Po prázdninách mi začíná kurz znakovky. Těším se a ladím...

Přestože to bude už čtvrtý rok, obávám se, že jsem „zamrzla“ na úrovni asi roku druhého. Se znakovkou je to stejné jako s jakýmkoli jiným jazykem, pokud se jeho uživatel chce vyvíjet, musí jazyk opravdu více a více užívat. Já to nedělám. Frekvence a intenzita mého užívání zůstala pouze u hodiny a půl výuky týdně. A vyhovuje mi to.

Mojí motivací pro zahájení kurzu znakového jazyka byla chuť něco nového se naučit. O kurzy znakovky  jsem se zajímala už před lety, tenkrát jsem jejich nabídku však našla pouze ve formě výuky v rámci studia speciální pedagogiky, nebo pro rodinné příslušníky osob se sluchovým postižením. V současnosti je možné učit se znakovku hned u několika agentur a organizací, které pořádají kurzy pro veřejnost. To je fajn.

Pro mě, profesí lingvistku, je opravdu zajímavé poznat jazyk, který není založen na verbální podobě. Mnohé mě v hodině překvapí, pobaví a inspiruje. Úspornost tohoto jazyka vůbec není nevýhodou! Umožní mi nahlížet na jazyk verbální z jiné perspektivy.

Svět neslyšících se mi postupně a přirozeně otevírá. Nemám potřebu neslyšící aktivně vyhledávat, nemám (kromě lektorů) neslyšící ve svém životě, ale pokud se s nimi potkám, nevnímám bariéru.

Pokud jsem se o komunikaci neslyšících zajímala víc v rovině teoretické, často jsem se setkala s problematikou opozice znakový jazyk – znakovaná čeština. A musím říct, že mi vždy trochu vadila svárlivost, kterou jsem cítila v pozadí a někdy přímo ve vzduchu. Tak jsem teorii opustila a opravdu se bavím praxí. Pro mě je prozatím důležité, že se rukama domluvím. A nejen s neslyšícím. Přistihla jsem se, že znakovku používám v komunikaci s cizincem, pokud mi nestačí verbální výbava – a je to mnohdy rychlejší a účinnější, přestože ten druhý pravděpodobně netuší původ mých gest a „posunků“.  Znakovku používám při komunikaci se slyšícím, který je daleko nebo za sklem. Většinou úspěšně.

Vím, že pokud se s někým domluvit chci, opravdu mi stačí výraz obličeje a ruce ochotné a trochu cvičené v tom, aby vyjádřily sémantiku slova. To vnímám, kromě zábavy, jako největší přínos studia znakovky do mého slyšícího života.

Děkuji paní Peterkové za pořádání našich kurzů a přeji Aldee i sobě báječné studenty! Přijďte se podívat na Novotného lávku, v září zase začínáme.

Šárka Dubová, 23.9.2013