Hlavně se dobře vdát!

Odjakživa patřilo k nejdůležitější roli rodičů dobře vyvdat dceru. Rozhodně nic neponechat náhodě. Otcové si často hned po narození svých potomků v hospodě plácli. Moji rodiče se na tohle zvysoka vykašlali.

Otec mi žádného ženicha nezařídil a ještě mě naši do života nevybavilli nijak závratným věnem. Neměla jsem ani dukáty, ani chalupu od táty, ani dvě krávy, ani telátko, ni hus, ni kachen dost a dokonce ani selátko, o nové almaře nemluvě.

Zdálo se někomu snad málo sada peřin a hrnců, plus založené Prémiové spoření mladých u České státní spořitelny (ČSTSP)?

Nebo snad nepatrné věno nebylo tím hlavním důvodem, proč byl o mě malý zájem ze strany opačného pohlaví? Nestálo za tím spíš mé nízké sebevědomí, velký nos a zadek, malá, zlí jazykové by řekli žádná, ňadra, vlasy jako hřebíky, oblečení vyráběné na koleni sama-doma, což bych shrnula - nedostatek krásy?

Nevím proč, (snad karma - co jsem komu udělala?), ale často se mi stávalo, že ten, o kterého jsem měla zájem, mě nechtěl.

Ó, jak hluboce jsem milovala toho kluka z tanečních. Kolik bezesných nocí jsem kvůli němu proplakala a provzdychala. Chodila jsem jak duše bez těla, bílá stěna byla proti mně vybarvené panenské jablíčko. Vytrvale a mazaně, jak to umí jen náctileté dívky, jsem ho naháněla, až byl do mých sítí lapen. Několik tanečních hodin v mé společnosti nuceně protrpěl. Já šťastná jako blecha v kožichu, on jen tiše úpěl a nenápadně se mě snažil odradit. Například mi šlapal na nohy, o čemž jsem se domnívala, že je to tajné lásky znamení. Ukrýval se pod schody kulturního domu, odkud jsem ho srdnatě vyváděla s hrdým pocitem zachránkyně nevinného. Považte, on tam chodil s ostatními ulejváky kouřit. Tvářil se jako kakabus, když jsem ho vyhmátla, přičemž mi mohl děkovat, že chráním jeho zdraví. Byla jsem na tu dobu velice osvětová, tenkrát v sedmdesátých letech jsme ještě vůbec netušili, že kouření škodí zdraví, způsobuje rakovinu nebo dokonce neplodnost.

Díky mé vytrvalosti a jeho lhostejnosti, tolik typické pro náctileté hochy donucené matkou chodit do tanečních, jsme spolu pár lekcí odtančili, na čemž jsem vydělala. Nejen že jsem se tetelila blahem a rozkoší, když mě nuceně držel v náručí, ale jeho otec vlastnil fotoaparát a svého synka při tanci fotil. Občas jsem se do hledáčku přimotala i já, což byl zázrak, protože si ode mě držel odstup na délku paže. Na závěrečné lekci mi z povinnosti předal plyšového slona, opravdu jsem si to nevzala osobně, ale byla jsem ráda, že mám společníka, se kterým si můžeme prohlížet fotky z tanečních. Bohužel jsem při cestování životem poztrácela jak fotografie, tak i slona a dodnes mi zůstala pouze černobílá vzpomínka.

Pak byl v tanečních jiný hoch, který se líbil mým spolužačkám, nelíbil se mně, ale líbila jsem se mu já. Jestli jste se v tom taky ztratili, nic si z toho nedělejte, život občas vytváří nejasné vztahy. Ten prý vypadal jako zpěvák skupiny Bay City Rollers. Holky mu říkaly "bajsiťák" a to, že nadbíhá právě mně, mi z celého srdce záviděly. No ale co jsem měla dělat? Ve mně "bajsiťák" nevyvolával nic, zpěváci mě nezajímali, asi protože jsem znala jen Viktora Sodomu a Pavla Bobka. Tak dobrá, ještě Karla Gotta, Waldemara Matušku a ze zahraničních interpretů Deana Reeda.

Konec konců moje ego bylo rádo, že aspoň někdo mě chce.

A tak to bylo pořád. Já milovala jeho, on nemiloval mě, jiný mě zase miloval, ale já ho nechtěla. Když už jsem začínala mít obavy, jestli jsem vůbec v pořádku a jak je možné, že nemůžu s někým vytvořit pár, jeden se na obzoru objevil. A pak jiný a zase jiný.

Až jsem jednoho dne potkala svého budoucího i nynějšího muže. Nejspíš se právě kolem motal unuděný Amor. Předpokládám, že se určitě chtěl zase pobavit na můj účet a zasáhnout svým šípem jenom mě, abych opět prožívala bezesné noci touhy po onom muži. Tahle taktika mu nevyšla. V okamžiku napnutí tětivy jsme se k sobě přiblížili, Amorův šíp, který už nešel zastavit, zasáhl obě naše srdce přesně do středu. Pokud si pamatuju, odehrálo se to ve středu. A stalo se, co se stát mělo...

...další pohádku vám povím příště. Tak se těšte, milí čtenáři.