V nečase vánočního mumraje je tady, vážení, vzácnej moment vyprdnutí se na každodenní maglajs.
V nečase vánočního mumraje je tady, vážení, vzácnej moment vyprdnutí se na každodenní maglajs.
Jak jinak si brutálně vorazit, než s básníkem, mluvkou sice neznámým, přesto diamantem zářícím napříč naším poetickým spektrem.
A tvrdím úplně zodpovědně, aji při smyslech- spadnou vám dolní sanice jak ajzenboňácký šraňky. Až zavrtáte se do tvrdýho rytmu veršotepce, mýho parťáka Hňéťi.
Přestaňte mlít pantem a pindat jak na detektoru lži, za celej rok už bylo toho dost.
Votevřte vokno, flašku chlastu. Na telku hoďte bílej lajntuch. Naštípejte parkety pro vydatnou vatru. A na dráty pletací nabodněte buřty.
To je ta správná mlaskačka.
Narovinu – špekulování, co tím básník chtěl říct, je bohapustá trapárna. Než na to byste došli, měli byste v putyce zatnutej pořádnej tomahawk.
Samotnej život ved Hňéťovy myšlenky. Tryskaly z něj jak když řezník píchne prase, právě v tomto čase. Jasně, je to čistě snopská záležitost. Nevohrnujte však pysk, že dere se ven póvl. Takovej je život ve svý nahatý prostotě – jenom snopy bez slávy v těchhle zeměpisnejch dálavách přivykly vobčas cedit pravdu.
Děsně citlivý nátury, co jsou hnedka uvytržení, varuju, ať dávaj bacha na morální apel dílka..
Jedinečnost nevídanou - zloděj se kaje.
V dnešní době vostudu neslýchanou.
A teď držím už hubu, básník se hrne, zatnout svýmu životu tipec.
Hňéťa
Moje radost aji trápení
Jede traktor
frk, frk
Má čtyři kola
hrk,hrk
Nemám traktor
zatím jenom radost
a trápení taky dost
Krást se nemá, bohužel
aspoň den bych vydržel
Chlap košatý jak petržel
Moje stará tvrdí:
žer celer
Je to jedno
plevel jak plevel
Chce to sílu, abych vydržel
Krást se nemá, bohužel
Dobrý den. A zítra ještě hezčí.Báječné svátky v kruhu rodinném. A nepozabíjejte se.
P.S. Máte taky svýho zloděje ? Vodpustíte mu, jako já Hňéťovi ? Je důležitý bejt v životě snopem nebo snobem ? Nestačí zůstat slušným člověkem?
