Šmejdi kolem nás...

... se nezaměřují jen na starší populaci. Ale i mladí, sotva dospělí,  jsou snadnou kořistí. Povídá mi moje známá, že její dcera si uzavřela tzv. II. pilíř. „Proč?″ ptám se. „Vždyť sotva vylezla ze školy.″ Je jí 19 let a právě odmaturovala. Krátce pracuje. Že by už v tak raném věku myslela na důchod? Je zodpovědná? „Ne, je blbá, nechala se napálit,″ dí její matka.

Dcera, říkejme jí Kateřina, byla sama doma. Zazvonil zvonek. Otevřela dveře. Vstoupil pán příjemného vzezření. Onen Šmejd, který na Šmejda vůbec nevypadal. Přestože neměla v úmyslu vpustit jej do bytu, už tam byl. Americký úsměv od ucha k uchu, sympaťák. Tak konec konců, proč ne.

A hned do ní začal hustit, jaké má vyhlídky na budoucnost, kolik bude vydělávat. Jaký bude její důchod za padesát let. Jasnovidec? Z aktovky vytáhl materiály. Poukazoval na demografický vývoj. Kateřině jen lezly oči z důlků. Ještě se nestačila na trhu práce, financí, možností pořádně rozhlédnout a už tohle. Vlastně ještě ani nezačala přemýšlet o současnosti, natož o budoucnosti. Pořád ještě vzpomíná na krásná školní léta. Ale teď zjišťuje, že její budoucnost nemá žádnou perspektivu. Tvrdí onen hodný milý pán. Její budoucnost se rozplývá jak pára nad hrncem. Hned teď na prahu dospělosti.

Ovšem pozor! Onen dotyčný má řešení. Řešení nasnadě jednoduché a nic nestojící. Jen když podepíše tuhle smlouvu. Vstoupí do II. pilíře. Peníze se budou hromadit na jejím soukromém účtě a nebude ze svého platit dávky nepřizpůsobivým a jiným, kteří nechtějí dělat. Na sklonku života, jako když je najde. V důchodu si zachová stejnou životní úroveň, na kterou je zvyklá. Komu by se nelíbilo. Když ten sympaťák přidá pár úsměvů, Kateřina se jen rozplývá.

„Vidíš,″ povídá mi ona kamarádka. „Prý úroveň, na kterou je zvyklá!″ rozčiluje se. „Vždyť tu úroveň má díky nám. Muž má dvě práce a já též dělám od nevidím do nevidím. A pak přijde tenhle Šmejd, maže Kateřině kolem pusy med a slibuje pečené holuby do huby. Je mi z toho zle. Zítra to půjde zrušit!″

Ale ouha, z II. pilíře nelze vystoupit. To Kateřině onen příjemný Šmejd již neřekl. S potěšením tuhle skutečnost zatajil. Takže dívka se na začátku svého profesního života takovýmto způsobem upsala na minimálně padesát let. Pod něco, co nikdo neví, jak dopadne.

Jméno Šmejd jsem si s dovolením vypůjčila z trefného dokumentu Silvie Dymákové  „Šmejdi″.