V mém věku by se mělo slavit všechno, co jen trošku za oslavu stojí. Život je krátkej a není čas fňukat. Už rok jsem uprchlicí na volné noze, bez vlastní střechy nad hlavou, ale jsou horší situace v životě.
Rok… rok bydlím v podnájmu s nejasnou vyhlídkou vlastního domova. Můj život se dostal na rozcestí a já si vybrala cestu ne jednoduchou, ale svobodnou. Měla jsem tak učinit dávno, to dnes už vím, ale nešlo to. Mám vlastnost, která mi komplikuje život, i když možná že je to naopak. Já prostě v každém vidím to lepší, mám tendenci omlouvat chyby druhých a doufat, že jsou hodnější, než se jeví. Proto jsem se nechala tolik let vláčet a manipulovat v patologickém vztahu. Stačilo (když jsem se vzepřela a podala žádost o rozvod), přesvědčivě hovořit o tom, že to už bude jiné, že se to změní. Čtyřikrát jsem uvěřila...
Svůj rok na svobodě jsem se rozhodla oslavit pobytem v Mariánských Lázních, neboť jsem zkušenou lázeňskou odbornicí, a tudíž vím, že jedině v lázních o mě bude pečováno. Mariánské Lázně jsem si vybrala záměrně – nikdy jsem tam nebyla a jede tam vlak bez přesedání. Volba to byla znamenitá a já vás zvu na týdenní pobyt v krásných, malých a laskavých lázních a jejich půvabném okolí.
Bydlela jsem v krásném a noblesním hotelu Falkensteiner. Zvolila jsem ho kvůli pěti bazénům a skvělým recenzím. Skutečnost předčila moje očekávání.
Stačilo z Hlavní třídy vylézt kousek do kopečka a byla jsem na místě.
Hotel Falkensteiner je jen malý kousek od pravoslavného chrámu sv. Vladimíra.
Bydlela jsem pod střechou a výhled jsem měla famózní. Jen co jsem se ubytovala, omrkla jsem terasu a vlezla do bazénů, z nichž jeden je venkovní a jeden dokonce se slanou vodou.
Mariánské Lázně jsou roztomilé, jiný výraz mě nenapadá. Ovšem ceny v občerstvovnách už tak roztomilé nejsou, proto jsem byla ráda, že mám stravu zajištěnou v hotelu, a to stravu zcela jedinečnou; pravé kulinářské hody, kdy se nejen skvěle najíte, ale taky oko potěšíte. Zde malý vzoreček - mořské plody a čokoládový košíček. Mňam!
Ovšem jako správná lázeňská krasavice jsem si dávala na kolonádě tu kafe, tu víno a taky sem tam limonádu. Po doplnění tekutin jsem vyrážela na průzkum.
Císař František Josef I. a král Edward VII. se v Mariánkách setkali v roce 1904, ovšem jejich sochy tu stojí od roku 2014.
I večer je bezva projít se po kolonádě, poslechnout si zpívající fontánu a užít si noční lázeňský život, který je během týdne celkem klidný, zato v pátek a v sobotu to žije; nejen večer, ale i přes den. Například lze potkat dámy a pány jako z doby monarchie. A kdybyste si chtěli koupit slunečník, není to problém.
Ensana Nové Lázně - hotel jeden z nejkrásnějších; taky má pět hvězdiček.
Goethovo náměstí. Malý kousek nad náměstím jsem objevila koutek romantický a svérázný, žijící vlastním nelázeňským životem. Paní, které na fotce kouká jen hlava, čistila na zápraží houby.
Pokud se chcete mrknout na Mariánské Lázně svrchu, stačí se vyšplhat třeba na rozhlednu Hameliku a naskytnou se vám úžasná panoramata.
A když se vypravíte ještě kousek dál, octnete se rázem nejen v krásné přírodě, ale taky mezi původními stavbami, které jako by vypadly z dobového obrazu. Stojí za to jet se mrknout na Kladskou a projít si naučnou stezku. Kladská leží v centru nejcennějšího území Slavkovského lesa a stezka mě nadchla. Pokud byste se rozhodli poobědvat, nabídnou vám ve zdejším loveckém zámečku, nebo v hostinci U tetřeva vybranou krmi, ovšem musíte počítat s dost vysokými cenami. Já jsem se najedla U tetřeva, kafe si dala v zámečku a palačinku v Myslivecké hospůdce. To víte, celej den v přírodě, to vyhládne.
Nepřipadá vám, jako bychom se ocitli ve Švýcarsku? Není divu, však to byl taky záměr knížete Otto Sigismund Schönburg-Waldenburga, který Kladskou založil.
A tady máme další mariánskou zajímavost. Boheminium. Zajisté poznáváte nejznámější lázeňské stavby, ovšem v měřítku 1:25.
Zámek v Litomyšli, nebo třeba poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
Nejen Mariánské Lázně, ale taky zámek Kynžvart stojí za návštěvu. Jenže bylo pondělí, a to jsou zámky zamčený.
Cheb a jeho slavný Špalíček.
Moc se mi taky líbil Bečov nad Teplou. Tam mají hrad, zámek i panoramata.
Ovšem úplně nejvíc se mi líbilo v lese. Hřiby kam se podíváš, a taky muchomůrky. Ty já mám ráda, samozřejmě že ne na jídlo, ale je na ně pěkný koukání.
Tyhle hříbky na mě koukaly, když jsem si odskočila na poznávací stezce v Kladské asi tak dva metry od dřevěnýho chodníčku.
Můj úlovek, který jsem dovezla domů a nadělala z něj omáčku. Mňam...
Muchomůrky. Krasavice, které zdobí les.
Vrátila jsem se po týdnu zpátky do Prahy. Začíná můj druhý rok bez vlastní střechy nad hlavou...
