Počasí se tak moc povedlo, že bylo záhodno vydat se na výlet. Odtrhla jsem se od oken a plotny a mohli jsme vyrazit.
Máme sice psa, naši kníračku Besinku, ovšem bezpečí našeho domova mnohem líp hlídá Monty. I přes svátky byl ostražitý a nehnul se ze strategického místa. Stačí ovšem zašustit kapsičkou a z hlídače se rázem stane nejhladovější kocour široko daleko, co překoná vzdálenost práh - kuchyň rychleji, než je rychlost světla.
V kuchyni jsem byla já a se mnou taky z trouby vytažený beránek, ještě nahatý bez čokoládovýho kabátku. Než jsem ho schovala před panem Zajícem a ostatní domácí zvěří, vyfotila jsem ho pro mlsné čtenářstvo.
Pro ty, co mají rádi květenu a tradice, pak jedna momentka s velikonoční kuchyňskou výzdobou. Letos jsem vejce odflákla, zapomněla jsem si totiž schovávat cibulové slupky. Vykoupala jsem je jenom v barvách. Vajíčka na kytce jsou z plastu; kdo má doma kočky, tak ví proč. Je načase opustit domov a vypravit se na výlet.
Nejdřív jsme to vzali kolem rybníka, co ho máme hned za humny, abychom nakrmili nutrie. Já vím, že se prý nemají krmit, protože se pak množí, ale když jsou ty Velikonoce...
Nutrie jsme nakrmili, ale vyfotit jsem je nestihla. Bydlí zde rodina - otec, matka a dvě děti.
Naše další zastávka byla v Doksanech. Doksany jsou úžasné místo, ovšem velmi poničené. Je tu přesně vidět, která část patří církvi a která státu. Několikrát jsme tam už byli, ovšem tentokrát se nám poprvé povedlo navštívit kostel. A to mi spadla čelist. Kostel je veliká paráda, navíc byl velikonočně vyzdobený a připravený na svěcení beránka.
Tohle je část objektu, jež patří státu. Pevně doufám, že se podaří i tyhle ruiny opravit, protože Doksany jsou jedinečné. Z Doksan jsme si to namířili do našich oblíbených Litoměřic.
Tady na schodech se vždycky zastavíme, abychom zkontrolovali domečky a zahrádky pod hradbami. Mají to tam hezký v každou roční dobu, ovšem teď na jaře je to přece jenom nejkrásnější.
Tohle je moc pěkně upravený park, kde má svou bustu Václav Havel. Kouká samozřejmě na pivovar. Besinka sledovala ryby v jezírku tak zaujatě, že spadla do vody. Naštěstí tam bylo mělko.
Václav Havel má vždycky nějakou výzdobu, tentokrát logicky velikonoční. Je to velmi povedené dílo a litoměřičtí se o něj hezky starají.
Pod parkem mě zaujaly šňůry s bavlněnými plenami. To se hned tak nevidí a přiznám se, že mě to potěšilo...
V Litoměřicích najdete spoustu krásných zákoutí a uliček. Tudy jsme šli poprvé, ale určitě ne naposledy.
Kdykoli jsme v Litoměřicích, vždycky zajdeme sem na Dómský pahorek ke katedrále svatého Štěpána.
Když se ke katedrále otočíte zády a půjdete rovnou za nosem, tak touhle uličkou dojdete k domu, kde bydlel Karel Hynek Mácha.
A když budete pokračovat pořád dolů, narazíte na moc pěknou kavárnu Káva s párou, co je krásně udělaná z bývalého nádraží. Občas se tam stavíme, ovšem dnes ne, dnes máme ještě před sebou kus cesty.
Kavárna je vpravo, vlevo je zaparkovaná krásná lokomotiva. A před námi je ještě lahůdka pro děti, a přiznám se, že i pro mě - mašinky. Stačí hodit žeton a všechny se rozjedou.
Kousek od Litoměřic jsme se zastavili na zámku Ploskovice. Na fotce to vypadá, že jsme tam byli sami, ale to je jen zdání. Kromě lidí se vyskytují vůkol i pávi. Vyfotit je byl trochu oříšek, protože se líbili naší Besince a někteří trávili siestu v korunách stromů.
V Liběšicích mají taky zámek, ovšem ten je momentálně na prodej. Škoda, že jsem chudá, líbil by se mi.
Z Liběšic jsme jeli do Úštěku, kde jsme se tentokrát nezastavili, protože nás čekalo Máchovo jezero.
Ačkoliv je teprve duben, ve vodě bylo celkem dost odvážlivců. I když...nedivím se jim, protože voda na Mácháči za chvíli zezelená a už to nebude jako u moře. Taky tam bude hlava na hlavě a to není žádná romantika. Když k Mácháči, tak jedině mimo sezónu. Od jezera jsme jeli domů, abychom nabrali síly na výlet naplánovaný přímo na Velikonoční pondělí.
Hádejte, kam jsme se v pondělí vypravili! No do Veltrus, jako ostatně dost často, jenže tentokrát jsme to vzali z druhé strany, přes vesničku Všestudy. Na konci slavného veltruského parku stojí Červený mlýn. Nebydlí v něm mlynář, jak by se mohlo zdát, stal se domovem pro seniory. Hezký to tam mají.
Kousek od mlýna je dokonce sfinga! A ještě kousek dál je Holandský selský dům, kde nalezne znavený poutník občerstvení i stravu duchovní, neb se tam nalézá neziskovka, která provozuje galerii.
Holandský selský dvůr a obzvlášť pak galerie mě nadchly. Hned bych v takovém prostoru bydlela. Abyste věřili, že jsem tam všude byla, na závěr pak selfíčko, jak se sluší a patří.
A když jsme přijeli domů, čekaly na nás nejen naše tři kočky, ale taky beránek. Dobrej byl!
