"Caproni 11495 přiletěl nad Bratislavu v 11.30 hod... následně nehodou zničen blízko letiště stop Posádka a pasažér všichni mrtvi stop major Noveda."
Milan Rastislav Štefánik se narodil jako šesté z dvanácti dětí dne 21.07.1880 v rodině evangelického kněze Pavla Štefánika a Albertíny ve vesnici Košariská u Myjavy. Vzdělání postupně získával na evangelické škole v Košariskách, evangelickém lyceu v Bratislavě, maturoval na lyceu v Szarvasi. Do Česka se dostal v roce 1890, kdy studuje na vysokém učení technickém, obor stavební inženýrství. Zde se zapojuje do činnosti slovenského spolku vysokoškoláků Detvan. Štefánkovou velkou láskou byla astronomie, proto v roce 1900 přestupuje na tehdejší Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, obor matematik a astronomie, kde v roce 1904 promuje jako doktorand. V rámci vědeckých pozorování vystupuje na Mont Blanc. Celkově tento vrchol zdolal šestkrát. Milan Rastislav Štefánik velice rád cestoval, navštívil Turkestán (starý název historicko-geografické oblasti ve střední Asii, zahrnující území dnešní Střední Asie, Kazachstánu, severní Afghánistán, oblast Sin-fiang v Číně), Alžírsko, Tahity za účelem pozorování Halleyovy komety, Nový Zéland, ostrov Vavau, souostroví Fidži, Ekvádor, Galapágy a Austrálii s Brazílií s cílem pozorovat zatmění Slunce.
V roce 1912 získává Štefánik francouzské občanství. O tři roky později, v průběhu 1. světové války, nastoupil do francouzské armády jako pilot. Létá na srbské frontě a začíná organizovat československý zahraniční odboj. Právě Štefánik uvedl Masaryka a Beneše do vyšších kruhů ve Francii. Všichni tři spolu zakládají v Paříži Československou národní radu, Štefánik dále organizuje nábor dobrovolníků krajanů v Rumunsku, snaží se vytvořit armádu z krajanů v USA, usiluje o zřízení legií v Itálii z českých a slovenských zajatců, bývalých rakousko-uherských vojáků.
Po skončení první světové války se účastní politicko-vojenských jednání v Paříži a Římě. Až 4. května 1919 letí do svobodné vlasti na Slovensko, kam však nedoletí a tragicky umírá v Ivánke při Dunaji.
Letos jsme si v Košariskách připomněli dvě výročí – 96. let od úmrtí gen. Milana Rastislava Štefánika, a 135. let od jeho narození. U obou vzpomínkových akcí byla Československá obec legionářská – Jednota Valtice.
Měla jsem za to, že půlkulaté výročí a hlavně narození takového velikána, jakým Štefánik bezpochyby byl, se bude slavit s trochou větší pompéznosti. Bohatší program a více zástupců z různých zemí bylo na 96. výročí Štefánikova tragického úmrtí. Na vzpomínku jeho narození jsem čekala více státníků, za zmínku stojí francouzská delegace, která přijela rovnou celým autobusem. Z České republiky nebyl nikdo, kromě zástupců Masarykovy společnosti v Hodoníně a naší jednoty! Jednota Valtice se zde podílela na organizaci a hereckém obsazení dynamické ukázky ze života a bojů Československých legií s názvem Velká vojna – příběh legionáře.
Tyto dvě vzpomínkové akce mi dali podnět k hlubšímu zamyšlení se nad tragického ukončení života Milana Rastislava Štefánika. Dočetla jsem se o různých variantách příčin pádu letadla Caproni Ca33, jednou to byl Benešův úmysl odstranit Štefánika, podruhé letadlo někdo sestřelil či se sám Štefánik rozhodl ukončit svůj život. Teorií je hodně, každá má své pro a proti, pravdu s jistotou 100% nezjistíme, ale můžeme se domnívat, která z nich je nejsprávnější.
Dnes můžeme vycházet při rozboru havárie pouze ze zachovaných písemných pramenů. O Štefánikově příletu vědělo jen několik zainteresovaných lidí, především vojáků. Letoun Caproni měl už během letu technické problémy, a proto se osádka zabývala možností nouzově přistát ve Vídni. Podle pitevní zprávy sepsané 06.05.1919 je patrné pohmoždění varlat Štefánika, zlomení všech žeber, odtržení jater od bránice, prasknutí srdce. Pohmoždění varlat je typické a dokazuje skutečnost, že v okamžiku nárazu letadla na zem, seděl pilot na sedačce s řídící pákou („kniplem“) mezi nohama. Příčinou smrti osádky byl náraz přední částí těla, při tomto došlo u Štefánika k prasknutí srdce tlakem krve při nárazu hrudníkem.
Příčinou pádu letadla Caproni Ca33 bylo náhlé vychýlení směrem dolů během přistávání, což vedlo k nárazu kolmo do země. Nešlo o pád při ztrátě rychlosti, stejně tak můžeme vyloučit nedostatek paliva. Po nárazu vznikl požár, ale vzhledem k malému množství zbývajícího paliva trval jen krátce. Příčinou bylo vychýlení (potlačení) výškového kormidla a jeho zablokování vlečnou anténou radiotelegrafického přístroje při manévrech letounu. (Duffack 2007).
