vrátila. Nevrátila. Jen její odér se zde urputně držel. Já mohla jen doufat, že se u mě nezabydlí napořád.

Lidi, prosím Vás, dodržujte alespoň základní hygienu. Umyjte se, vyčistěte si zuby, převlékněte si prádlo a vyperte oblečení. Není to složité. Většina z nás to dokáže. Já Vám za to děkuji.

„Ty hele, a co kdybychom tady na koleji chovali prase?” povídá jeden student druhému. „Ty ses zbláznil, ne? A co ta špína a smrad tady?” „No co, snad si zvykne!”