Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

 Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově...

V hrobě spočívala prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Jak už to na světě chodí, o hrob se musí taky někdo starat. A platit. Hrob byl napsaný na moji babičku, ale ta umřela, když mi bylo deset let. Hroby nebyly nikdy  předmětem mých zájmů, pokud nepočítám romantické schůzky mezi hroby v pubertě, a tak je logické, že jsem netušila až do smrti posledního obyvatele hrobu tatínka, jak se s financováním a vůbec vším kolem hrobu nakládá. Vzhledem k tomu, že onen hřbitov a tudíž logicky i hrob jsou po čertech daleko od mého domova, jezdíme tam jen o dušičkách. Neděste se, hrob nepatří mezi ty zanedbané a opuštěné! Naopak, patří mezi nejkrásnější hroby široko daleko, neboť nejen že se po něm pne břečťan, ale zdobí ho moc krásná socha od Olbrama Zoubka! Byl to tatínkův kamarád a tatínek u něj nechal udělat sochu klečící ženy z pískovce, když zemřela babička Marie. Uznejte, že takový hrob nemá kdekdo, a že Olbram, ač tehdy ještě mladý a začínající sochař, netrousil svoje sochy jen tak po hřbitovech!

Zkrátka, když zemřel i tatínek, napadlo mě, že  nevím, jak to s hrobem vlastně je. Ležela jsem v noci a nemohla spát starostí, jak se to dělá, na koho se obrátit, kam poslat peníze. Tehdy jsem to nějakým zázrakem zjistila a hrob zaplatila na deset let. Ty uplynuly jako voda a já si uvědomila, že zase nevím, jak to s tím hrobem je. A tady je ten zádrhel. Nemohla jsem si zaboha vzpomenout, jak jsem to před těmi deseti lety vyřešila. Abyste si nemysleli, že jsem úplně neschopná, tak než začnete tímto nebezpečným směrem uvažovat, vězte, že jsem se za těch deset let dvakrát stěhovala, jednou rozvedla, jednou vdala a jednou změnila příjmení! Doklady o placení hrobu tak zůstaly někde kdoví kde.

Jenže na co je internet, že? Prostě to vygoogluju, říkala jsem si. No jo, ale mezitím se situace v provinčním městě změnila a komunální služby byly v propadlišti dějin. Psala jsem všude - na obecní úřad, na sociální služby a nic. Nikdo mi neráčil odpovědět, nikomu jsem nestála za to, aby mi prozradil, kdo se o hřbitov stará. Pak  moje sestřenice, která má chalupu kousek od onoho města, pomocí špionážních způsobů zjistila, že o hřbitov se stará firma XXXX. Tedy že má v popisu práce kromě svozu odpadků a bazénu taky hřbitov. Kupodivu jsem psala i jim, ale taky neráčili odpovědět.

I zasedla jsem k internetu a nalezla jejich stránky. Tam jsem se dočetla jméno a telefon zodpovědné osoby. Jenže ouha! Telefon vyzváněl a po dlooouhé době ho zvedla osoba jiná. Ta první, co je na stránkách, byla pouhou brigádnicí a brigáda jí skončila. Osoba na druhém konci drátu se chvíli zpěčovala, ale po mém zoufalém naléhání mi poskytla emailovou adresu, kam prý mám vylíčit, co tedy vlastně chci. Tak jsem napsala, že sice neznám číslo hrobu, ani nejsem babička Marie-majitelka, že se jmenuju dokonce jinak než před deseti lety a taky že adresa je jiná, nicméně ráda bych zaplatila.

No a nic. Čekám, čekám, odpovědi se dočkat nemůžu. Tak jsem zase zavolala a po dlooouhém vyzvánění mi telefon zvedla ta samá osoba. Ta mi sdělila, že můj mejlík sice došel, leč paní, co má v popisu práce hřbitov, je dlouhodobě nemocná. A aby se nenudila, počítač si vzala s sebou domů, takže mám smůlu. Když jsem zase nabrala dech, podivila jsem se a paní mi oznámila, že mám štěstí, protože ta paní se na ně přijde podívat příští týden a pokud budu mít ještě větší štěstí, pod paží bude třímat i počítač. Tak jsem zase čekala a zase nic. Po dalším týdnu čekání jsem zavolala a hle! Telefon zvedla ta dlouhodobě nemocná paní. Chvíli jsme nezávazně konverzovaly a poté, co jsem se zmínila o své důležité funkci ve zpravodajství televize a poznamenala něco o posvícení si na hřbitovy v jejich oblasti, paní hned po položení sluchátka zasedla k počítači a odeslala zprávu. Z té jsem se dozvěděla, že sice v hrobě leží babička Marie, ale taky nějaká Marie Moravcová a Jan Moravec. Ha! Buď chodíme brečet na cizí hrob, nebo jsem odhalila nějaké strašné rodinné tajemství!

Abyste věděli, i já a moje sestra máme strašlivé tajemství, o kterém paní z firmy nemá ani šajnu! V našem hrobě je už pěkná tlačenice! Kromě oficiálně uložené prababičky, babičky a dědečka, jsou ostatní mí drazí příbuzní šoupnutí do hrobu ilegálně! Prostě jsme nikdy neobjevily nikoho, kdo by nám oficiálně urny do hrobu uložil. A tak jsme tam za pomoci pajcru ty urny postupně daly samy. A teď vám prozradím tajemství nejtajnější! Když jsme tam před deseti lety dávaly urnu s tatínkem, daly jsme si se sestrou na kuráž panáka a za šera, na dušičky, jsme se odebraly na hřbitov. No a jak jsme z toho byly celé naměkko, tak jsme tam tatínka šouply i s igelitkou. Fakt. Pak už jsme neměly sílu ani odvahu kámen znovu nadzdvihnout. Tatínek je prostě v pruhované igelitce. Přece nemůžu zodpovědné paní jen tak mírnyx tírnyx oznámit, že v hrobě je o tři urny a jednu igelitku víc, a nota bene že tam chybí Moravcová s Moravcem!

Tak jsme si s paní ještě jednou zatelefonovaly a na férovku jsme si to vyříkaly. Já upřesnila babiččino datum úmrtí a líp popsala hrob, a paní mi konečně poslala smlouvu a složenku. Už po mně chce jen takovou maličkost, jako babiččino rodné číslo a zjištění, kdo vlastně hrob zdědil. O třech ilegálních urnách a igelitce nemá naštěstí ani páru. To vím jenom já a moje sestra. Taky táta, ale ten se tomu určitě směje.

Čas oponou trhnul a máme tady další osudy hrobu. Hrob se dočká opravy a stejně tak socha. Na soše se podepsal zub času, a to tak, že jsem musela zasáhnout. Domluvila jsem její restaurování na fakultě v Litomyšli s tím, že jim ji věnuji. Socha by už neměla čelit nepřízni počasí a prodat ji, to by byl smrtelný hřích. Tak zůstane v Litomyšli na fakultě. Ostatně její autor Olbram Zoubek měl k Litomyšli blízký vztah; tátovi i Olbramovi by se určitě líbilo, že bude socha umístěná na akademické půdě a nebude na ni pršet. Na hrob bude umístěna kopie, odolná proti větru i dešti...

 

Autor: Zuzana Zajícová | úterý 16.11.2021 10:01 | karma článku: 29,48 | přečteno: 867x
  • Další články autora

Zuzana Zajícová

Zas tu máme plesovou sezónu

A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne. Žíly mi to netrhá, doby plesové mám už dávno za sebou.

3.2.2025 v 9:34 | Karma: 26,41 | Přečteno: 872x | Diskuse | Ostatní

Zuzana Zajícová

pééé ef 2025

Moji milí zde na blogu, přeji vám všem zdraví a štěstí a lásku a vůbec, dobrý rok 2025 pro všechny slušné lidi.

31.12.2024 v 12:11 | Karma: 23,05 | Přečteno: 537x | Diskuse | Ostatní

Zuzana Zajícová

Jak jsem se ocitla na klinice laserové a estetické medicíny

Nikdy bych si nepomyslela, že i já navštívím tak sofistikované místo, určené pro ty, kteří mají touhu být krásní a mají nacpanou peněženku.

25.11.2024 v 13:32 | Karma: 31,13 | Přečteno: 899x | Diskuse | Ostatní

Zuzana Zajícová

Jak jsem naletěla šmejdům

Mně se to nestane, jsem přece chytrá a obezřetná, říkala jsem si... jak může být někdo tak naivní a věřit evidentním podvodníkům... říkala jsem si...

17.10.2024 v 11:19 | Karma: 40,09 | Přečteno: 6074x | Diskuse | Ostatní

Zuzana Zajícová

Kterak se blogeři a svatý Václav v Telči sešli

Když jsme v létě plánovali podzimní blogerský sraz v Telči, koho by napadlo, že se tu srazíme my blogeři, co spolu kamarádíme, se svatým Václavem!

1.10.2024 v 8:16 | Karma: 24,88 | Přečteno: 663x | Diskuse | Fotoblogy

Nejčtenější

Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky

12. února 2025  11:23

Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...

„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky

12. února 2025

Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...

Tři mladí zemřeli při srážce aut u Opavy, jeden z nich předjížděl dvoustovkou

13. února 2025  7:02,  aktualizováno  13:12

Srážka tří vozidel na severním obchvatu Opavy si ve středu večer vyžádala tři lidské životy....

Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor

6. února 2025  16:55,  aktualizováno  7.2 8:43

Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....

Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil

8. února 2025  21:05

Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...

Mír dosažený kapitulací Ukrajiny by byl špatný, řekl Macron. Putinovi nevěří

14. února 2025  6:24

Francouzský prezident Emmanuel Macron varoval před takovým mírovým uspořádáním, které by znamenalo...

Módí je velký přítel, vítal Trump indického premiéra a pohrozil zavedením cel

14. února 2025  6:17

Spojené státy a Indie se dohodly, že Indie bude dovážet více americké ropy a plynu, čímž se sníží...

Zákon měl Grolichovu kraji přinést miliardy navíc, čas na schválení se ale krátí

14. února 2025  5:49

Když vláda téměř před rokem odkývala návrh zákona, kterým se mění rozdělování peněz pro jednotlivé...

Koalice chce hlasovat o vyšších poplatcích pro Českou televizi i rozhlas

14. února 2025  5:15

Ukončit obstrukce a prosadit hlasování o zvýšení poplatku pro Českou televizi a Český rozhlas chce...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 447
  • Celková karma 26,86
  • Průměrná čtenost 1245x
Nejradši mám chleba se sádlem. A taky ráda píšu.

...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak  umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)

Píšu i zde:

Profil uživatele | i60.cz

 

 

Seznam rubrik