Jsem celkem pragmatický a realistický člověk. Co si neověřím, tomu nevěřím, celý den pracuji s čísly, několik hodin denně něco počítám. Volba prezidenta ale pro mne bude hlavně věc instinktu. Proč?
Mohla bych tu udělat výčet situací, kdy současná hlava státu šlápla vedle. Kdy se zdála tzv. mimo mísu. Kdy naše hlava státu hleděla více jiným směrem než já a rudla víc, než by mi bylo milé, kdy se opírala o zeď v opileckém postoji, koulela očima a divně se tvářila, obklopila se nohsledy a podivnými existencemi a asi bych tento výčet možná psala celou hodinu.
To ale já nechci. Ve volbě prezidenta se budu tentokrát řídit instinktem. Vím sice, že statistická čísla nějak hovoří a jako člověka čísel mě to samozřejmě zajímá – grafy a tabulky mám moc ráda. Ale i přesto přeze všechno vyzývám i ostatní voliče, ať volí srdcem, instinktivně, prostě jakkoliv jinak, než hlavou.
Instinkty se v nás vytvářely tisíce a tisíce let a v některých situacích je dobré na ně spoléhat. Volba prezidenta, který má být morální autoritou, člověkem, který se vyjadřuje k zásadním politickým tématům, ovlivňuje, kdo tu bude vládnout, co si o nás v zahraničí myslí a má další a další funkce, by měla vycházet z našeho přesvědčení. A jak vás přesvědčí o svých kvalitách člověk, který už na první pohled vypadá zle, zle se dívá, když už má dobrou náladu a dělá vtipy, tak téměř vždy na něčí úkor, používá bonmoty tak, aby bolely, hovoří jako sprostý návštěvník poslední nálevny? Pro jaký typ lidí je podobný člověk přitažlivý? Netuším.
Nabídka je ale široká. Volte srdcem, volte instinktivně. Vypněte zvuk u televize a nechte se ovlivnit jen výrazem tváře, řečí těla, zkuste si nad fotografií představit, kdo je vám sympatický nejvíc z těch mnoha tváří. Žádný z nových kandidátů není extremista, žádný nás nezavede do pekel.
Změna je ale velmi, velmi nutná. Nesmíme se bát nového. To říká můj instinkt především!
