Kolmo nebo běžmo?

Začátek prosince před dvaceti dvěmi léty. Říká on své ženě: „Vykašli se na cukroví. Pojď, pojedeme vlakem na Říp a zpátky do Prahy doběhneme.” „No ty si se asi zbláznil, nevidíš, co mám práce?” odpovídá ona a dál vyvaluje těsto. Ač zdatná sportovkyně, ťuká si na čelo.

„Tak dobrá, vezmeme si kolo a budeme se střídat v běhu a v jízdě na kole. Na cukroví se vykašli. Já ti příští týden pomůžu.”

„Hm, tak to bych chtěla vidět, tu tvou pomoc. Ale co, nápad není špatnej, tak to zkusíme.”

A vyrazili. Společnými silami dojeli z Řípu do Prahy. O kolo se střídali. Každý chvilku, tahal pilku... vlastně ne... běžel nebo jel.

O rok později.

„Že to bylo loni prima? Co kdybychom řekli těm a těm, našim kamarádům a vyrazili společně?"

A vyrazili a už jich bylo víc. Následující rok jejich kamarádi řekli svým kamarádům a ti zase svým kamarádům: „Pojeďte s námi, je to fajn akce.”

Letos se koná už 22. ročník Vánočního náladového koloběhu z Řípu do Prahy. Registrace byla vyprodaná během týdne. Je to běh pro smíšené páry. Dohromady mají jedno kolo. Jeden běží, druhý jede na kole. Musí být spolu na dohled a kolo si vyměňovat z ruky do ruky. Neexistuje, že by cyklista jel napřed, opřel kolo někde o strom a vyběhl. Běžec si jej následně vyzvedl. Trať není značená, jede se po červené turistické značce a později se napojí na cyklostezku. Velkou roli při tomto závodě hraje počasí. Na fotografiích z minulých ročníků jsem viděla sníh i mráz, bláto i sucho. Uvidíme, jaké rozmary si přinese počasí tuto sobotu. Zažiji to na vlastní kůži, protože jsme se s Honzou, mým Mužem, přihlásili. Zatím nevíme, co nás čeká. Ale víme, že akce bude náročná. Trať je dlouhá 50 kilometrů. Běžící osoba se potí, zatímco cyklista (cyklistka) mrzne. Ten na kole by mohl jet mnohem rychleji, ale čeká na běžce (běžkyni). Je třeba zvolit vhodné oblečení. Doufat, že nezabloudíme. Věřit, že počasí počátkem prosince bude alespoň přívětivé. 

Podávám žádost nahoru: „Ať aspoň neprší, prosíííím. Děkuji.”

Závod bude těžký i psychicky. Předpokládám, že nastane situace, kdy stojíme na křižovatce a oba víme, kam jet. Jen směr se liší. Též jsem se kdysi zařekla, že na turistickou mě už s kolem nikdo nedostane. Nepovedlo se. Mám zkušenost, že turistická cesta je mnohdy pouze pro jednoho štíhlého turistu. Kolo se na ni těžko vejde. Nezkušený biker (a to já jsem) trpí. V očích smrt. Přes kameny a kořeny se bojím... často se mi kolo sesmekne a já padám.

Pokud přežiji, očekávejte za týden čerstvé zážitky.

Držte mi palce, prosím :-)