Roušky! Roušky!! Roušky!!!

Je to zvláštní doba. Chodíme po světě a máme zakrytou pusu. Ještě na začátku roku 2020 bychom tomu nikdy nevěřili, ale stačilo pár týdnů a všichni vypadáme jako chirurgové z povolání.

Hlavní roli v tomhle hraje Čína. Nejdřív nám nadělila covid, a pak nám prodává roušky, které nejsou k nošení, přesto za ně poníženě děkujeme. Možná je to všechno jinak, ale takhle mi to vychází. Čína vládne světem a mně z toho běhá mráz po zádech.

Naštěstí jsme národem se zlatýma ručičkama; aspoň starší generace je pořád zlatý má, neb za dob komunistického marasmu jsme na ně byli odkázaní. Ale abych mluvila za sebe. Přesně do 17. Listopadu 1989 jsem stála každý měsíc několikahodinovou frontu na časopis Burda, plný kapitalistického pozlátka a skvělých střihů. Pokud jsem měla kliku a časopis se nevyprodal těsně před tím, než jsem přišla na řadu (i to se mi párkrát přihodilo), nesla jsem si šťastně domů plno inspirace a padnoucích střihů. Několik večerů jsem si je prohlížela a posléze šila na sebe i svoje děti.

Pak jsem se na šití vykašlala. Všechno najednou bylo a stačilo nejen vyrazit do obchodu v domácí kotlině, mohli jsme jezdit kamkoliv do kapitalistické ciziny, a tak tomu bylo až donedávna, než nám to zatrhl covid.

Jako každá šití schopná holka jsem si plivla do dlaní a ušila si roušky. Šicí stroj už nevlastním, ale to mě nemohlo v šití zastavit. Kdo umí, ten umí i v ruce.

Nejdřív jsem si šila poctivé dvouvrstvé roušky. Dokonce jsem dostala darem i jednu třívrstvou, ale to bych si mohla rovnou nasadit na hlavu igelitovej pytlík a vyšlo by to nastejno. Dostala jsem od kamarádů i typizované strojem šité roušky, co se zavazují vzadu na hlavě a na krku. Jsem za ně vděčná, ale nosit je nemůžu. Ty roušky nepočítají s množstvím mých vlasů. Jelikož to jsou krásné rouškové kousky, operativně jsem jim ustřihla tkanice a vyrobila z nich ušní poutka.

Jenže jak běžel čas, bylo čím dál tepleji a dvouvrstvé roušky se staly velmi omezující. I ušila jsem si roušky jednovrstvé. Nejlepší jsou z kapesníků. Vypadají hezky a jsou pěkně měkké. Asi by mi je hygienik neschválil, protože jsou sice nositelné, leč na úkor ochrany. Jenže co mám dělat, když se v silnější roušce dusím? Navíc jsem alergická na kvetoucí trávy, a tak mi teče z očí a nosu, přestože s rouškou míň, než bez roušky. Když k tomu přidáte dýchání vlastního horkého, kyslíku prostého, dechu, je volba jasná. Čím sepranější kapesník na výrobu roušky, tím lepší. Tuhle jsem dobíhala autobus a pak si uvnitř nasadila roušku. Nikdy, NIKDY! to nedělejte! Myslela jsem, že to bude moje smrt. Šly na mě mrákoty a jen silou vůle jsem přežila. Kdybych měla vícevrstvou roušku, přišel by tenhle blog o jednu blogerku.

Moje dcera Terezka dostala nááádhernou roušku, s kterou by uspěla i v Orientu. Nádhernou, ale nedýchatelnou, jak jsem sama vyzkoušela.

Tuhle jsem se vracela domů v dešti a před domem  se rozloučila s deštníkem čínské výroby. Lehký větřík ho zcela zdemoloval, ale co byste chtěli od deštníku za pár korun, co ho vyrábí, stejně jako roušky, chudinky čínské děti v hrozných podmínkách. Ovšem než jsem milý deštník šoupla do kontejneru, napadlo mě, že by z něj byly bezva roušky. Zkusila jsem přiložit deštníkovou látku k nosu, a vida. Nedošlo mi, že deštník, co nepropouští vodu, zákonitě nebude propouštět ani vzduch. Letěl do kontejneru.

Ono se to těm hygienikům krásně radí, abychom všechno dodržovali, když se v tom prostě nedá ve vedru dejchat, o zamlžených brejlích ani nemluvím. Nicméně poctivě roušku nosím a vím, že ji nosit budu, dokud budu muset. Moje rouška chrání přece tebe.

Roušku jo, ale hubu držet, to ne! To po mně nemůže nikdo  chtít.

Moje první roušky dvouvrstvé (vlevo z utěrky IKEA, vpravo z povlaku na polštář)

Rouškový park se rozrůstá. První zleva darovaná rouška klasická, pak následují čtyři roušky vlastní výroby, předposlední je rouška darovaná, stejně jako poslední, vše tzv. jarní modely.

Mezifáze darované roušky. Zkusila jsem styl - vlk se nažral, koza zůstala celá. Neosvědčil se.

Konečná osvědčená fáze.

Kapesníkové roušky vlastní výroby, tzv. letní model. Z každého kapesníku jsou dva kousky.

Moje Terezka a její orientální nenositelná rouška

Moje Terezka a její živá  nenositelná rouška

Já ve vlastnoručně ušité roušce, letní model. Povšimněte si rozmazané řasenky - následek pocení brýlí pod rouškou.