Ta představa mě děsí. Ještě před pár dny jsme takhle vůbec nepřemýšleli, a dnes… dnes takhle přemýšlí všechny ženy...
Putin pro mě vždycky byl a je ztělesněné zlo. KGB je ještě horší značka než naše StB.
Do ruské hlavy nevidíme. Na jedné straně široká ruská duše, na straně druhé ruská rozpínavost. Mám v živé paměti okupaci 1968 a její tragické následky. Vím, že se do Ruska nikdy nechci podívat, nesnáším azbuku, přesto poslouchám písně Vyskockého a obdivuji ruské spisovatele. I Rusko má své hrdiny a vím, že tam žijí slušní lidé, jako všude jinde.
Přesně před rokem mi ukrajinská firma AvantStav předala zrekonstruovaný byt. Všichni z firmy jsou skvělí a já nenašla jedinou závadu. Dnes se bojím, co se s těmi šikovnými chlapy stalo, jestli musí narukovat, jestli se vrátí, jestli se živí vrátí…
Mám syna Jakuba, skvělého malíře. Mám dva vnuky, na něž jsem pyšná. Mám taky zetě, laskavého a šikovného chlapa. A když si uvědomím, jak málo, jak maličko stačí, aby mi odešli a nikdy se nevrátili, je mi zle.
V našem divadle MANA hrajeme hru Karla Čapka Matka. Představení, které jsme hráli před čtrnácti dny, bylo pro mě jiné, než bude to, jež budeme hrát ve středu 2. března. Budu ho vnímat jinak. Nejen jako herecký koncert Jitky Smutné a ostatních herců, ale jako poselství a připomínku války, která zuří jen malý kousek od nás. Budu myslet na Ukrajinu a její děti. Vím, že to tak budou mít i diváci v hledišti.
Vůbec si nedovedu představit, co se v Putinově choré mysli odehrává. Co si představuje, že nastane, kde se hodlá zastavit. A hlavně mi vůbec nejde na rozum, že z vlastní vůle propadl peklu. Že se z historie nepoučil. Nelze než doufat, že ho někdo zastaví. Napadá mě jen jeden kandidát. Smrt. Svět už nikdy nebude, jako byl. Bude zalit krví nevinných a bude je mít na svědomí Putin.
Psáno v den výročí komunistického puče...
