Ztráta sluchu a sociální vyloučení

Sluch mě opustil zcela náhle, při operaci mé hlavy, ve 40 letech věku, v roce 2003. Do té doby jsem slyšel velmi dobře. Dokonce jsem měl i jako „druhé zaměstnání“ hudbu.

Hudbou (hraním v různých kapelách a komponováním) jsem si dost slušně přivydělával a také si ji při zaměstnání dálkově vystudoval na konzervatoři.

Když mě sluch opustil (kde se toulá nevím), tak jsem v tu chvíli nikomu nerozuměl ani slovo a všichni mi museli svá sdělení psát.
Doma (celá rodina slyší normálně) mi psali ochotně a na některé věci jsme si udělali i gesta, která používáme a ženuška mi třeba ukazuje: „Jdu nakoupit/do vany/pověsit prádlo/chceš jíst?“ atd., protože takové věci je zbytečné a pracnější psát. Dcery (v té době školačky) zase nakreslily obrázky (škola/kroužek/skaut/hrát si ven), které nalepily na dveře a ukazovaly na ně, nebo mi také psaly z pokoje do kuchyně (kde jsem byl u notebooku) přes Skype, než aby za mnou běžely s papírem a tužkou.

Doma to tedy celkem šlo.  Avšak všude jinde (úřady, obchody, pošta,…) to byla docela hrůza. Málokdo natočil monitor a psal alespoň ve Wordu. Často jsem musel doslova luštit rukopis/škrabopis z takového toho papírku 7×7 cm, co je mají lidé často na stole.

Zcela zvláštní skupinu potom tvořili známí a kamarádi (dnes mnozí „bývalí kamarádi“), kterých bylo (a známých je stále) docela dost. Než aby mi museli sdělení psát, začali se mi vyhýbat. Ono se totiž blbě píše ve stoje na ulici i obyčejné „jak se máš“ a dejme tomu třeba při půlhodinovém rozhovoru, ač u stolu, musí být psaní rukou dost otravné. Zejména, když normálně mluvím a druhá strana mi musí psát.

Naštěstí máme v dnešní době techniku, která umí převádět mluvu do textové formy, což bylo tenkrát doslova sci-fi. Druhá strana prostě normálně mluví, mikrofon zachytává mluvu, která se objevuje v písemné podobě na displeji. Nejvíce používám aplikaci eScribeDroid, jenž má vícero funkcí. Z těch hlavních to je přepis automatem, což je vhodné na neformální a dlouhé rozhovory, přepis živým přepisovatelem, vhodné tam, kde potřebuji přesnost sdělení, např. na úřadě a také funkce telefonování, kdy mi je přepisována mluva volané strany.
Osvětová vsuvka: 
Není to překladač, jak často někdo říká. Překládá se z jazyka do jazyka. Toto je pouze převod téhož jazyka do jiné formy. Takže to je převaděč.
Konec osvětové vsuvky

Odezírat se tedy ani nesnažím, jelikož se chci soustředit na obsah sdělení a ne na hádání slov, papír a tužku už rovněž nikomu s žadoněním o napsání nepodávám a ono „sociální vyloučení“ se díky technice u mě zlepšilo snad o 80 %.

——————————————————
Autor: Ladislav Kratochvíl
zcela ohluchlý ve svých 40 letech, v roce 2003, autor a provozovatel webu zabývajícím se postižením sluchu www.kochlear.cz, redaktor portálu Helpnet (monitoring médií), osvěta pro skryté titulky a pravděpodobně nejčastější uživatel přepisu automatem v ČR.
——————————————————-