Rozumíte, ešče kdybysme chlastali za pár babek, jeden by se neubránil dojmu, že dřepíme a prndáme v parlamentu za kačky fachčící sqadry národa.. Tak děsně důležitá debata. Akorát Richtik sebou šil jak kdyby čapnul filcky
Neměl jsem ani tucha, co navalit naší stařce k narozeninám.
Až na trhu natrefil jsem na vibrátor. Vovšem univerzální a zároveň aji jedinečnej aparát na piglování vrásek, aspoň tvrdil šikmookej čičmunda.
„Prima drak, sežrat celulitida,“ mektal jako by vedl kurzy první pomoci sebevrahů.
Všecko bylo fajn. Stařka sice byla zkraje trochu nesvá, znáte starý lidi.
„Máš strach ?“ povídám
„Jářku, klepou se mi aji křeňáky,“ přitakala.
„To néní vod strachu. To je paradentóza,“ uklidnil jsem ji.
Časem přivykla. Medila si- co je to za vymakanej inštrument, aji migrénu vodhání.
Než došla baterka.
Nestačil jsem přifrčet, stařka se vydala za fachmanem.
Na trable byl u nás vodjakživa pan farář. Zvyk je fakt vocelová košile.
Duchovní fotr vypleštil voči jak dalekohled a zaúpěl:
„ Sodoma a gomora !“
Vosm nocí stařka vařila si čaj z třezalky. Stejně voka nezamhouřila.
Chodila do boku.
Psala čumkarty do Vatikánu. Bonzovala papežovi, ať mě vykopne z církve. Vypadalo to, že je totálně mimo.
„Ztrať se mi z očí, jak kravské lejno v dešti!“ ječela máti. „Tyrane, dvě světové vojny přežila, a ty – vlastní bábu bys sprovodil ze světa!“
Vykonal jsem herojskou rachotu – držel jsem hubu. Dověděl jsem se, že se mám k životu jak lačnej k sraní. A byl klid.
Zaplaťpánbůh, že nám je tak, jak nám je – říkával nebožtík děda. Z celý famílie jsem ho měl nejradši. Jeho zásluhou jsem se domákl, že pořádný babský nárazníky jsou hezčí než vobrázek presidenta vosvoboditele.
Byl kujón chlap.Vovšem když šel podhrábnout na matriku svoji druhorozenou céru, teda mojí máti, za živýho boha neměl ani šajna , jak se jmenuje jeho žena.
- Celej život jí říkám Meluzíno,- škubnul jen bezradně ramenama.
Sotva nám komanči čajzli hospodu, statek aji pole – hrklo dědovi v bedně. Furt měl dojem, že máme na krku Vánoce.
-Všem, všem naseru,- juchal.
Chlastem a časem se to teprv nějak spravilo.
Celej život něco dědu táhlo na dráhu, za babama a do hospody. Kasal se - rozjede prej lokomotivu a rozpálí každou babu. Tipoval jsem, že kecá. Nekecal. Vobčas brával mě sebou. Byl jsem stydlín, chtěl to ze mě dostat jako vohromnou nedobrotu.
Po flašce rumu jednou rozjel mašinu čtyři sta sedmdesát sedmičku, co se jí říkalo Papoušek. A baby se na něho lepily jak mouchy. V jednom kuse brouzdal po soudech kvůlivá alimentům.
Aspoň vím, po kom to mám.
Na sobotní sešlosti v kavárně hotelu Zlatý lev se do mě vobul farář Lála. Spolu jsme rostli: chcali na stejnej plot, hráli si na sprostýho doktora – hergot, Lála bejval primář.
Vedla se zrovna debata filosofická vo smrti.
Lékárník jí pasoval k notný chrupce. Povídal, že natáhnout brka je cosi jako si schrupnout. Aji pan učitel se přišmrdolil, vymundal Homéra, co v Illiadě přimašlí šlofíka jako ségru smrti. Co vám povídat - došlo aji na Platóna v Sokratově vobraně.
Rozumíte, ešče kdybysme chlastali za pár babek, jeden by se neubránil dojmu, že dřepíme a prndáme v parlamentu za kačky fachčící sqadry národa. Tak děsně důležitá debata.
Akorát Richtik sebou šil jak kdyby čapnul filcky.
Aji já před lety vočíhnul klinickou smrt. Škaredě jsem se vysekal na motorce. Vodcházel ze světa tunelem a bylo mi fajn. Lála byl u toho, vezl se na tandému.
Vovšem teďka hrábl po Kristovi:
„Pánové, uvědomte si, smrtí nic nekončí, neboť odněkud jsme do tohoto pozemského života přišli a po jeho skončení půjdeme opět dál…Mimochodem, kdy tě uvidím v kostele ?“ vobrátil se zčista jasna na mě.
A bylo to tady, vibrátor stařky furt neusnul.
„Řekl bych, že máš tak za pět minut dvanáct, aby ses polepšil.“
„Lálo, spíš půl šestý. Ani nemám šajna, jak vypadá nahá baba,“ zalamentoval jsem.
„Dlouho jsi nebyl u svaté zpovědi. Tak co ?“ zakoulel vočima jako kdybych mu šlohnul svačinu.
„Tak nic, Lálo. Naděje a víra tvá přece tě živí…“
„Kurva, nechte toho!“ začal hulákat Richtik. „Poslouchat kecy vo smrti a vo svatejch prdech mě fakt děsně sere! Kurva, to se radši nechám naverbovat do kurzu břišních tanců.“
A měl recht.
Dobrý den. A zítra ještě lepší.
