Než přijdou hosté...

Očekáváme hosty. Dlouhé hodiny stojím v kuchyni a chystám dobroty. Rodina mlsně přichází, přivábena vůněmi linoucími se domem. „Co to bude? Co to tady voní?″ ozývá se ze všech stran. „Dej mi ochutnat.″ „Vy šílíte, to je pro návštěvu!″

„Jéé, mami, já to chci,″ žadoní hladová vlčata. „Dej nám.″ „Ne! Měla bych toho málo,″ odpovídám a v mých očích hosté nabývají rozměrů otesánků, kteří léta nejedli. Dnes přijdou k nám, aby se konečně mohli najíst. A tak nemohu nikomu z rodiny dát nic, přestože mám navařeno pro celý batalion. Podotýkám, že naši hosté jsou úplně normální lidé...

„My máme hlad!″

„Počkejte, až přijdou, pak dostanete taky,″ odpovídám. V duchu si pomyslím: „Ale jen, když na vás něco zbyde.″

„A nepřekážejte tady!″

Honem, honem ještě rychle vytřít koupelnu i kuchyň. Zkontrolovat čistotu toalety. „Opraví tady někdo ten protékající záchod?″ Urovnat polštářky na gauči. Rychle vyluxovat.

„Kdo to tady zase rozvrtal,″ zuřím, když přijdu po chvíli do obýváku. Dětičky se klidně válí na gauči, bez ohledu, že očekáváme hosty. Květina naaranžovaná na stolku je na zemi, aby nepřekážela výhledu na televizi.

„Jděte si uklidit pokojíček,″ co kdyby návštěva pronikla i tam.

V koupelně jsou už zase kapky na zemi a ručník se povaluje pod sušákem. Mezitím si někdo dovolil použít WC. „Nééé,″ já z toho asi zešílím. Poslední chvilky před příchodem hostů. Možná, kdybych s sebou hejbla, stihnu umýt i okna. No tak dobrá, nebudu to dělat. Alespoň zapálím svíčky a ještě uklidit boty a kabáty, které se navršily v chodbě. Honem, honem... namalovat obličej, navonět se a převléknout. Úsměv na tvář. "Třeba se trochu zpozdí."

„Ach ne... sakra... už zvoní!″

„Jééé,  pojďte dál, my jsme se už nemohli dočkat.″

Hladové děti jásají: „Budeme jíst.″ Já se pyšně se dmu, jak máme doma naklizeno. To už tady dlouho nebylo (a taky dlouho nebude!). Hosté to stihli. Rodinka nestačila zase udělat bordel. Všichni máme radost, že už návštěva dorazila.

Nesu na stůl. Hosté si nabírají první, ale jídla je dostatek a dostane se na každého. Nejen dnes, ale i zítra. A jak to tak sleduji, budeme to dojídat ještě několik dní.

Všichni drobí na zem a nenápadně zašlapávají drobky do koberce. Někdo vylil červené víno. Na bílý ubrus. Ale já jsem šťastná. Vše klape. Jídlo chutná. Obývací pokoj i ostatní místnosti zase nabývají své obvyklé podoby. Ručník se válí spokojeně pod sušákem. Záchod protéká. Chodba je plná kabátů a bot. Nepořádek. Náš bordel. Teplo domova. My si umíme návštěvu užít. Ne že ne.