Našla jsem svoji Alma Mater!

Nejdřív mi dovolte abych se Vám krátce představila. Jsem studentka Masarykovy univerzity v Brně, studuji obor Speciální pedagogika na pedagogické fakultě, letos v září nastoupím do třetího ročníku. Mám diagnostikovánu vrozenou těžkou percepční (senzoneurální) sluchovou vadu, která se projevuje hlavně tím, že postižený není schopen rozumět v pásmu řeči. Nevím, zda jsem se s touto vlastností narodila, nebo zda jsem si ji v průběhu dětství osvojila, ale jsem schopná odezírat na velice vysoké úrovni. Rozumím skoro každému, záleží ale na více okolnostech.

Navštěvovala jsem běžnou základní školu, ale 9. třídu jsem ukončila na ZŠ v Ječné v Praze, kde jsem také pokračovala na gymnáziu. Celé studium na gymnáziu jsem věděla, že chci studovat VŠ. Chtěla jsem hlavně na Karlovu univerzitu, protože bych to měla kousek domů a mohla bych dojíždět. Ve 4. ročníku jsme se spolužáky chodili na den otevřených dveří. Na UK se mi líbilo, ale když jsem se poptávala jaký ohled by na mě brali, zda by mi dávali vytištěné materiály atd. jejich ochota nebyla příliš veliká. Pak mě spolužačka vzala do Brna na MU a zde se mi opravdu líbilo a to hlavně kvůli Středisku pro studenty se specifickými nároky Teiresiás. Středisko Teiresiás se nevěnuje pouze sluchově postiženým studentům, ale i studentům zrakově, tělesně či mentálně postiženým. Pro studenty se zrakovým postižením se ve Středisku nachází knihovna, kde jsou nejdůležitější studijní publikace vytištěny v Braillově písmu, u PC se nachází i klávesnice uzpůsobená studentům se zrakovým postižením a navíc jsou i počítače vybaveny speciálním programem, který umožňuje zvětšení programů. Pro studenty tělesně postižené jsou prostory Střediska naprosto bezbariérové. Rozhodla jsem se tam jít.

Středisko Teiresiás se o mě postaralo už od mého poslání přihlášky. Informovalo o tom, že přijímací zkoušky budu psát přímo ve Středisku s dalšími studenty, kteří také využívají služeb Střediska a zároveň budu mít víc času na vypracování zkoušky. Zkoušky vedli a zadávali lidé, kteří opravdu mají se studenty se sluchovým postižením zkušenosti. Rozdělili nás do dvou skupin, v jedné byli studenti, kteří preferují znakový jazyk a ve druhém studenti, kteří zase naopak orální způsob metody. Já byla v orální skupině, ve druhé byl přítomen tlumočník, my tlumočníka pochopitelně neměli. Druhá skupina měla i více času na vypracování než my, ale i my jsme měli stále dost času oproti studentům, kteří dělali zkoušky standardně.

I přes léto bylo s námi Středisko v kontaktu, nabídli nám na září několikadenní vstupní informační kurz, který byl zdarma, Středisko nám dokonce i zajistilo zdarma ubytování, my jsme si akorát zaplatili jídlo. Kurz spočíval v tom, že jsme se naučili pracovat v Informačním systému (IS), ve kterém studenti najdou úplně všechno, od přihlašování předmětů, zkoušek, známek až po inzerci, orientovat se v něm ale není jednoduché. Také nám vysvětlili, jak to všechno funguje, naučili nás správně oslovovat profesory titulem a spoustu užitečných věcí.  Vysvětlili nám, jak Středisko funguje, na co všechno máme nárok, jak si o to zažádat. Zjistila jsem, že mám nárok na zapisovatelku a na psaní zkoušek ve Středisku, opět s prodlouženým časem. Na MU se mi začalo líbit čím dál tím víc.

Začala škola a s ní i moje první přednáška. Byla jsem nervózní, jak to všechno zvládnu a jestli v davu studentů poznám moji zapisovatelku. Nakonec všechno proběhlo hladce. Zápis spočíval v tom, že zapisovatelka měla svůj notebook, který byl vybaven programem Polygraf a my studenti měli Ipad také s programem Polygraf. Pomocí sítě zapojené do zásuvky se notebook a Ipad propojili, tím pádem co psala zapisovatelka na svém notebooku, to se nám zobrazovalo na obrazovce Ipadu. Bylo to pro mě něco nového a zajímavého. Způsob zápisu mi vyhovoval, mělo to spoustu výhod, nic z toho, co řekl přednášející mi neuteklo, zároveň jsem si mohla ze zápisů dělat poznámky a přesto se kdykoliv vrátit zpátky k tomu, co jsem nestihla přečíst a navíc jsme celý zápis dostali ve Wordu, tudíž jsem se k němu mohla kdykoli později vrátit a osvěžit si, co vlastně přednášející říkal. Byla to obrovská výhoda, kterou slyšící studenti neměli. Tyto zápisy mi hodně pomohly ve zkouškovém období, kdy jsem se učila na zkoušky a nějakou látku jsem zapomněla a ze svých zápisků jsem to třeba nepochopila. Středisko s námi bylo stále v kontaktu, někdy se stalo, že zapisovatel či zapisovatelka nemohli na přednášku přijít, např. onemocněli. V tomto případě nám Středisko poslalo SMS nebo mail s informací, že daný zapisovatel nedorazí, ale že místo něj přijde náhradní jménem XY. Komunikace a spolupráce se Střediskem byla opravdu kvalitní a Středisko pružně reagovalo na naše požadavky.

V průběhu semestru jsme museli psát různé seminární práce, vypracovávat různé projekty. I zde nám bylo Středisko k dispozici a to tím, že pokud jsme měli zájem, opravili nám naše seminární práce z hlediska češtiny, hlavně slovosled a gramatiku. Toto mi také hodně pomohlo, sice psát umím, ale byla jsem jistější, když se mi na moji práci podíval ještě odborník. Spolu s opravenou prací, kde byly chyby zvýrazněné červeně jsem dostala ještě vysvětlení, proč je to špatně, proč je to lepší napsat trochu jinak. Tak jsem získávala navíc i nové poznatky o tom, jak psát odborné práce.

Ve zkouškovém období jsem služeb Střediska využívala hlavně kvůli zkouškám. Některé lehčí zkoušky jsem psala s ostatními studenty na fakultě, u složitějších zkoušek jsem radši zvolila Středisko. Napsala jsem jim, jakou zkoušku chci psát, kdy ji chci psát a v kolik hodin, oni mi termín potvrdili a já jenom přišla a dostala stejný test, který psali i ostatní studenti, jenom jsem navíc dostala víc času. Také příjemné a klidné prostředí Střediska působilo pozitivně.

Středisko mi také zajistilo individuální výuku německého jazyka, který byl povinný. Výuku jsem měla dvakrát týdně po dvou hodinách. V učebně ve Středisku jsem byla pouze já a paní profesorka. Přístup byl naprosto individuální a přizpůsobený mému tempu a mým znalostem.

Tímto bych opustila Středisko Teiresiás a přešla bych ke komunikaci s profesory. Komunikace s nimi někdy byla snadná a dalo s se nimi v pohodě domluvit, jiní ale nebyli tak ochotní. S profesory jsem komunikovala hlavně přes email, většina odpověděla a byla ochotná mi vyjít vstříc. Profesoři o působení Střediska Teiresiás věděli a ve většině případů s nimi ochotně spolupracovali, hlavně v období zkoušek. Málokdy jsem narazila na to, že by profesor trval na tom, abych si zkoušku napsala stejně jako ostatní studenti. Někteří profesoři nechtěli posílat testy do Střediska, ale nabídli jinou možnost a to, napsat si test v klidu u nich v kabinetě. To se mi stalo zatím jenom jednou, ale přístup byl také individuální, paní profesorka nám dala času, kolik jsme chtěli.

Také se mi líbilo, že většina profesorů měla přednášky vypracované také v PowerPointu či jiném interaktivním programu. Přednáška tím získala na zajímavosti a přísun informací byl dostatek.

Celkově jsem na MU velice spokojená s přístupem k handicapovaným studentům, ať sluchově, zrakově, tělesně či mentálně. MU je moderní univerzita, která bourá bariéry a předsudky veřejnosti o tom, že postižení lidé jsou hloupí a ničeho v životě nemohou dosáhnout. MU ukazuje, že i postižený člověk může studovat univerzitu a zároveň může mít skvělé výsledky. V dnešní době takových univerzit přibývá, univerzity si zřizují pracoviště, kde handicapovaným studentům pomáhají a to je ten správný přístup.

Možná se Vám může zdát, že jsem psala hodně kladně, ale pravda je taková, jak jsem ji napsala a já zatím nemám žádné negativní zážitky s profesory, většinou jsem se setkala s ochotou a pochopením. Co se týče Střediska Teiresiás, jejich systém pomoci je důkladně propracován a ověřen několika lety fungování, pořád se zdokonaluje a rozvíjí, není mu tedy co vytknout. Když už se vyskytl nějaký problém, vždycky se vyřešil.

Jsem ráda, že jsem se s Vámi mohla podělit o své zkušenosti s mým studiem na univerzitě a doufám, že se Vám moje psaní líbilo.

Dominika G.