Puberta je když...

„Von je už v pubertě!” stěžuje si kamarádka. „Kolik je mu?” ptám se, protože mám pocit, že má malé dítě. „Osum,” odpoví. „Jó holka, to teprve poznáš, co je puberta,” musím se smát.

Ty ještě nevíš, co je puberta. Nevíš, že když ti dítě trochu odmlouvá, občas řekne sprosté slovo, ohradí se, když ztratí penál, neuklidí si pokojíček a ještě ti odsekne, tak to není puberta...

Když večer dítě žadoní, že by chtělo jít spát později, ale ty ho zaženeš, vždyť ráno musí do školy a on třískne dveřmi, tak to ještě není puberta...

Když ti řekne, že jsi krásná a "soutěž o královnu krásy bys určitě vyhrála, maminko," tak tenhle okamžik si přehrávej, co možná nejdéle...

Když má radost z nového oblečení, které mu koupíš, tak buď v klidu, puberta ještě nepřichází...

Když pořádáš oslavy jeho narozenin a jsou plně v tvé režii... po odchodu sice máš dort i chlebíčky rozšlapané po zemi, limonádu nalitou v posteli, ale věz, bude mnohem hůř...

Když potomkovi zaplatíš kroužky a on tam chodí a dokonce rád, puberta je podle všeho ještě hodně daleko...

Když ti dá na ulici pusu, nechá se držet za ruku, jde s tebou dobrovolně nakoupit, nákup ti vynese a uklidí, pozve tě na vánoční besídku, na které přednáší, zpívá nebo ze sebe dělá šaška... užívej si tyhle chvíle...

Když na tebe volá a s úsměvem k tobě běží z hloučku kamarádů, raduj se...

Protože se jednoho dne stane:

jdeš po ulici a za sebou zaslechneš hlasem svého dítka slova: „Ty vole, támhle jde matka,” otočíš se a vidíš ho, jak strká zapálenou cigaretu do kapsy bundy. Pokud děláš jakoby nic, rozdýcháváš to potichu, získáváš plusové body. O tyto ovšem přijdeš ihned, jakmile děťáko dorazí domů a ty s ním budeš chtít řešit, jak je to s jeho kouřením...

Puberta je když:

se několik let o víkendu nevyspíš, protože běháš od okna k oknu a vyhlížíš svého miláčka. Telefon zásadně nebere. Nakonec jsi ráda, že se dostavil domů (v jakémkoli stavu)...

Puberta je když:

zakoupíš dceři novou sukni (svetr, triko, šálu ... dosaď podle svého!) a ona sehraje tak fantasickou scénu, za kterou by se nemusela stydět přední herečka Národního divadla, že tenhle hadr by na sebe v životě nevzala. Co na tom, že podobný "hadr" krade potají z tvé skříně...

Puberta je když:

se vrátíš z cest a zjistíš, že domov se v době tvé několikadenní nepřítomnosti změnil v doupě. Bojíš se vstoupit do některých uzavřených místností včetně jeho pokojíčku. Cestou do kuchyně tě vyleká několik podezřele vypadajících individuí. Až vyženeš všechny, co tam nepatří, spočítáš škody, vyhrneš si rukávy a začneš domov deratizovat nebo aspoň vystříkávat Savem...

Puberta je když:

se potomek vrátí nad ránem domů, odpoledne se probere a ochraptělým hlasem ti oznámí, že se mu ztratila bunda. Ano, ta bunda, o kterou jste doma vedli několikatýdenní válku, kterou jsi prohrála a příslušný nemalý obnos vydala. Jen mávne rukou a pohrdavě se ušklíbne nad dobře míněnou radou, aby ji šel hledat... Srdce ti krvácí, když ho vidíš chodit v mrazu v mikině...

Puberta je když:

svoji lásku k přírodě demonstruje pěstováním zelených rostlinek v kelímcích od jogurtu na skříni. "To máme do školy," myslí si, že jsi úplně pitomá...
Když celé víkendy proleží v posteli, pokud možno oblečený a vylézá večer těsně před odchodem z domova nebo jen velice neochotně a jedině pod pohrůžkou ztráty kapesného...

Puberta je když:

se za své rodiče stydí a cokoli oni řeknou, obzvláť před jeho kamarády, je trapné, blbé a pod jeho úroveň...
Když nepřijme jakoukoli kritiku na svoji osobu, zato své rodiče kritizuje neustále a bez skrupulí... Když se neustále tváří otráveně a úsměv se na jeho tváři mihne jen v okamžiku výplaty kapesného...
Nemůže pochopit, jak ti dva pitomci mohli zplodit tak dokonalého člověka, kterým je on...

A pak jednoho dne zjistíš, že se najednou za rodiče už nestydí. Přijde si pro radu nebo pofoukat bolístku, svěří ti své tajemství. A ty pochopíš, že z tvého, kdysi roztomilého miminka, pak příšerného puberťáka, vyrostl dospělý člověk.