Archeoložka PhDr. Libuše Jansová, CSc.

Prvního ledna tomu bude 20 let, co nás navždy opustila archeoložka, PhDr. Libuše Jansová, CSc, která je nerozlučně spjata s keltským hradištěm Hrazany. 

            Libuše Jansová, provdaná Horáková, se narodila v Praze dne 5. října 1904. Zemřela v Praze 1. ledna 1996. Jak už ze jména vyplývá, Libuše Jansová je dcera malíře, krajináře a ilustrátora Václava Jansy. Významné jsou jeho akvarely zachycující starou Prahu. Jansová byla dlouholetou partnerkou archeologa Ivana Gorkovského.

            Libuše Jansová studovala Archeologii na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity. V roce 1928 získala doktorský titul, poté začala pracovat v prehistorickém oddělení Národního muzea jako pomocná vědecká síla. Od roku 1929 do roku 1934 působila ve Státním archeologickém ústavu. Libuše Jansová zkoumala mimo jiné i pohřebiště kultury s vypíchanou keramikou v Praze-Bubenči v letech 1931-1932. Toto pohřebiště bylo podkladem pro pozdější studie o vzniku keramiky vypíchané. Od 40. let musela práce zanechat a k archeologické práci se vrátila až v roce 1950, kdy byla pověřena výzkumy na Hrazanech a poté na Závisti. Díky těmto dvěma keltským oppidům se zaměřila na dobu laténskou a oppida. V roce 1962 získala titul kandidát věd.

            Řadu let v důchodu zpracovávala své výzkumy, zejména Hrazany. Byla také předsedkyní sekce prehistorie a klasické archeologie Společnosti přátel Národního muzea.

Keltské oppidum Hrazany

Keltské hradiště Hrazeny se nachází ve Středočeském kraji, v okrese Příbram. Je to pozdně halštatské hradiště a v mladších obdobích i středověká tvrze a hrad Ostroměř. Už v roce 1848 byly známy na Hrazanech valy. Oppidum objevil až o sto let později v roce 1948 primář sedlčanské nemocnice Bohuš Kareš, mezi jehož široké osobní zájmy patřila i archeologie. Vykopal zde několik drobných sond. Získal z nich mladolaténskou keramiku a upozornil v roce 1948 zprávami v denním tisku i zprávami zaslanými Archeologickému ústavu v Praze na možnost, že jde o oppidum. Z mladokeltských hradišť v Čechách byl Hrazany rozpoznány jako poslední.

Oppidum leží mezi Vltavou a potokem Mastníkem. Archeologický výzkum zde probíhal v letech 1951 až 1963 pod vedením Libuše Jansové. Významné doklady osídlení pocházejí ze závěru starší doby železné. Ostroh je tvořen dvěma vrchy, na severu je vrch Červenka (370 m n.m.) a na jihu je vrch Doubí (430 m n.m.). Mezi těmito dvěma vrchy je pak sedlo.

Okolní krajina až na výjimky je málo úrodná a má poměrně vysokou polohu (400 m n.m.). Tyto dva činitelé způsobili, že krajina je chudá na pravěké osídlení. Nejstarším dokladem lidského pobytu je staropaleolitický úštěp ojediněle nalezený přímo na oppidu.

Stavba keltského oppida byla pravděpodobně zahájena kolem poloviny 2. století před naším letopočtem.

Prvotní opevnění uzavíralo prostor o rozloze zhruba 30 hektarů. Posléze došlo k rozšíření plochy až na 39 hektarů. Do hradiště vedly čtyři brány, které byly umístěny na svazích tak, aby cesta při vstupu do hradiště byla alespoň z jedné strany značně převýšena hradbou a byla takto ovládána jejími obránci.

Obytné stavby v Hrazanech můžeme rozdělit do menších základních skupin. První skupina zahrnuje chaty, které jsou malé a jsou zapuštěné na všech stranách do země (nejhlubší a zároveň nejstarší chata ve dvorci byla zahloubena 90 cm). Nejčastějším typem obytných staveb byly velké domy (15x12 m).

Život v domech se soustřeďoval okolo hradišť, která byla nejčastěji umisťována blízko stěn. Stěny byly chráněny vrstvou hliněné omazávky proti ohni, aby nevzplanul celý dům. Vnitřní zařízení obydlí bylo jednoduché. K vnitřnímu zařízení domů patřil i tkalcovský stav. Nejhojnějšími nálezy je keramika. Přímé doklady pro místní výrobu nádob z vypálené hlíny – hrnčířské pece – se nepodařilo najít. K výbavě domácnosti patřily četné železné nástroje. Nože byly různé velikosti i tvary, jak malé rovné nožíky, tak i nože větší s různým zakončením rukojeti a i sekáčovité nože (Jansová 1956).

Ze zbraní byly nalezeny hroty šípů s křidélky a hroty listovitého tvaru, část železného kopí, zlomky mečů. Vzácnými nálezy jsou v Hrazanech spony na spínání oděvů, které jsou nejcitlivějším ukazatelem stáří objektů.

Svou rozlohou se hrazanské oppidum řadí k oppidům střední velikosti. Hradiště bylo dlouhou dobu nepřetržitě obýváno stejným obyvatelstvem. Lidé oppidum opevnili pevnými hradbami. Vnitřní opevněná plocha měří asi 2 km. Keltské hradiště má strategickou polohu. Pravděpodobně poskytovalo útočiště a ubytování obchodním výpravám, neboť letí přímo u řeky Vltavy, která má svůj význam. O živém provozu na hradišti svědčí rýhy vyježděné koly vozů.

Kdy zaniklo hrazanské oppidum, můžeme odvodit z kovových předmětů, hlavně železnými sponami z doby bezprostředně po našem letopočtu, kdy domy uvnitř zničil oheň. Obyvatelé hradiště čelili zřejmě nepřátelskému útoku, neboť přehradili bránu do severního předhradí uzávěrem ze silných trámů. Útočníky v této době mohli být snad Germáni, není to však jisté.

Po požáru, který zničil oppidum, zůstalo místo i okolní krajina neosídleny. Hradby se rozvalili, shořelá a zřícená obydlí překryla vegetace. Život se do Hrazan vrátil až v době, kdy Sedlčansko osídlili Slované.