Využití strojového rozpoznání řeči od Microsoftu při poruše sluchu

Rozpoznání řeči má Microsoft opravdu velmi dobré. Málokdo však ví, že kromě diktování článků, e-mailů a dalšího, jej jde velmi dobře využít při komunikaci s osobou s postižením sluchu, která komunikuje česky.

Stačí například spustit Word z Office 365 na notebooku a natočit notebook tak, aby bylo vidět na displej. Dobré však je, zvětšit písmo natolik, aby šlo přečíst ze vzdálenosti alespoň 1 metr a aby bylo zhruba 50 znaků na řádku. Dlouhé řádky se obtížně čtou a ten, kdo si čte, se potom více soustředí na přečtení, místo na obsah sdělení.

Následující video obsahuje tentýž text, jako je v tomto článku. Ve videu však různě roluji sem tam, takže se to ve videu špatně čte. Je to spíše na ukázku, kam kliknout.

Při komunikaci s někým, kdo si sdělení čte, je důležité, aby se dobře četlo, a k tomu se vztahuje i další nastavení, přičemž nejlepší je takové, které vyhovuje tomu, kdo si čte.

Nativní nastavení, není moc příjemné na čtení. U nějakých deseti minut komunikace na tom kromě velikosti písma ani moc nezáleží. Ale číst si tak třeba 3 hodiny, není vůbec příjemné. Čtení musí být „bezbariérové“, aby z něj po půlhodině nebolela hlava.

Obzvláště šířku stránky a přechody mezi stránkami je dobré upravit. Některé položky jsou dost důmyslně skryty, tak je teď ukáži.

Přepnu na tmavý režim, nastavím černé pozadí stránky a žluté písmo. Potom ještě roztáhnu stránku do stran a zruším ty přechody.

Tmavý režim

V nabídce „Zobrazení“, je položka „Tmavý režim“.

Pozadí stránky

Je to nabídka „Rozložení“ > menu „tři tečky“ a v roletce je položka „pozadí stránky“.

Roztažení stránky do stran

Dole na liště je „přizpůsobit“.

Okraje

To je v „rozložení“ >; dám vlastní, 0,5 cm.

Názorná ukázka (viz video; 03:04). Když nastane konec stránky, najednou to celé poskočí snad o dvacet centimetrů. A pokud se diktuje, nestíhá se často při tom skoku číst, protože text zmizí nahoře. Teď to vypnu.

Přechody stránek

Zobrazení > „Samostatné stránky“.

Tohle už by šlo, že?

Takže jdeme „Domů“ a zkusíme diktovat.

Zkusím začátek pohádky o Červené Karkulce. Zapnu „Zadávání hlasem“ (mikrofon) a:

„Byla jedna malá holčička a ta se jmenovala Červená Karkulka.“

Takovéto nastavení, vyhovuje mě. Avšak každému vyhovuje něco jiného (1 000 lidí = 1 000 chutí).

Není to tak dlouho, kdy jsme měli „automat 365“ spuštěný 4 hodiny na firemním vánočním večírku a skvěle mi psal, co říkají lidé okolo (dejme tomu na dálku 2–3 metry), nebo když se se mnou někdo bavil, což by žádný přepisovatel (ač profesionál) nedal. A to byl pouze mikrofon notebooku.

Desně nepříjemná však byla „barva prozatímního textu“! To je dobré tak na dokument. Ale při diktování/čtení ne. Celou dobu jsem si tak jako tak, většinou četl ten prozatímní, který byl zašedlý a byl špatně vidět. A než se to opravilo, stejně jsem se případné chyby dávno domyslel z kontextu.

Ono to prvních deset minut nevadí vůbec. Po deseti minutách to je divné, po dvaceti minutách to začíná být opruz a po třiceti minutách z toho začíná třeštit hlava. Řešením by bylo to, co mám nastaveno v jiné aplikaci – stejná barva prozatímního textu, nebo ještě elegantněji a mnohem méně práce s programováním, možnost „zaškrtnout“, aby se barva neměnila, případně úplně nejlépe, aby se prozatímní text neopravoval a neposkakovalo to. Stejně jsem to opravené už znovu nečetl.

Umím si představit, že by toto (Nemám notebook, abych to zkusil a na tabletu mi to nastavit nejde.) šlo velmi dobře využít při návštěvách, kdy se ostatní baví (jasně, neviděli se dlouho a mají si co říci) a ten, kdo neslyší, je jako „páté kolo u vozu“.