Den nula – Milenka Lucka aneb Můj boj s diastázou 2.díl

Nalijme si čistého vína. ROZKAZ! Tak znovu, tentokrát se to mi to snad podaří obrazně, ne doslova. Je se mnou vždy a všude, myslím pořád na ni. Ráno, když vstávám, po odchodu dětí do školy a školky,...

...když vyndávám nádobí z myčky, večer, když uléhám, v posteli, těsně před usnutím. I v noci, když se mi děti probudí, a já hledám svůj kojící polštář. Ten jsem si pořídila přesně rok poté, co jsem přestala kojit. Prvně jsem nevěřila, ale pomohl mi od bolesti beder. Když jdu s kočárem, když sedím a píšu tyto poznámky. Lucka. Ne, tu díru v břiše jsem nijak nepojmenovala. Ale Lucka se jmenuje moje „trenérka“, na kterou si v průběhu dne vzpomenu alespoň tisíckrát. Takto často jsem kdysi myslela na svého přítele (nyní manžela), když jsme se seznámili a byli ve fázi největší zamilovanosti. Jen při pomyšlení na Lucku necítím motýly v břiše, ale veškeré svaly, které by se měly v břiše nalézat. Zatím jsem je všechny ještě zdaleka neobjevila.

Jako červený výstražný signál mi bliká Lucčino upozornění při shýbání a zvedání čehokoliv ze země. Nebo třeba taková myčka. Tak schválně, jak vyskládáte myčku? Zohnete se v zádech, vezmete talíř a pěkně přes celá záda se narovnáte? Odhadla jsem vás přesně? Pokud ano, tak to děláte úplně špatně. Já si celá podřepnu, vezmu talíř a za hlasitého naříkání mých kolen se narovnávám. Tenhle pohyb musím ještě zdokonalit, aby kolena netrpěla. Záda jsou pořád pevná a rovná. Sice u toho vypadám jako těhule týden před porodem a mé změny pohybu si manžel zatím nevšiml. Naštěstí v bytě nemáme žádnou kameru. Jinak by se divák potrhal smíchy.

Ovšem velmi záhy jsem přišla na nejlepší řešení, jaké se mi jen nabízelo. Tuto činnost, tedy vyndávání nádobí z myčky, jsem s radostí přenechala zbytku rodiny.

Po měsíci

Měsíc po „osobáku“ žádná změna. Ale ok, bylo před Vánoci, měla jsem hodně práce a přípravy na jarmark, tak nebyl prostor na cvičení (hlavně, že jsem si našla výmluvu, no ne?). Vrhám se plna očekávání a vidinou plochého břicha do kurzu začátečníků. No, nedělám si iluze, ale kdyby se nějaký ten ceňták „ztratil“, bud šťastná jako blecha.