Týden šestý – Jsem sobec? Aneb Můj boj s diastázou 10. díl

Tak jsem zjistila, že manžel mé články přece jenom sem tam čte. Počítač mi nesebral, do Břeclavi k Lucce mi nezakázal jezdit, ale od vydaného článku Výstavní vagína celý večer se mnou nemluvil.

Stále nemám odvahu provést kontrolní měření. Po měsíci jsem odhodila tepláky a oblékla rifle. Ano, nemám je na sobě narvané, v některých místech jsem se opravdu zmenšila. Ale ta pitomá střecha (povolená břišní stěna, která při určitém zatnutí břicha vystoupí do tvaru sedlové střechy), která může směle konkurovat střechám z lega dupla, tam pořád je.

Přestala jsem se trápit tím, že stále nevidím výsledek. Cvičení se pomalu dostalo do života a začala jsem ho vnímat jako čas na sebe. Rodina už ví, že pokud cvičím, když jsou všichni doma, nemají mě rušit. Cvičení mě začalo naplňovat nejen fyzicky, ale především začíná mít dobrý vliv na moji psychiku. Přistihla jsme se, že jsem na sebe naštvaná a lehce nervózní, když si nestihnu přes den zacvičit. Jisté principy jsem do života zařadila automaticky ovšem cvičení je cvičení :-).

Takže čas pro sebe už není ten, kdy si manžel vezme děti ven, a já můžu v klidu uklidit. Není to čas, kdy šiju dětem nové tepláky a ani čas, kdy pracuju na zakázkách. Byť toto vše jsou pro mě činnosti, které mě baví (ano, přiznám se, ráda uklízím). Je to čas, jehož výsledkem je hodnota pro někoho druhého. Cvičení jsem začala vnímat jako činnost, která má trvalou hodnotu jen pro mě. A to si po devíti letech na mateřské s dětmi určitě zasloužím :-).

Je po obědě a dcera spí. Už neváhám, jestli využít volného času k úklidu domácnosti, nebo si zacvičit. Nevím, čím to je, a byť se nezpotím a ani mě nebolí žádné svaly, tak mám po té půlhodině, kterou věnuju jen sama době, dobrou náladu. A nevytřená podlaha v koupelně už mě nechává chladnou. Dobře, nenechává, ale až o pár minut později.

Denně se snažím, urvat si jen pro cvičení alespoň těch 30 minut. Vše ostatní jde stranou. Hmm, zvláštní. Děti přežijí, nikdo zatím neumřel žízní ani hladem, barák stojí a kuchyň nikdo za mě neuklidil. A myčka? Tu si zase už vyndávám sama :-)