Peter Schröber - Hospodářství, město a stát

Peter Schöber vydal knihu v roce 2000 s názvem Hospodářství, město a stát – od počátku po současnost. Právě o této publikaci bude v následujícím příspěvku řeč.

Kniha je rozdělena na 7 velkých kapitol, oddílů. První část tvoří úvod, oblast znalosti a zájem autora a dále teoretické pohledy na město v historii. Druhou část jsem si vybrala jako část stěžejní pro můj referát, neboť pojednává o hospodářství, městu a státu od pravěku do pozdní antiky. Konkrétně podkapitolu Oddělení mezi městem a státem – začátek civilizace. Třetí část je o ekonomice od středověku po časnou dobu moderní. Čtvrtá a pátá část knihy nese stejný název, ale každá pojednává o jiných společnostech. Čtvrtá část je o buržoazii a pátá část se zamýšlí nad kapitalistickou společností a jejím hospodářství. V šesté kapitole najdeme závěry, a sedmá kapitola nám poskytuje různé odkazy a citace.

Historie oddělení města od vesnice začala s usazováním kočovných kmenů a jejich změnou způsobu života. Původní lov, sběr a rybolov byl nahrazen zemědělstvím a chovem dobytka. Podle Marxe (1818-1893) a Engelse (1820-1895) začali dějiny lidské společnosti v momentě, kdy si lidé začali sami vyrábět potravu (Marx, Engels 1845, 21). Paul Bairoch (1930-1999) vidí v přechodu hlavní složku neolitickou revoluci, přesněji řečeno vynález zemědělství (Bairoch 1988, 19).

Oddělení města od vesnice mohlo být možné, jakmile zemědělci vyrobili více potravy než vyžadovala jejich vlastní potřeba. Poté mohlo přijít na řadu další zpracovávání, a to obchodní zemědělská činnost. Další zpracování bychom mohli rozdělit na pouze obchodní a další zpracovatelskou činnost (Marx, Engels, 1845, 22). Marx (1818-1893) a Engels (1820-1895) si oddělení města od vesnice představují přechodem od „barbarství“ k „civilizaci“. Konkrétněji přechod od kmenového zřízení ve státě do stavu, kdy jsou přítomny státní organizace spolu s vytvořeným a nastoleným pořádkem (Marx, Engels 1845, 21-22). Rozdělení se může konat jako společenský a také prostorově diferenciační proces. Dále pánové ve své německé ideologii říkají, že s existencí města by měla existovat administrativa, policie a daně (Marx, Engels 1845, 21-22). Něco pravdy na tom asi bude, ale nemyslím si, že by to mělo být v takové to formě v pravěku. Věřím, že něco na způsob daní a administrativy, kterou zpodobňoval nějaký kníže, vládce, král, v pravěku existovalo.

Město bylo na jedné straně součástí ekonomické struktury, ke které patřily okolní pozemky a na straně druhé bylo město společenství jako politicko-právní subjekt, jehož územní obvod se mohl rozšířit také na venkov (Weber 1922, 29). Mark Gottdiener ve své knize, The New Urban Sociology z roku 1994, rozvádí Weberovu poučku a říká, že politické sdružení, ať už ve formě společenství, bylo ve státě podmínkou pro existenci města jako ekonomického subjektu. Město znamenalo, podle obou autorů (Weber, Gottdiener), velkou koncentraci obyvatelstva, výrobní nástroje, kapitál, užitky a potřeby. Zatím co venkov představoval určitou izolaci, prostor a odlučování. Ve městě je narozdíl od venkova velmi vysoká hustota obyvatel.

S městem je spojováno také prostorové zhuštění obyvatelstva, koncentrace zpracovatelského průmyslu a obchodu, od poptávky po zboží, a služby všeho druhu a její odpovídající nabídka. Venkov disponuje rozsáhlým využíváním prostorů zemědělci a distribucí jednotlivých rodinných výrobců, která je závislá na dopravních prostředcích a rozšíření zemědělství. Takový rozvoj v časné historii města byl rozvinut jen mírně a proto sedláci museli umisťovat své hospodářství v okolí města. Město a venkov spolu navzájem souvisí.

Podle Marxe (1818-1893) začala historie společnosti jednak s dělbou práce v rodině a dále s další organizací majetku, přičemž převládajícím vlastnictvím byl kmenový majetek. Můžeme předpokládat, že kmenový majetek byl také soukromně využíván. S tím potom souvisí formy soukromého vlastnictví a výměna (obchod) s ostatními „obchodními“ společnostmi (Dopsch 1930, 24).

První založení společnosti předpokládá také vládu v rukách patriarchálních kmenových vůdců. Stupeň specializace určité činnosti byl ještě velmi nepatrný, ale už to byl určitý skok ve vývoji společnosti. S vyvinutím dělby práce je spojené silnější formování soukromého vlastnictví a poté obchodování.

Marx (1818-1893) a Engels (1820-1895) viděli v existenci města začátek dělení obyvatel na 2 třídy. První třídu tvoří nemajetný a pracující a druhá třída jsou majetní a nepracující. Obě třídy umožňují dvě možnosti založení města. První možnost: Výsledkem rozvojového procesu, který začal v rodině kočovných kmenů, začíná přes ustálení a provozování zemědělství, tj. předběžné založení města souvisí se státní příslušností a  nahrazování systémů souvisejících se založením města. Druhá možnost: Výsledek spojení více kmenů do města buď skrz smlouvu a nebo násilného dobytí (Marx, Engels 1845, 22).

Nad vznikem, založením a vytvořením města se zamýšleli jak filosofové, tak ekonomové a historici. Na toto téma se vedou i dodnes diskuse. Nedávná  diskuse k vytváření měst nastínila zcela nový pohled. A to, že města z hlediska svých historií se od sebe liší v závislosti na regionu a věku. Obecnou shodou zůstává, že městská revoluce na Blízkém východě začala v určitém regionu a v určité období světových dějin. Paul Bairoch (1930-1999) zmiňuje, že na Blízkém východě byly vynalezeny první zemědělské systémy a první velká města (Bairoch 1988, 19).

Gordon V. Childe (1892-1957) zmiňuje Paula Bairocha (1930-1999) v tzv. uzavřené městské revoluci. Podle něj to byla základna moderního života a další začátek k civilizaci s vysokou vyspělou kulturou. Definoval pro to tyto vlastnosti:

1) velké obyvatelsko s několika tisíci obyvateli

2) řemeslníci, obchodníci, kněží, státní úředníci, kteří ve svých povoláních pracují celodenně

3) kontrola potravinové výroby v zázemí a uskladňování přebytků

4) vládnoucí třída, která by měla mít absolutní kontrolu nad společností

5) číselný a abecední znakový systém pro oznámení a zpracovávání informací

6) formy projevu stále více se zdokonalující jako je například umění a hudba

7) přítomnost obchodu s ostatními dálkovými centry

(Gottdienera 1994, 26).

            Childova teorie obsahuje evoluční perspektivy, ve kterých vedl proces civilizace nejdříve od lovu a sběru k zemědělství a nakonec k ekonomice městského základu. Toto se vyvinulo ve složité formy vzájemné souvislosti společenské organizace až do současného moderního života (M.Gottdiener 1994, 27). Tato teorie se zdá být pravděpodobná. Po této teorii se vyjádřil Mark Gottdiener a preferuje nové archeologické nálezy, které jsou v rozporu s touto myšlenkou. Místo toho dal přednost nové myšlence a to nesouvislému vývojovému procesu.

            Podle S. Eisenstadta a A.Sachara nepochází města ze zemědělských vesnic. Spíše byly na některých místech v prvních dnech osídleny a populační tlak lidí nestačil na žití na zastavitelné ploše.

            Použitelné dostupné zemědělské přebytky a populační tlak dávají podnět k utvoření města. Tyto dva faktory byly nejvíce pravděpodobné pro vznikání městských zřízení ve starém světě. Vzhledem k potřebám vytvářených živobytím na zemědělských okrajových půdách, přinášeli časní obyvatelé měst alternativní ekonomické činnosti včetně obchodních a řemeslnických činností. Tyto produkty mohly být vyměňovány za jiné životně důležité produkty. Základ na městské a města spočívající ekonomiky bylo možné přežít skrz obchod.

            V svém prohlášení Emil Durkheim (1858-1917) připomíná, že nutnost potřeb pro přežití, nutí lidi v úzký kontakt a držení pospolu. Tím můžou znásobit, zvětšit hustotu populace a uspořádání společenského života skrze mravní pravidla. Dále si povšiml, že když se společnost zhušťuje, určuje to vývoj dělby práce, čímž se zase zvýší zhuštění společnosti  (Durkheim 1893, 239-241).

            Město bylo místo, kde duševní práce mohla město rozvinout, a sice v rukách odborníků, jako jsou kněží, právníci, filosofové, umělci a interpreti všeho druhu. Forma vlády ve městě se lišila od společenství vesnických kmenů.

            Určitá pravda bude na každé myšlence, která tu byla popsána. Každá doba světových dějin má své „vynálezy“. V pravěku tomu bylo určitě zemědělství a počátky ekonomiky. Bez hospodaření by se lidé neobešli  již v dřívějších dobách a dneska na něm leží celý svět.