Prý nerozumíme mateřskému jazyku

Dělat z lidí, kterým je mateřským jazykem český jazyk negramoty s tím, že často nerozumí psanému textu, je podobné, jako tvrdit, že Francouz nerozumí psané francouzštině, Němec psané němčině,

nebo že  český uživatel českého znakového jazyka, nerozumí českému znakovému jazyku.

Myšlenka tohoto celého článku je, že nikomu by neměl být upírán/dehonestrován/etc. jeho mateřský jazyk na základě postižení (sluchu zejména). Ani český, ani znakový a zároveň by nemělo být veřejnosti předkládáno, že mu nerozumí.

A přesně tohle dělají ti (myslím, že organizace Tichý svět), kteří dodali  článek o zpřístupnění expozice chameleonů v zooparku Zájezd.

Hned v první větě článku o zpřístupnění se totiž píše:

„Lidé se sluchovým postižením mají často problém porozumět informacím v psané podobě.“

Je to úmyslné mystifikující matení lidí, kteří pak podléhají dojmu, že když někdo (kdokoli) neslyší, tak nerozumí česky a nechápe psaný text.

Že je bezva počin, zpřístupnění uživatelům znakového jazyka, je jasné. Znakový jazyk, je zcela samostatný, plnohodnotný jazyk, s vlastní gramatikou a s češtinou nemá vůbec nic společného. Pro ty, kteří komunikují česky, to je prostě cizí jazyk. A přesně naopak. Pro ty, kterým je mateřským jazykem jazyk znakový, je zcela cizí jazyk čeština. Proto není mnohdy uživatelům znakového jazyka pomocí sdělení v písemné formě (jak si často lidé myslí), protože to je pro ně i nadále v cizím jazyce (zrovna tak, jako odezírání češtiny).

Avšak například babička, která vlivem věku přichází o sluch, přeci nepřestane rozumět psanému textu. Naopak, sdělení v psané podobě je pro ni nejlepší.
A tak třeba i já, když jsem přišel o sluch ve věku 40 let (2003), rozumím a ovládám češtinu myslím, že dobře, neboť to je můj rodný jazyk a takové věty mi (a dalším 97 % osob s postižením sluchu) dost ubližují.
V tom smyslu, že už se mi několikrát stalo, že když jsem někam přišel (např. na úřad) a řekl česky (mluvím normálně – prostě jen neslyším), že neslyším a potřebuji sdělení napsat, že mi nic nenapsali, ale začali shánět tlumočníka znakového jazyka (tlumočí se z jazyka do jazyka), který neovládám (tak jako další asi 3 000 jazyků - nebo kolik jich je), jelikož právě z takovýchto sdělení, jako je první věta článku, nabyli přesvědčení, že když někdo neslyší, česky (v ČR) neumí.
Nejlepší je, zeptat se, v jakém jazyce má komunikace probíhat – když to není vyloženě zřejmé.

Správně by tedy mělo být, že ti, kteří sluchovou vadu nezískali po osvojení si národního jazyka (u nás čeština), ale narodili se s ní. Například:
"Lidé, kteří se narodili se sluchovým postižením mají často problém porozumět informacím v psané podobě."

A další sdělení je rovněž zavádějící a svým způsobem klamavé:

„Zároveň jsme chtěli, aby si video mohli pustit i slyšící návštěvníci a video jsme tedy opatřili titulky.“

To totiž vyznívá, jako kdyby titulky nepoužívaly osoby s postižením sluchu, ale jen ti, kdo slyší.
Titulky (např. skryté v televizi) využívá většina lidí s postižením sluchu. Avšak i když jsou titulky určeny primárně pro ně velmi je využívají i ti, kteří slyší. Například tam, kde je velký hluk (nádražní hala), nebo naopak musí být ticho a zvuk televizoru je vypnutý (čekárna u lékaře, spící v okolí), nebo nejsou zdatní v jazyce a porovnávají mluvenou a psanou formu.
Ve Velké Británii před časem proběhl průzkum a titulky tam v té době používalo 6 milionů lidí. Přitom když budeme počítat, že nějaké postižení sluchu má zhruba 6 % populace, tak při počtu obyvatel Velké Británie (66,5 mil) to dělá nějaké 4 mil. lidí s postižením sluchu. Článek BBC z roku 2006 http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/magazine/4862652.stm.

-------------začátek osvěty----------------
WHO - https://www.who.int/health-topics/hearing-loss#tab=tab_1https://www-who-int.translate.goog/news-room/fact-sheets/detail/deafness-and-hearing-loss?_x_tr_sl=en&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=nuiOdhaduje se, že 466 milionů lidí na celém světě – 5,5 % populace – trpí invalidizující ztrátou sluchu a očekává se, že toto číslo vzroste do roku 2050 na 1 ze 4.
Dnes má 34 milionů dětí hluchotu nebo ztrátu sluchu, z toho 60 % případů z důvodů, kterým lze předejít.
počet obyvatel ČR v listopadu 2021 - 10 700 000
1 % = 10 700 000 : 100 = 107 000
5,5 % = 107 000 x 5 = 535 000
535 000 osob s postižením sluchu v ČR celkem
Česká komora tlumočníků znakového jazyka
10 000 – 15 000 uživatelů v ČR
http://www.cktzj.com/co-vas-zajima/znakovy-jazyk-a-komunikace-neslysicich/535 000 : 100 = 5 350 = 1 % osob s postižením sluchu v ČR
10 000 : 5 350 = 1,8 % = spodní hranice počtu uživatelů znakového jazyka v ČR
15 000 : 5 350 = 2,8 % = horní hranice počtu uživatelů znakového jazyka v ČR
Výsledek
V ČR je asi 535 000 osob s postižením sluchu. Z toho je 10 000 - 15 000 uživatelů znakového jazyka (1,8 % - 2,8 %).
a 520 000 - 525 000 těch, které mluví a komunikují česky.
-------------konec osvěty----------------

Nejlepší pro mě (a 97 % lidí s postižením sluchu) je, komunikovat písemně a když někdo (v tomto případě Tichý svět) tvrdí, že písemné formě mého mateřského jazyka nerozumím, jednak mi to škodí a druhak mě to vyloženě uráží.

Je mi jasné a denně se s tím setkávám, že neznalí problematiky, mohou být pouze ovlivněni lobby těch, kteří si přivlastňují slovo "neslyšet" a většinu lidí, kteří neslyší, tito za neslyšící nepovažují (ačkoli neslyší). Příklad:

Když byl ještě Tichý svět organizace se jménem APPN, byl adventní koncert v České televizi pro APPN, že se za výtěžek nakoupí tablety, ty se dají do nemocnic, aby se mohli domluvit i neslyšící pacienti.
Lidé tedy přispívali s tím, že se díky tomu domluví třeba jejich dědeček, který vlivem věku přišel o sluch, zkrátka všichni, kdo neslyší.
Jenže APPN dala do těch tabletů pouze software, přes který se dalo domluvit pouze ve znakovém jazyce a software, který by převedl mluvu do textové formy ne, takže se dědečkové díky tomu domluvit nemohli.
Finta je v používání slova "neslyšet", kdy jsou podle nich neslyšící s malým "n" všichni, kdo neslyší a Neslyšící (s velkým "N") pouze ti, kteří se narodili už bez sluchu. Diváci tedy přispívali pro všechny (neustále byl zdůrazňován celkový počet lidí s postižením sluchu v ČR 500 000, ale APPN měla na mysli Neslyšící (počet v té době asi 10 000), přičemž z řeči (např. moderátorky) diváci nepoznají, jestli bylo vysloveno malé, nebo velké písmeno. A on to nepozná nikdo, protože to vyslovit (aby byl poznat rozdíl) ani nejde. A že to je jen pro oněch 10 000 APPN zatajila.
Je to úplně totéž, jako kdyby někdo tvrdil, že jsou v ČR nějací nevidomí a Nevidomí, vozíčkáři a Vozíčkáři, nebo cizinci a Cizinci, přičemž Cizinci by byli podle něj pouze třeba Bulhaři.

A teď už si dokonce přivlastňují i veškeré postižení sluchu a tvrdí o lidech, kterým je mateřským jazykem jazyk český (těch 97 % lidí s postižením sluchu v ČR), že nerozumí česky psanému textu.
To je opravdu jako tvrdit, že uživatel znakového jazyka nerozumí znakovému jazyku.

Ale aby bylo jasno. Velmi si vážím toho, co dělá Tichý svět pro prelingválně neslyšící a velmi mě s*re štve to, jak lže, ohledně postlingválně neslyšících.
Možná proto, aby měl milióny dotací od státu.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Autor: Ladislav Kratochvíl
Kráťa ohluchl ve svých 40 letech v roce 2003. Kromě psaní se věnuje vlastnímu webu (www.kochlear.cz), počítačovému poradenství a problematice ztráty sluchu ve středním věku a později. Zabývá se nejen touto tematikou a souvisejícími přednáškami, ale také možnostmi přepisu mluveného slova do textu v reálném čase.
-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*