Také neslyšící mají sny

Jednou jsme si večer povídali s Ládíkem z Liberce o snech. Samozřejmě, že znakovým jazykem, protože Láďa nemluví a jen znakuje.

Ukazovala jsem mu, jaké dělám koláže (to jsou obrázky složené z různých obrázků, které potom vytváří celkový obraz). Ládík říká,  že jsou to jako sny,  jako fantazie. Říkám: „Ano, to jsou moje fantazie“. Pak mně Láďa  vyprávěl svůj sen. Sen o kytičkách. Šel po zahradě a slyšel kytičky mluvit. Říkaly „Ládíku, okopej nás, Ládíku dej nám vodu, máme žízeň“. Láďa pokračoval: „ A tak jsem  je okopal a dal jim vodu. Potom začaly překrásně zpívat.

Ráno jsem se probudil, šel na zahradu a opravdu kytičky potřebovaly zalít. A zalil jsem se.“  Zeptala jsem se: „ Ale Láďo, jak jsi mohl kytičkám rozumět, vždyť nemají ruce ?“  On se na mě  udiveně podíval a řekl: „ Já je slyšel.“ A já teď vím, že neslyšící slyší i trávu růst.

Ota Pačesová