Jsou chvíle, kdy nemá cenu brečet, stěžovat si, jít proti všem, a ta chvíle nastala. Karanténa je to nejmenší, co můžeme pro sebe i své bližní podstoupit.
Zdraví je prostě na prvním místě, to snad chápe každej jen malinko myslící člověk.
Mně se karanténa dodržuje úplně sama. Nemám problém být doma, a to z jednoho prostého důvodu. Beru antibiotika kvůli zubu. Jo, už půl roku mě zlobí šestka vpravo nahoře. Nervy jsou vytaženy, přesto mrška zoubek dává o sobě vědět. Tedy abych byla přesná; ne tak zoubek, jako kostička, co je v ní zoubek připevněn. Zánět není žádná sranda, a tak mi moje paní zubní doktorka naordinovala antibiotika. A to je pro mě vždycky výzva. Antibiotika způsobují, že se musím zdržovat, ať chci nebo ne, v největší blízkosti záchodu. Pokaždé. Nevím jak ostatním, ale mně antibiotika výrazně pomáhají k dokonalému pročištění organizmu a snížení váhy. Takže s tím počítám a zůstávám dobrovolně doma.
Celostátní karanténa mě nepřekvapila a nikterak ani nezaskočila. Jednak jsem s ní počítala, jednak jsem už sama dobrovolně v karanténě nějakej ten den byla. Jsem tedy zcela určitě koronaviru prostá, a taky o pár deka štíhlejší. Dnes jsem do sebe šoupla poslední antibiotický prášek, který má účinnost dvanáct hodin. Počítám, že se zítra vypravím koupit si něco k jídlu; třeba mrkev, banán a hořkou čokoládu, a začnu zase přibývat na váze. Probiotika sice beru, ale to nijak neomezuje mé časté návštěvy záchodové.
Včera mi volala moje milovaná dcera Terezka. Asi poslechla výzvu, že se má stařičkým rodičům volat, uklidňovat je a vysvětlovat jim, cože se to v tom velkém zlém světě vlastně děje. Předběhla mě v tom zavolání jen o malou chvíli. I já jsem jí měla v úmyslu zavolat, aby věděla, že má o ni její stařičká matka strach, protože na rozdíl od stařičké matičky musí chodit do práce, a cestou snadno může narazit na koronavirus. Terezce jsem vysvětlila, že nic nepotřebuju, že si dokážu nakoupit, že se orientuju v čase i místě, že jsem na rozdíl od jiných stařičkých rodičů internetově velmi zběhlá, že mám internetové bankovnictví, jakož i jiné vymoženosti dnešní doby, že by měla v rámci zdraví přestat kouřit…
Terezka mě ujistila, že do práce jezdí autem, že si dává pozor, že kluci sedí doma a kreslí si, že kouřit nepřestane…
Volala jsem synovi. Nabádala jsem ho, aby si dával pozor, nejezdil metrem, v rámci zdraví aby přestal kouřit…
Můj syn Jakub mě ujistil, že v momentě, kdy odloží štětce a potřebuje si koupit nějakej ten žvanec, pohybuje se pouze na své elektro koloběžce, dává si pozor, myje si ruce a kouřit nepřestane…
Můj pan domácí se stavil a optal se mě, jestli mám všechno, vitamíny, jídlo, že by mi jel nakoupit, kdyby něco, a vehnal mi slzy do očí. No jo, mám bezva děti i pana domácího. Jen mě napadá; jestli mě už nepovažují za seniorku, ohroženou koronavirem, to bych prosím nerada. Necítím se být seniorkou! Jen mě trochu bolel zub, ale to je už naštěstí vyřešený. Každopádně bych nerada, abych byla nemocná, stejně jako každý z nás. Proto budu obezřetná a budu se chovat zodpovědně.
Jdu poobědvat poslední kousek hořké čokolády a zítra se vypravím do nebezpečného světa pro další. A taky si koupím mrkev a banány. Pokud budou. A když ne, tak se zase tak moc nestane; brambory, rohlíky a chleba jsou taky dobrý.
