Jsem sama domaaa...

„Zejtra budu sama doma,” oznámila mi Ája s radostí v hlase. „Muž je pryč a já mám dovolenou. Vánoce se blíží, budu uklízet.” A že prý si ten den maximálně užije. Dovedla bych si představit, že si bude užívat s nějakým mužem. Ale s úklidem? No budiž. Uvidíme, jak to dopadne.

„Tak jak to probíhalo?” zeptala jsem se, když jsme se za týden sešly na víno.

„Ále, představy jsem měla jiné a dopadlo to, jak to dopadlo, uklizeno moc nemám, vlastně jsem to nějak nestihla,” lezlo z ní neochotně. Po chvilce přemlouvání se pustila do vyprávění, jak den probíhal.

Ráno si pořádně pospala. Vstávala v půl desáté: „Když mám dovolenou, nebudu se přece honit...” Velká, opulentní snídaně, aby měla na úklid dostatek sil. Následovaná kávou a čtením oblíbených portálů. Poté ještě zkontrolovat "í-mejl" a "fejsbuk". Ani se nenadála a bylo poledne. Večer se manžel vracel ze služební cesty. Proto ihned poté, co se převlékla ze županu do tepláků, vtrhla do kuchyně něco rychlého uvařit. Musí to odsejpat, aby stihla úklid. Protože prý na to, co chtěla vařit, neměla všechny ingredience, uvařila něco jiného, ale to jí zabralo více času. Jakmile dala kuchyň do pořádku, zjistila, že by nebylo od věci nacpat prádlo do pračky.
Mnula si ruce, jak to pěkně zvládá. A že se odmění kávou. Při ní zase pohled do počítače a trochu se zasekla v internetové diskuzi, ale kdo by odolal, když se tam zrovna s holkama řešilo, jak strávit volný den. Pochlubila se, že jej zrovna dnes má a že uklidí celý byt. Virtuální kamarádky ji virtuálně plácaly po zádech, jak je šikovná a jak to má dobře naplánované.
Nevydržela. Samou radostí otevřela lahvinku červeného a nalila si skleničku. „Ale opravdu jen jednu, nejsem přece žádná alkoholička!" Den se pomalu chýlil k večeru.

„A sakra, muž je tu za chvíli, já v teplákách, všude bordel, mokré prádlo v pračce,” zjistila kolem osmnácté hodiny, když se probudila z polospánku. Rychle se dát trochu do kupy, učesat, zamaskovat obtisk polštáře na obličeji. V mezičase ještě pověsit prádlo. Pak už nestihla nic...

„Tak to jsi toho moc nenaklidila,” byla jsem škodolibá. Sama jsem o vánočním úklidu zatím nezačala ani přemýšlet.
„No, máš tedy pravdu,” nedobrovolně musela přiznat, „úklid jsem nestihla. Ale stejně jsem si ten den užila. A víš, co je na tom, že jsem sama doma nejlepší?”
„???”
Rozhlédla se kolem, naklonila ke mně blíž a zašeptala: „Já se nikdy, když jsem sama doma, nezavírám na záchodě.”