Slyším a neslyším...

Někdy slyším, a někdy neslyším... Ptáte se, jestli to jde?... Ano, jde to. Alespoň tedy já to umím... Ale umím to i neumím...

Tak už dost! Objasním Vám, o co tady jde.

Od narození neslyším (a to tak, že bych uslyšela jen opravdu silné prásknutí dveřmi). V průběhu dětství jsem dostala sluchadla, a rázem jsem poznala dosud nepoznaný pátý smysl. Otevřel se mi tak svět plný všelijakých hlasů a nejrůznějších zvuků. Sluchadla používám doteď. A jestli mi pomáhají? No samozřejmě! Vždyť díky nim mohu hledat, odkud zvuk přichází, usnadňují mi komunikaci ve spolupráci s odezíráním, a mohu alespoň trochu poslouchat hudbu. I zpěváka, který zpívá falešně - já to totiž nepoznám. :-) Poslouchám hudbu (někdy možná pro ostatní strašnou), která musí mít tóny, které dokážu dobře slyšet a musí mi hezky znít.Neměla jsem jen jedny sluchadla.Za celý svůj život jsem vystřídala několik sluchadel. Moje první sluchadla byla krabičková. Byla to taková krabička s různými čudlíky na ovládání hlasitosti a vypnutí přístroje ("přístrojek" nechci použít, neboť ve srovnání s dnešními sluchadly to byl opravdový kolos). Z krabičky čouhaly dva drátky, na jejichž koncích bylo něco jako špunty, které se nasazovaly do uší. Teď si říkám, jak musely být nepříjemné, protože tenkrát jsem je měla tvrdé.Nyní mám závěsná sluchadla, a "tvárničky", kterými si dennodenně ucpávám uši, jsou extra měkké. Při sebemenší nerovnosti, nebo když jsou malé (ucho roste celý život), mne děsně tlačí a bolí mne z toho celé ucho (občas i hlava). Jaké já jsem to musela být odolné dítko! Závěsných sluchadel jsem také vystřídala několik. Prvně jsem měla obyčejná analogová sluchadla, nyní mám modernější - digitální.Být co nejméně nápadná.Vždycky jsem chtěla co nejméně nápadná, nejmenší sluchátka, aby nebyly tolik vidět (v dětství jsem se za ně styděla). Bohužel pro mne nejsou vhodná, protože mám sluch takový, že potřebuji hodně výkonná a silná sluchadla (a ty jsou jen "velká"). Ale říkám si, že to může mít i své výhody, protože si jich může člověk snáze všimnout a může se tak připravit na to, že bude mluvit s "polenem" Když chci, tak slyším (trochu), a když nechci, tak neslyším (vůbec).Velkou výhodou sluchadel je, že si je můžu vypnout a sundat kdy chci. Přednáška ve škole je nudná - vypnu si je. Chci se v klidu a nerušeně vyspat - vypnu si je. Ve vlaku pláče a děsně řve nějaké dítě - vypnu. Píšu něco důležitého do školy nebo něco do blogu - vypnu. Bydlím u rušné křižovatky - vypnout! Vypadá to, že to má samé výhody, že? Častější jsou ale situace, kdy bych ráda slyšela lépe, ale není to možné. Se sluchadly totiž slyším - ale pouze tak, že "slyším, ale nerozumím". Totiž - slyším, že někdo mluví - nevím ale, kdo promluvil, odkud hlas přišel, a co vlastně řekl. Uslyšela jsem prostě jen nějaký zvuk, u kterého dokážu rozpoznat jenom to, že se jedná o lidský hlas (kolikrát ani nepoznám, zda mluví žena nebo muž - No poslechněte si Bohdalku!).Pro představu: Člověk, který špatně vidí, dostane brýle a vidí jako člověk, který problémy se zrakem nemá. Člověk se sluchovým postižením dostane sluchadla, ale ty neumí zajistit to, aby slyšel jako zdravý slyšící člověk.

Oči = moje uši.Abych rozuměla lidem, se kterými komunikuji, musím jim vidět na pusu. Nejlépe totiž slyším a rozumím tak, že spolupracují moje sluchadla s očima, které sledují pohyby rtů mluvčího. Odezírám. A rozumím. Ale ne vždy. Když je tma, jsem ztracena. V autě na zadních sedadlech jsme si takhle s kamarádkou svítily mobily na pusy, abychom si rozuměly. Nebo když jdeme ulicí s přítelem, vždy se postavíme tak, aby pouliční lampy svítily na něho. Kdyby oslňovaly mne, zhorší se mi pohled na jeho ústa. Večer před spaním, jakmile zhasneme světlo, "zhasne" s ním i naše mluvená komunikace - ale tak... V téhle situaci hmat poslouží dobře.  Když je někdo za oknem, nedomluvíte se s ním. My neslyšící ano - použijeme znakový jazyk, popřípadě využijeme odezírání.Proto je velkým problémem, když komunikuji s osobou, která zrovna třeba jí, a chce mi něco sdělit (ze zkřivených úst zadržující potravu uvnitř se horko těžko něco odezírá). I plnovous je problém - vidím jen, jak se vousy pohybují a vychází z nich nějaký zvuk - toť vše.Radši slyšet nebo neslyšet?Kdybych právě ulovila zlatou rybku (musela bych se nejdřív naučit rybařit), a ta by mi nabídla splnění jednoho přání, asi bych chtěla... Říkáte si, že bych chtěla dobře slyšet? Nevím... Bylo mi dáno to, že jsem, jaká jsem (modrooká, dlouhovlasá bruneta se špatným sluchem). A tak proč to měnit? Třeba bych se nevyspala tak dobře, kdybych najednou všechno slyšela (já spím opravdu jak miminko, možná i lépe). Bolela by mne hlava, a kdoví co dalšího ještě. Proto sluch nechám sluchem, a budu si přát něco jiného.(... ... ...) Eva Uhrováwww.uhrefka............