Je šťastným řešením větší písmo na obalech?

Konečně! Konečně Brusel zajistil, abych věděla, co kupuji. Prý na obalech potravin nebude písmo velikosti špatně vyvinuté blechy. Už nebude výsadou jen bystrozrakých, že si mohou přečíst složení potravin včetně nutričních hodnot. Už my se slabším zrakem nebudeme kupovat zajíce v pytli.

Kdysi dávno, coby mladá hospodyňka osmdesátých let jsem výběr potravin měla jednoduchý. Jogurty, ano oba dva druhy, které byly na trhu, měli jenom v úterý a ve čtvrtek. Šunku pak v pátek od sedmi ráno do půl osmé. Pomeranče se objevily na Mikuláše a až do Vánoc bylo možné vystát frontu i na další tropické ovoce (rozuměj banány a mandarinky!). Protože jsem nikdy nebyla frontová bojovnice, jedli jsme doma jablka a mrkev vypěstované na vlastní zahrádce.

Během let se trh změnil.

Znenadání byly regály plné různých druhů jogurtů, uzenin, pochutin i základních potravin. Vždy jsem se zajímala o to, co jím, a co předkládám své rodině.

Postupem času nejen, že slábl můj zrak, ale i písmena na obalech se zmenšovala. Když jsem zjistila, že není v mých možnostech přečíst v obchodě složení té které potraviny, vzdala jsem to. Přestala jsem nakupovat dle nutričních hodnot a začala se řídit barvou obalu. Vím, není to příliš šťastné řešení, obzvlášť, když jsem po příchodu domů s lupou v ruce složení rozklíčovala. Zvykla jsem si nakupovat stejné potraviny a suroviny, ty které byly vyzkoušené, a mým přísným hledáčkem prošly. Ani toto nebylo vždy spásonosné, protože výrobci a dodavatelé si rádi dělají z konzumentů legraci, obaly mění, různě své společnosti prodávají a kupují, zkouší, co udělají se zákazníky jiné barvy obalů, přejmenovávají produkty, atd.

Přesto jsem přivítala informaci o větším písmu na obalech, cedulkách k rohlíkům či zvýrazněných  údajích o alergenech s rozpaky. K přečtení zde.

Není to plýtvání, přestože jde o dobro konečného spotřebitele? Je přece jasné, a to i mně, že pokud má být na obalu větší písmo a více informací, bude potřeba některé malé obaly zvětšit...

Má se obyčejný konzument zabývat tím, že firmy musí vynaložit miliony na novou obalovou techniku? To se zřejmě projeví v ceně zboží a směrem dolů to určitě nebude...

Mám se snad radovat, že se písmo z velikosti pidi (nepřečteš vůbec nic!) změní na velikost mini (když si vezmeš brýle, vyluštíš částečně!)?

Jak jsem tak přemýšlela o obalech, se kterými se stejně plýtvá, přála bych si, aby rohlíky byly balené. Slyšíte mě, tam v tom Bruselu? Vždyť si to představte, kolik lidí je osahává špinavýma rukama, jak na ně prskají své bacily a my si je potom kupujeme. Dokonce jsem tuhle viděla, jak prodavači upadly čtyři na zem. Sebral je a chtěl vrátit zpět. Když zahlédl, že je pod mým přísným dozorem, položil je vedle košíku na pečivo do regálu. Původně jsem ho chtěla upozornit, že takhle tedy ne, ale jeho pohled masového vraha a postava golema mě odradily. A neměla jsem čas tam celý den stát a případným zájemcům vysvětlovat, proč si právě tyhle čtyři nebrat. Kdyby byly extra balené, nic by se nestalo. Co záleží na tom, že nebudou křupavé, ale jistě pak projdou bez problémů hygienickými normami.

A když už jsme u těch evropských norem...

Vám, naši zástupci, které jsme si svobodně zvolili (můj kandidát se sice nedostal!), tvůrci norem, příkazů a zákazů bych chtěla vzkázat: „Taky byste už konečně mohli začít řešit ho..o, ehm stolici. Z dlouholetých zkušeností vím, že někdo chodí na velkou třeba i třikrát denně a někdo vytváří exkrement pouze jednou za tři dny. Každý si to dělá jak chce, kdy chce. O velikosti, množství a konzistenci ani nemluvím. Až to zavání anarchií.”

Když už regulace, tak ve všem! Jedině tak lze nastolit pořádek!