Dejte mi už pokoj!

Zvoní telefon. Neznámé číslo. „Á, asi filmový producent, aby mi nabídl roli ve filmu,″ zaraduji se. „Dobrý den, máme pro vás výhodnou nabídku, volání zdarma, co tomu říkáte?“ ozve se optimistický hlas na druhém konci. Zní přesně jak z příručky telemarketingu: „Usmívej se, je to slyšet!″ a „Kdo nehoří, nemůže zapálit!″

Než stačím cokoli namítnout, pokračuje hlas dál.

„Máme pro vás výhodný tarif, když si jej každý měsíc budete platit, budete volat zadarmo,“ slyším v telefonu.

„Děkuji, nechci, na shledanou,“ rychle končím hovor.

Jsem bombardována těmito výhodnými nabídkami často. Rozhodně častěji než bych si přála. Jsem asi jeden z posledních ignorantů, který pořád nemůže pochopit, že mu ten dobrák operátor nabízí volání zadarmo. Pořád mám stejný kredit, který jsem si zakoupila s prvním telefonem, ani už nevím před kolika lety. Celou tu dlouhou dobu jej využívám. Zajdu do T-Mobile a koupím za určitý obnos počet minut. Telefonuji jen pokud je to nezbytné. Kredit mi vydrží několik měsíců (např. za třistovky - až tři měsíce). Operátor mi volá a volá a nabízí výhodné nabídky. Ale já jsem tvrdohlavá a pořád nechci skočit na vějičku.

Nemám chytrý telefon. Internet využívám v počítači. Nepotřebuji chatovat (čti četovat), když sedím v hospodě s kamarády (jako oni!). Nemám potřebu se vykecávat po telefonu s kamarádkami. Maily kontroluji během dne u počítače a události ve světě i doma jsou mi ukradené. Nemusím všechno vědět hned z první ruky. Na špatné zprávy je vždycky času dost a jiné snad už ani v médiích nejsou. Když potřebuji zjistit, jaké je počasí, podívám se z okna. A předpověď? Kdy přestane pršet? Počkám!

Chápu, že mobilní operátor by se rád takového klienta zbavil. Ne, on si ho chce udržet, ale potřebuje, aby víc platil. Kde by byly zisky, kdyby všichni byli jako já. Volám málo, nestahuji data a SMS píšu zdarma z internetu. Fuj, takových klientů víc, tak to operátor může zabalit.

Už znovu zvoní.

„Že by zase volal producent?″ (prej zase!...)

„Dobrý den, máme pro vás výhodnou nabídku, volání zdarma, co tomu říkáte?″ valí se na mě z druhého konce (usmívá se a je to slyšet!).

„Nic nechci!!! Dejte mi už pokoj!″