… vlastně jak se to vezme. První krok mám za sebou určitě, ale jak to bude dál, to zatím netuším. Ano, zvládla jsem vykročit tou správnou nohou, tím správným směrem, vstříc zářně budoucnosti!
V pátek dopoledne jsem odhodlaně sedla k počítači, nalezla na netu příslušnou adresu, nabrala dech a odvážně na ni klikla. Čekala jsem různé překážky a byla připravená na boj, který by pro mě nakonec byl bojem vítězným.
Můj malý kocourek Finn má přede mnou náskok. Když jsem si ho přivezla domů, měl za sebou nejen dvě dávky očkování, ale dokonce i odčervení! K odčervení se nechystám, přestože na mě každou chvíli na internetu vyskočí děsivé varování, že jsem plná parazitů, a že bych si měla rozhodně zakoupit zaručený a jediný správný preparát za spoustu peněz. Tohle sdělení doprovází úděsné fotky útrob, plných parazitů. Jsou informace, které mě nechávají zcela chladnou, nejsem pitomá; leč tahle mi spolehlivě zvedá útroby, přestože jsou zcela určitě parazitů prosté.
Abych se vrátila k meritu věci, tedy k tomu, že jsem usedla k počítači, nalezla příslušnou adresu, klikla na ni a – a zaregistrovala se k očkování! Na rozdíl od nejstarších občanů, kteří s registrací měli potíže nejen v důsledku kmetského věku, ale taky kvůli nevychytaným mouchám programu, já jsem to zvládla na první dobrou.
První krok v boji proti covidu mám tedy za sebou. Jsem zaregistrovaná. Teď nezbývá, než čekat, až mi přistane esemeska s kouzelným kódem, který mi prozradí, kdy dostanu svou první dávku. Trochu mě zneklidňuje skutečnost, že zdaleka ještě nejsou naočkovaní všichni zástupci starších ročníků;
Na očkování se těším jako na vánoce. Bude to pro mě signál, že si budu užívat života z plna hrdla, a to doslova. Jsem totiž mimo jiné sborovou zpěvačkou, co přes rok se svými kamarády nezpívá. Taky se těším, až si to hrdlo s nimi proleju kafem, vínem, pivem, čajem, a zajím to něčím dobrým v hospůdce, kavárně nebo cukrárně. A taky se nemůžu dočkat, až někam vyrazím s kamarády z blogu, nebo jenom tak sama.
Jedno covidu nelze upřít. Naučil mě vážit si obyčejných činností a běžných aktivit, co byly před covidem naprostou samozřejmostí. Jen mi na to všechno už nezbývá tolik času, jak bych si přála…
Zdá se, že na jaře ztrácí hlavu i malý kotě...
... je to ovšem jenom zdání! Finn je vysmátej, protože má za sebou dvě očkování
