A český úřední šiml (se) pořád řehtá

Žijeme v době, kdy překonat jakoukoli vzdálenost je více než snadné. Chcete ukázat své fotky kamarádce žijící na Novém Zélandu? Uděláte pár kliků myší a může si prohlížet. Potřebujete sdělit důležitou zprávu přátelům v USA?

Během vteřiny se nejen slyšíte, ale i vidíte, jako byste spolu seděli v jedné místnosti. Za několik hodin se úplně v klidu dostanete na druhý konec zeměkoule. Ano, to je blbost. Koule nemá konec. Ale přesto se tam dostanete bez problémů a rychle.

Jen u našeho úředníka můžete na vzdálenost narazit.

Moje dcera vystudovala ve stověžaté matičce a jak už to tak bývá, našla si tam práci, přátele, přítele a začala tam žít. Zatím nemá vlastní bydlení, pořád ještě neví, kam ji život zavane, čili zcela logicky si ponechává trvalé bydliště u rodičů.

Nedávno potřebovala vyměnit řidičský průkaz. Zavolala na úřad do města svého trvalého bydliště, je-li možné toto vyřešit někde v hlavním městě, když tam žije a pracuje na plný úvazek. Hlavní město není až tak vzdáleno od jejího rodiště - bydliště. Něco kolem stovky kilometrů. Po dálnici jsme v Praze za hodinu. Upřesním - na začátku. Přeprava po hlavním městě trvá pochopitelně déle. Ale to není předmětem tohoto blogu.

Co jsem to vlastně chtěla?

Aha, už vím, chtěla jsem říct, že vyřídit si něco na českém úřadě je mnohem složitější než ukázat fotky přátelům na Novém Zélandu nebo si pokecat s kamarádkou v New Yorku. K úředníkovi je u nás pořád daleko. Tady na našem úřadu jí řekli, že musí přijet domů, navštívit rodné město a v místě trvalého bydliště si výměnu starého za nový vyřešit.

A já se ptám - proč? Nemá snad venkovský úřad přístup do jakéhosi centrálního systému stejného jako úřad v Praze? Nebo snad žádný centrální systém neexistuje? Tomu nechci věřit. Proč by si jinak policisté, kteří mě tuhle zastavili, vzali můj řidičský průkaz a odešli s ním do auta? Měla jsem za to, že se připojí do jakéhosi systému, aby zjistili, že je platný a opravdu můj. Předpokládám, že tam onu plastovou kartičku, která obsahuje maximálně dvacet slov, celých dvacet pět minut neluštili jako sudoku s nejvyšší obtížností.

Je snad příčinou to, že kdyby lidi obtěžovali tam kde nebydlí, úředníci v Praze by nevěděli kam skočit a ti na venkově by si v pracovní době váleli šunky?

Chceme po úřadech moc, když máme představu, že podat žádost o výměnu řidičského průkazu (beze změn), lze kdekoli?

A tak jsme toho dne zjistili, že vzdálenosti umíme sice virtuálně překlenovat, jen pro českého úředníka a jeho poddané nic takového neexistuje, což já osobně považuji za buzeraci.

Mimochodem, vyzvednout si ho prý musí též osobně. Takže jí na to padnou dva dny dovolené.

Inu, jsou horší věci...