Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Půlmaraton v SF aneb Doběhla jsem... část druhá

Hlasitě odpočítáváme poslední vteřiny. Slzy v očích a Petru po boku, pomalu se rozbíháme. A s námi ohromný dav. Dvacet jeden kilometr dlouhá cesta, kterou máme před sebou, právě začíná.

Začátek je příjemně z kopečka. Trošku to pouštíme, až si říkám, že je to na mě rychlé. Raději nás zpomaluji. Pétě říkám své oblíbené: „Jen ať předbíhají, chleba se láme na patnáctém...” Míjíme luxusní část města a vbíháme do chudších míst. Tady už to nevypadá tak vábně. Být tu sama, asi bych se trochu bála. Ale nás je  ohromný dav, takže máme "pro strach uděláno". S Petrou si povídáme, sice už nevím o čem. Zřejmě to byly vysoce intelektuání hovory na téma, jak je to ještě daleko, jakou rychlostí běžíme, jak nám cesta krásně ubíhá. Ukazatel 2 míle. Ihned přepočítáváme dvakrát 1,609344 km je 3,2 km (těmi drobnými se zbytečně nezdržujeme...). Už jen jedenáct mil do cíle. To je přeci jen lepší než 18 kilometrů. Na osmém kilometru bychom měli vidět největší atrakci San Francisca Golden Gate Bridge. Těším se jako malá holka. Rozednilo se, ale stále není vidět nic. San Francisco se zahalilo do neproniknutelné mlhy a my vidíme sotva několik metrů před sebe.

Říkáme si, jaká je to škoda. Běžet takovou dálku a kromě zadků jiných běžkyň, nevidět nic. Ale zase na druhou stranu je počasí pro běžce příznivé. Teplota zhruba kolem 13°C. Vysoká vlhkost vzduchu. Nevím, jsem-li promočená od potu nebo od mlhy. V závěru je to stejně jedno.

Od páté míle začínají kopce. Co kopce, to jsou velekopce. Ten největší a nejprudší je dlouhý téměř dvě míle. Pořád běžíme. Zkazily jsme si sice průměrné tempo, ale nezastavujeme a říkáme si, že kopce dáme. Že nás nějaké americké kopce nezastaví. Kdybych byla sama, asi občas přejdu do chůze, ale takhle ve dvou se hecujeme, usmíváme na sebe a máme z toho radost. Když to už vypadá, že kopec končí, za zatáčkou se zase zvedá a my vidíme hada těl, jak se kroutí v dálce pořád výš než jsme my. V těchto okamžicích si sice říkám, aby už byl konec, ale mám radost, když předbíháme jdoucí závodnice. Většinou jsem na druhé straně "barikády".

Začínám cítit chodidla a nějak se mi asi shrnula ponožka. Nechci zastavit, tak občas dělám pohyb prsty, jestli se ta potvora nevrátí zpět. Nevrátila!

Beru si Carbonex, poté gel. Na občerstvovačkách je jen voda a ionťák. Chybí mi sůl a začínám pociťovat náznaky křečí do prstů levé nohy.Jsme nahoře a hned zase dolů. Trochu to pouštíme, ale opatrně. Péťa má strach o kolena, já se bojím, že mi ztuhnou stehna. Alespoň se cestou dolů vydýcháme. Abychom mohly zase dusat nahoru na horu. Z kopce do kopce. Takový je ráz druhé půlky půlky.

Někde kolem sedmnáctého kilometru cítím již v nohách nepříjemné křeče a bojím se, aby se to nezhoršilo. Dle mých zkušeností vím, že pokud jsou v začátku, mohu to změnou pohybu trochu eliminovat. Nechci Petru zdržovat, tak jí říkám, ať běží sama, že už to doklepu. Trochu váhá, nechce mě tu nechat samotnou. Pobízím ji slovy, že o mě nemusí mít strach, jsem už velká holka. Když vidím, jak se mi vzdaluje, je mi líto, že jsem to tak snadno vzdala. Někde kolem dvanácté míle dostáváme na občerstvovačce čokoládu. Spíš bych potřebovala sůl. Běžím dál. Pomaleji, ale ještě pořád to je běh. Říkám si, kdy už asi bude cíl? Dlouho jsem neviděla žádný kilometrovník ani mílovník. Cesta se klikatí. Tady někde by měl být oceán a znovu Golden Gate, jak si to vybavuji z plánku trati. Pořád je mlha a mizerná viditelnost.

„Tak tomu říkám smůla, já tady běžím takovou dálku a nevidím nic z okolí, no to se může stát jen mě a pak ještě ostatním třiceti tisícům běžkyň.”

Několik zatáček a rovina. V dálce se zelená brána s nápisem FINISH. Jako když do mě střelí. Zapomínám na útrapy dlouhé cesty a vyrážím jak splašený býk. Předbíhám spousty žen blížících se k cíli. Když FINISH, tak finiš. A je to tady. Rychle ještě ruce nahoru, co kdyby mě někdo fotil a křivý úsměv. Zastavuji a vydýchávám se. Dav žen mě žene dál. Do očí se mi hrnou slzy, stahuje se hrdlo. Regulérně se rozbrečím. Tak to se mi ještě nikdy nestalo. „No tak, směj se, máš to za sebou a nebul,” nabádám se a snažím se usmívat. Už se zase řehtám s pusou od ucha k uchu.

S výsledkem jsem spokojená. Přes útrapy na trati jsem jen o minutu pomalejší než v Ústí. Ve své kategorii jsem dosáhla 529. místo z 1542 účastnic. Celkově jsem na 12 300. místě, což považuji za úspěch, být v první polovině závodního pole.

Dav mě unáší, odčipovat čip, někdo mi podává láhev vody, cílové tričko. A jsem u krásného mladíka v kvádru, který mi gratuluje a podává krabičku se šperkem místo medaile. Ještě folii. A už mohu vyhledat holky. Jakmile jsme všechny pohromadě, vydáváme se autobusem na cestu zpět do hotelu. Vysprchovat, umýt vlasy, trochu odpočinout. Den nekončí, je teprve ve své polovině. A tak ve dvanáct hodin vyrážíme...

Ale o tom až příště...

  P.S.: další fotky najdete TADY

 

 

 

Autor: Zuzka Součková | pátek 25.10.2013 13:28 | karma článku: 8,42 | přečteno: 259x
  • Další články autora

Zuzka Součková

Historka vskutku fekální

Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!

30.12.2021 v 18:27 | Karma: 28,96 | Přečteno: 1155x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.

3.5.2020 v 19:05 | Karma: 25,08 | Přečteno: 980x | Diskuse| Společnost

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma: 36,47 | Přečteno: 3521x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma: 29,02 | Přečteno: 1398x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma: 42,22 | Přečteno: 3378x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

USA tvrdí, že zničily sedm radarů Húsíů umožňujících zaměřovat lodě

15. června 2024  7:10

Americká armáda za posledních 24 hodin zničila v Jemenu sedm radarů Húsíů. Radary jim umožňovaly...

Ramaphosa byl opět zvolen prezidentem JAR, země se potýká s velkými nerovnostmi

15. června 2024  6:58

Cyril Ramaphosa byl v pátek zvolen prezidentem Jihoafrické republiky na druhé funkční období. Při...

Nej skluzavka, echt Divoký západ, exkurze do Bayernu... Krok za krokem zemí EURA

15. června 2024

Premium Od spolupracovnice MF DNES v Německu EURO je Německo. EURO si dělá z Německa, kde fotbal je národní sport, něco jako svoji výkladní...

Chtěl bych Turka v Česku, říká Macinka. Antibabiše má za nejhloupější program

15. června 2024

Premium V uplynulých dnech oslavil 16 let po boku Václava Klause. Ještě na Hradě dělal tehdejšímu...

Svatý grál na ekzém a suchou pokožku u dětí
Svatý grál na ekzém a suchou pokožku u dětí

Produkty Atoderm od značky Bioderma jsou skvělou volbou pro péči o citlivou a suchou nebo atopickou pokožku. Slibují nejen hloubkovou hydrataci,...

  • Počet článků 281
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3259x
„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.