Cesta (tentokrát) za humna

My, co spolu zpíváme a kamarádíme, vydáváme se každoročně na daleké cesty, abychom poznali jiné kraje, jiné mravy a hlavně abychom všude zpívali.

Neboť jak každý ví, zpěvem k srdci, srdcem k vlasti a kdo zpívá, ten nezlobí. Tak nějak to je, že jo.

Zkrátka náš smíšený sbor Gaudium Praha se rád toulá nejen po vlastech českých, ale i po vlastech cizích. Letos jsme se toulali po Německu – přesněji po Franckém Švýcarsku.

Takové cestě předchází měsíce příprav. Nejprve musíme objevit a posléze oslovit sbor, podobný tomu našemu, a tak dlouho s ním komunikovat, až se objevený sbor rozhodne nás pozvat. Taky to bývá obráceně: že nás osloví nějaký zahraniční sbor, my ho pozveme a oni přijedou. Výsledek je totožný: jeden rok oni u nás, druhý my u nich, a naopak.

Letos jsme vyrazili za sborem Voices of Joy z malého městečka Thurnau. Cesta byla pečlivě naplánovaná zásluhou několika sborových kamarádů a kamarádek. Tak například jsme věděli, v jaké rodině a s kým budeme bydlet, mohli jsme si dopředu vybrat z jídelních lístků, co budeme obědvat a večeřet. Taky jsme věděli, které památky navštívíme a kde a kdy budeme zpívat.

Vyrazili jsme v pátek ráno autobusem, jemuž velel náš sborový kamarád Marek. Do Thurnau je to opravdu coby kamenem dohodil. Německý sbor nás čekal na parkovišti před kulturním centrem Lichtblick. Rozebrali si nás podle pečlivě vypracovaného seznamu. Většina členů německého sboru nebydlí přímo v Thurnau. Já jsem se ocitla s Markétou a Bárou u Eriky a Sigiho v modrém domku ve vesničce vzdálené asi 10 kilometrů. Představte si, že jedna statečná německá žena ubytovala devět (!) našich kamarádek!

Thurnau je roztomilé městečko plné historických objektů a taky hrnčířů. Když jsme si ho prohlédli, odebrali jsme se do společenského centra, abychom se posilnili a převlékli na společný koncert v krásném kostele v Thurnau.

Koncert se moc povedl, návštěvnost značně převyšovala počet zpěváků, a to nebývá vždycky pravidlem. Po koncertu jsme povečeřeli v krásné hospůdce.

Druhý den jsme navštívili město Kulmbach, honosící se muzeem cínových figurek. V Kulmachu bylo na co se koukat, proto jsme tam strávili celý den. No a večer nás čekal večírek. Když se sejde taková hromada zpěváků, nemá večer konce. Zpívali jsme, jedli, pili, zpívali a tak pořád dlouho do noci.

No a další den patřil Bayreuthu. Tomu Bayreuthu, který se chlubí slavným Festspielhausem, jenž je zasvěcený Richardu Wagnerovi a jeho dílu. Kromě jiných pamětihodností jsme navštívili i ono slavné místo a představte si, že zdi tohoto magického místa vyslechly po létech wagnerovské hudby taky hudbu českou! Zpívali jsme Smetanu! Jo!

Večer jsme si zopakovali pro velký úspěch večírek. No a ráno jsme se s našimi německými kamarády rozloučili a namířili si to do Bambergu. Taky moc pěkné město je ten Bamberg. Tam jsme měli domluveno, že budeme zpívat ve slavném bamberském Dómu. To byla krása!

No a z Bambergu jsme si to zamířili domů. Příští rok v květnu nám naši kamarádi z německého sboru návštěvu oplatí a už teď máme hlavy plné starostí, jak jim co nejlíp vrátit jejich pohostinnost. Máme v tomto směru bohaté zkušenosti, přesto si troufám tvrdit, že devět německých zpěváků nebude nikdo z nás schopný ubytovat. Škoda, protože těch devět holek se svou německou hostitelkou si užilo spoustu legrace.