Jsem matkou tří dětí. Všechny jsem si opatřila dobrovolně a za prolití vlastních tělních tekutin. Na mateřství jsem se řádně připravovala celé dětství. Hru s panenkami jsem cizelovala ještě v šestnácti. Na svoji omluvu uvádím, že jednu z nich jsem přeměnila na chlapce a pak ukázala panně Anně, jak se spolu mají líbat, chodit na rande a tak... Přitom jsem šmírovala za záclonou, jestli se něčemu nepřiučím. Nepřiučila, byly gumové.
V době, kdy jsem postupně přivedla na svět své děti, nebyl ani internet ani mimibazar, přesto jsem toužila stát se správnou matkou, supermatkou.
Taková supermatka
- je trpělivá a vlídná za všech okolností.
- zpívá ukolébavky, čte pohádky, tančí tanyny dokolečka dokola, dělá baf za dveřmi, klidně celé odpoledne, celé dny, celé roky.
- při hře na schovávanou půl dne hledá dítě přikryté kapesníkem.
- ochotně přestaví obývák na bungr.
- urputně brání právě vybudovanou pevnost vařečkou a poklicí, přestože přijde na návštěvu tchýně a brblá, že si nemá kam sednout.
- přes nebezpečí zvrtnutí kotníku nechá hračky válet po celém bytě.
- pro zachování duševní svěžesti (své i dítěte) zbořený hrad z písku postaví znovu (a znovu!).
- bez mrknutí oka, s chladnou hlavou, zvládne situaci, kdy se dítě za hurónského řevu prohne do oblouku, šlehne s sebou a buší patičkami a pěstičkami do země, protože mu nekoupila autíčko v ceně jejího měsíčního příjmu.
- léta donekonečna trpělivě odpovídá na nikdy nekončící otázku Proč?
- po nocích šije pytlíčky na bačkory, zástěrky na pracovky, peče perníčky na školní besídky.
- těsně před odchodem z domu zvládne dítě přeměnit na vodníka, protože: „My máme dnes maškarní a já nemám masku, béééé!”
- polyká slzy, když ve školce u nástěnky: „Jé, vy tady máte hezký opičky, která je tvoje?“
„Já ji tady nemám."
„Jak to?“
„Já ji neumím, jsem nešikovná, říkala to paní učitelka!“
„Ještě někdo ji tu nemá?” nenápadně sonduje, zda je ve školce ještě nějaký další nešika.
„Ne jsou tu všechny, akorát ta hnusná ne,” zaraženě šeptá její genetický otisk.
- opilému "týnejdžrovi" uprostřed noci ochotně přidržuje kbelík.
- probdí spousty a spousty nocí, kdy převléká pozvracené postele, přikládá obklady, vaří čaje, měří teplotu.
- jen občas ji napadne, že by chtěla dítě reklamovat a vrátit. Supermatka ví, že není kam!
- ani jedinkrát ji nenapadne, že by nejraději své děti sešila dohromady, vylisovala a založila do šanonu.
- na rodičovské schůzky chodí, přestože tuší, co ji čeká.
- s nadhledem, úsměvem, vlídností a trpělivostí zvládá každý náročný den se svými potomky.
Nemohu o sobě říct, že jsem veškeré životní situace zvládla tak, abych o sobě mohla s klidným svědomím říci: „Ano, jsem supermatka!”
Někdy jsem situaci nezvládla (vůbec!), za některé okamžiky se dodnes stydím, ale věřím, že mi již bylo odpuštěno.
Nicméně moje děti všechna období od novorozeneckého až do dospělosti, přes nástrahy školství, zvládly, přežily a ve zdraví se dožily dospělého věku.
Být supermatkou není jednoduché a nedá se to nikde nastudovat ani naplánovat. Matky se tyto dovednosti dokážou naučit pouze ve škole života.
