Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak vyrábím adrenalin, endorfin a ostatní tělu vlastní drogy

Vezmu jeden bláznivej nápad. Lehce pro něj zblbnu svého Muže. Přihlásím nás v říjnu na prosincovou akci. A pak už jen čekám, jak to dopadne. Výsledek závisí na momentální kondici, počasí, partě lidí, která se sejde a mnoha dalších a dalších mnou neovlivnitelných okolnostech.

Jsem zážitkový závodník. Znamená to, že na závody si nejezdím pro výsledek, ale pro zážitek. A ten, jak známo, nemusí být pěkný, ale musí být silný. A na Vánočním pohodovém koloběhu z Řípu do Prahy se to silnými zážitky jenom hemžilo.

Nebudu popisovat trať, tu si ostatně případní zájemci mohou v mapě najít. Já se budu snažit popsat zážitky, pocity a dojmy, které mě cestou potkaly.

Psycho začalo už v úterý, kdy ke mně přišla rýma a já jen trnula, jestli se zvrhne v kašel, bolest v krku nebo jestli zůstane jen u rýmy. Pokračovalo ve čtvrtek, kdy zasáhl severozápadní Evropu orkán Xaver, jehož dozvuky zasáhly část naší republiky. V pátek vichr a sníh. V noci z pátku na sobotu jsem téměř nezamhouřila oko, jak jsem běhala k oknu a kontrolovala stav počasí. Fučelo a padalo. Uklidňovala jsem se, že jsme asi 150km od místa činu. Nefungovalo to! S nadějí jsem otevírala stránky pořadatele. Přestože předem upozorňovali, že se jede za každého počasí, doufala jsem, že závod zruší nebo přeloží. Nic!

V sobotu nad ránem jsme ku Praze vyjížděli s 20minutovým zpožděním. Svitla mi naděje, že nestihneme registraci. Honza se divil, že nezuřím, protože zpoždění bylo jaksi na jeho straně. Nepovedlo se! Dorazili jsme do Dejvic na parkoviště, kde se to jen hemžilo zakuklenými postavami s koly i bez. Potkali jsme se známými, tváří v tvář poznali virtuální známé a bylo to moc milé. Registrace, nástup do autobusu a vyrážíme směr Říp.

Z tepla autobusu ven. Brrr. Sněhová vánice a mrazivý vítr. Bereme kolo a s davem vyrážíme nahoru k rotundě. Klouže to nepředstavitelně. Ani nevím jak, jsem na čtyřech. Naštěstí mě závodníci zezadu přidrželi, jinak bych doklouzala zase dolů. Nevím, proč jsem si myslela, že to je jen tady. Posléze jsem zjistila, že převážná část závodu se odehrává na skluzavce.

Nahoře na hoře Říp nám pořadatelé Hanka a Jarda vysvětlili pravidla a s malým zpožděním odstarovali závod. Tedy pro mě a mého parťáka zážitkový koloběh.

„Proč nikdo nikde nepsal, že cesta pro běžce začíná klouzáním po zadku?″ ptám se sama sebe, když uklouznu a volným pádem se řítím na závodnici, která se válí pode mnou. Cyklisté sjížděli jinudy. Když jsme se s Honzou sešli, byla jsem rozhicovaná a on zmrzlý. Vyměnili jsme si role, aby se taky zahřál. Běželo se mu dobře, udržoval skvělé tempo a mně se jelo jakž takž. Občas mi i utíkal, což mě deptalo. Cyklisticky byl terén náročný, protože to hodně klouzalo. Jenže nebylo to jen tím. Zřejmě se na mé aktuální kondici projevil uplynulý týden, nevyspání a špatné načasování jídla. No nebudu to omlouvat, zkrátka jsem od začátku měla krizi. Nohy těžký, nemohla jsem se rozběhnout. A Honzovi to běželo náramně. Takže jsem, pokud to bylo zvládnutelné, jela kolo. Když jsem pak cítila, že to na kole nezvládnu díky terénu, musela jsem běžet. Tehdy jsem tahala nohy obalené blátem za sebou a v duchu naříkala, že to máme ještě takovou dálku a litovala nás, že vlastně nevím, jak to dopadne. Navenek jsem nedala najevo nic. Ale síly mi ubývaly mnohem rychleji než ujeté či uběhnuté kilometry. Když jsem to konečně nechala dojít tak daleko, že jsem dostala hlaďák, žaket neboli hypoglykémii, s ohromným úsilím jsem vylovila tyčinku z batohu. Tu jsem masochisticky mačkala v ruce, křečovitě se držela řídítek a jela dál. Neschopná tuto situaci vyřešit. Po nějaké době jsem sebrala poslední zbytky sil, zastavila a s přemáháním ji natlačila do sebe.

„V Kralupech se najíme, napijeme a zkouknem mapu,″ rozhodla jsem, když jsem se trochu vzpamatovala. V té době jsme měli kolem sebe ještě několik závodníků, s kterými jsme se míjeli. Zastavením v Kralupech nás setřásli a my pak už byli jenom sami. Opakovaně jsem nás ujišťovala, že nám opravdu nevadí, že jsme poslední. Tehdy jsem ještě netušila, že poslední pár vyhrává cenu!

Jenže pak se stal zázrak. Restart! Obložená houska a pití mě nakoplo. Honzu začalo bolet koleno. A my si vyměnili role. Já byla běžící a on jezdící. Měnili se, jen když mu byla zima. On umí vyjíždět i rozblácené kopce, já vedle něj pomalu běžela.

Po absolvování bahenních koupelí, cestou necestou, obaleni blátem jsme se vyskytli znovu na cyklostezce podél Vltavy. Ukazatel ukazoval 10km do cíle. Připadalo mi, že je to cobydup. Desítku běhávám v tréninku v pohodě. Ovšem neuvědomila jsem si, že je desítka a desítka. Na nohou jsme byli už několik hodin. Za sebou měli desítky kilometrů. Kolik? To vám neřeknu přesně, protože neopatrnou manipulací jsme si vynulovali tachometr. Ale celkem byla trať dlouhá asi padesát kilometrů. A ta cyklostezka byla tak nudná. Rovná. Žádné bláto, žádné klouzání, žádné smyky na kole, kdy se člověk zpotí a okamžitě mu vyskočí tepovka. V krvi se zvýší hladina adrenalinu a on má na chvíli sílu neporazitelného býka. Nic. Jen asfalt, vpravo řeka, vlevo domky. Na prostředku dělicí čára. Občas nějaký vystajlovaný běžec, který si mohl hlavu ukroutit údivem, kde jsme se mohli tak zaprasit, když běžíme po asfaltu. Měla jsem touhu se pochlubit, že běžíme až z Řípu. Ale nikdo se neptal. S odpovědí na pozdrav takovým čuňatům se ani nezdržovali. Ba ne, jeden pozdravil a jeden odpověděl. Ty poslední kilometry byly nekonečné. A najednou? Konec. A pak už jen huba od ucha k uchu. Hurááá, jsme v cíli. Gratulace a podpora spoluběžců.

„My nejsme poslední?″

Tenhle závod mi dal moc.

Uvědomila jsem si, že jsem terénní běžec. Chci být venku. V přírodě. Chci, aby běh byl pestrý. Všechny ty klouzačky na sněhu nebo v blátě, to zvednutí hladiny adrenalinu, když vyberu smyk. To je to, proč jsem tenhle, pro mě extrémně těžký závod, dala. To je koření, co koření můj běh.

A znovu se mi potvrdilo, že nejhorší počasí je za oknem. Vždycky lze zvednout zadek, překonat výmluvy a vyrazit ven. Poté zjistit, že venku je skvostně i když fouká, chumelí, prší nebo je ledovka či bláto.

My dva jsme si opět uvědomili, že spolu tvoříme dobrý tým. Jsme schopni se navzájem podržet.

Závěrem děkuji z celého srdce organizátorům a všem, kteří se podíleli, aby se tahle super akce mohla uskutečnit.

Také jim vzkazuji, že jsme rozhodně pro kategorii 100+ (týká se součtu věku páru).

 

A za rok nás tam máte zas!

 

 

Seběh z Řípu:

 

Klouže to:

 

Dojezd do cíle: vypadá to, že do smíchu mi už není, ale už zase bylo... jen jsem se soustředila, abych se nenatáhla:

 

Autor: Zuzka Součková | pondělí 9.12.2013 13:58 | karma článku: 16,19 | přečteno: 947x
  • Další články autora

Zuzka Součková

Historka vskutku fekální

Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!

30.12.2021 v 18:27 | Karma: 28,96 | Přečteno: 1155x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.

3.5.2020 v 19:05 | Karma: 25,08 | Přečteno: 980x | Diskuse| Společnost

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma: 36,47 | Přečteno: 3521x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma: 29,02 | Přečteno: 1398x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma: 42,22 | Přečteno: 3378x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Digitální dovednosti lidí mohou posílit sociální pracovníci, pomůže jim příručka

15. června 2024  10:11

Návod k bezpečnějšímu používání internetu či k elektronickému podávání žádostí o dávky obsahuje...

Válka mi zbystřila smysly, směr letadla poznám podle zvuku, říká Stomatová

15. června 2024  9:58

Vysíláme „Na Ukrajině se bojíte o svůj život téměř neustále, ale snažíte se to upozaďovat“, říká v...

Umělá inteligence ohrožuje životní prostředí, míní experti. Někteří věří v přínos

15. června 2024  9:29

Umělá inteligence (AI) může představovat vážnou hrozbu pro životní prostředí kvůli své energetické...

Při požáru bytovky v Praze 9 hasiči evakuovali přes sedmdesát lidí

15. června 2024  9:26

K požáru bytu v ulici Pod Harfou v pražských Vysočanech spěchali krátce před čtvrtou hodinou ranní...

  • Počet článků 281
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3259x
„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.