Škola rok 2037: Kolegyně, kde jste si nechala ty zuby? Á támhle jsou ve skleničce. Jéžišmarjá, Horáček mi zase někam schoval hůl, já mu dám vážně už dvojku z chování! Kolego, podepište ty známky za mě, mně se už hrozně třese ruka.
Tak nějak by mohl vypadat rozhovor ve školním kabinetu nebo sborovně za dvacet let. Vím, že trochu přeháním, ale mladí učitelé nejsou a asi ani nebudou. Učitelský sbor stárne. Co s tím?
Je to už nějaký ten rok, co lékaři měli svoji velmi propagovanou a úspěšnou nátlakovou akci „Děkujeme, odcházíme“. Revoluční nálada byla vidět ve tvářích mnoha lékařů a také jich kolem tři a půl tisíce výpověď podalo (aby je většina z nich pak po přidání na platu vzalo zpět). /Článek s čísly zveřejněnými odboráři najdete pod textem. /
Učitelský stav je ovšem jiný. Ze své podstaty to nejsou žádní buřiči. Navíc velkou část stavu tvoří ženy, které moc nekřičí a spíše pracují, než protestují.
Aniž bychom to ale věděli, tak protestní akce ve školství tu probíhá už deset let – je pod povrchem, pomalá, nenápadná, tichá, ale její výsledek bude bolet. Její název by zněl asi takto: „Děkujeme, ale ani nenastoupíme“. Podle posledních dat totiž za posledních deset let klesl počet nastupujících učitelů na méně jak polovinu (tvořili původně 4% ze všech učitelů, nyní už jen 1,7%) a klesá i podíl učitelů do 35 let. Z toho jasně vyplývá, že ti první vystudovali, ale už nenastoupili (protože studentů na pedagogických fakultách zase tolik neubylo), no a ti ostatní dali škole sbohem a šáteček.
Jasně, že otázka zní, co s tím? Peníze, peníze, peníze – to rezonuje všude. Ano, je to pravda, ale určitě peníze nejsou všelék. Papírování, někteří problémoví rodiče, agresivní žactvo, klesající prestiž povolání, inkluze, někde i velmi plné třídy, stále nějaké změny, komentátoři odevšad, kteří svoji docházku do školy berou jako dostačující kvalifikaci k tomu, aby říkali učitelům, jak to mají dělat, přijímačky ano/ne, maturita z matematiky ano/ne atd. To jsou další argumenty těch, kteří do školství ani nejdou a končí ve firmách, jako živnostníci, jako novináři (dávám příklady, kam odešli pracovat mí kamarádi a rodinní příslušníci) a můžete si sem i sami dosadit pracovní náplně vystudovaných učitelů, které znáte, a kteří vůbec učit nešli. Jak tyto lidi dostat za katedru? Jak udělat toto povolání atraktivní pro mladé? Bude to běh na dlouhou trať. Zaspalo se. Je tu časová díra nečinnosti deseti a možná i více let.
Mladé mužské kolegy zakládající rodinu samozřejmě bude zajímat v první řadě hlavně plat (ale i většinu ženských kolegyň). Čili opravdu skokové navýšení základního platu (zmiňovaní lékaři už to mají několik let za sebou a žádají další zvyšování) plus peníze na prémie, za třídnictví, za výuku inkludovaných dětí, na kvalifikované asistenty. Celková atmosféra ve škole je také velmi důležitá – ředitel, který se postaví za své podřízené, změna postoje některých rodičů, kteří vidí ve škole často nepřítele a nespolupracují, méně papírování, revize inkluze, postavení učitele na roveň veřejného činitele (a tudíž větší ochrana jeho osoby), větší podpora veřejnosti, ve které si část myslí, že učitel už má prázdniny, tak co by jako chtěl, dále psychologa a speciálního pedagoga do každé školy, a také možnost vyloučit agresivní nebo velmi problémové žáky z vyučovacího procesu a možnost nařídit rodině na čas domácí výuku (na střední škole tento problém odpadá, tam může být žák vyloučen).
Druhá možnost je, že se nebude dělat nic z toho. V tom případě se scénka z úvodu textu stane skutečností a za dvacet let tu budou učit ve velkém učitelé-důchodci a v tom ještě horším případě nevzdělaní dobrovolníci. A tohle přeci ve škole pro děti svých dětí nechceme.
https://zpravy.idnes.cz/odborari-secetli-vypovedi-dekujeme-odchazime-reklo-3-513-lekaru-puo/domaci.aspx?c=A101220_093517_domaci_jw
http://www.ceskaskola.cz/2017/10/mladi-ucitele-mizi-za-10-let-vic-nez.html
